Horská dráha

Tak to vidíte, znova začne škola a já najednou nevím, co dřív. Nějak to vyšlo, že zrovna tenhle týden jsem hned ve dvou předmětech prezentovala, konec semestru se totiž blíží a potřebujeme nějaké to průběžné hodnocení, že jo. Vyučující se začali významně zmiňovat o end-of-term essays, že už jsme určitě všichni busy writing, tak mě to trochu vystrašilo - tady se nepíšou eseje noc před odevzdáním? Ajtakrajta. Strašně ráda bych chodila do školy, kde se takovýhle vylomeniny vůbec nepořádaj. Prezentace, to jo. On si to člověk totiž při tvorbě utřídí a pokud je prezentace dobře udělaná, tak z toho něco mají i ostatní študáci. To mě baví a připadá mi, že to má smysl. Eseje... asi jo. Vždycky se hodí umět kriticky přemýšlet, pracovat se zdroji a argumentovat. Jen po těch šesti letech psaní esejí jen tak pro forma už jsem jaksi... unavená. Ale co se dá dělat, once more unto the breach, dear friends, once more.

Moje těžce geniální rozhodnutí odjet už v polovině května (schválené i z CZS, yaaay!) s sebou taky nese to, že najednou je to všecko strašně našlapané. Tento týden škola, prezentace a příprava na návštěvu našich. Od zítra do soboty tu budou naši, takže se budu plně věnovat jim. V sobotu si rychle a účelně oddechnu, abych se v neděli vypravila na návštěvu za mamčinou sestřenkou, která se tu provdala a je zrovna na mateřské s druhým synkem. Úterý, středa, čtvrtek škola, pátek, sobota Manchester. V neděli popadnout dech, v pondělí do Exeteru. V úterý frenetické dopisování eseje, kterou vytvořím... eh, někdy předtím. Ve středu odevzdávka, velmi rychlé a účelné oddechnutí a psychická příprava na čtvrteční dopolední jazykovou zkoušku. Pak frrrr vyzvednout bráchu s kamarádem, ukázat jim Bristol a večer to všecko pořádně zapít. V pátek se rychle a účelně sbalit a v sobotu brzičko ráno už nasednout na autobus a pak na letadlo směr sladký domov. Vlastně zítřkem počínaje nasedám na horskou dráhu, takže mi nezbývá, než se velmi pevně držet a doufat, že to všecko přežiju a že mě to cestou nevyklopí. Ale byl by přeci hřích nevyužít ten poslední měsíc na ostrovech, je to tak?

Mezitím vším samozřejmě ještě stíhat překládat a pracovat na výše zmíněných esejích a hlavně taky cvičit a hýbat se! Neměla jsem na jógu teď tři dny za sebou čas a strášlivě jsem to cítila. Když jsem se dneska konečně pořádně protáhla a dokonce si byla i maličko zaběhat, hned se cítím líp. A hlavně - posledních pár dní plaším, protože jsem neobjednala včas lístky do Harry Potter Studios v Londýně, tak mám pocit, že jsem tím pádem určitě špatně naplánovala i všechno ostatní. Teprve včerejší koncert Molotov Jukebox (kterej byl bezvadnej, i když se mi tam samozřejmě vůbec nechtělo) a dnešní jóga a výběh mi pomohly se trochu zklidnit a přestat panikařit, že se v Londýně ztratíme a nevímcoještě.

Už aby bylo léto a přede mnou jen flákání a ananasy!