To nejlepší na zimní procházce

Co je nejlepší na zimní procházce? Přece ten teplý čaj, co si dáte, až přijdete! Nikdy nechutná líp než po tom, co jste statečně aspoň hodinku vymrzali venku, trénovali plíce a protahovali nohy. Vážně. Spousta velikánů, ať už spisovatelů či vědců, z vlastní zkušenosti doporučuje denně pohyb na čerstvém vzduchu jako základní klíč k udržení psychického zdraví, pohody a taky kreativity. Já nemůžu jinak, než to potvrdit. Procházky po venku jsou k nezaplacení. Někdy je fajn se projít tam, kde moc lidí nechodí, kde jste jen vy a louky/pole/lesy (zněte plesy, písní hlaholem)/voda a pár plachých chlupáčů či opeřenců. Jindy je zase příjemné udělat ze sebe le flaneur ou la flaneuse, man in the crowd, stát se součástí ulic a oblékat si na sebe kůži jiných, kteří zrovna prochází stejnou ulicí. Jako Baudelaire můžete jen zdálky pozorovat, okukovat, nechat se unášet a dělat si vlastní závěry, nebo jako Poe se můžete stát davem, vyměňovat si identity a objevovat nepoznaná zákoutí lidských duší. To všechno na nás čeká tam venku, pryč od pohodlných křesel a židlí za našimi pracovními stoly.

A já se konečně dočkala. Winter wonderland, moje vytoužená zimní pohádka je tady! Za okny to sype jemně, ale hustě. Oslo je pod sněhem. Moje už tak solidní vánoční nálada nabrala na obrátkách, ještě aby ne, když jsem taky včera koukala na úžasného Martina Freemana (Jaaaaawn!) a adorable Davida Tennanta ... totiž Homeownera ... totiž McDonalda. Doplnila jsem svou sbírku vánočních CD a dnes ráno jsem si střihla dokonce vánoční jógovou sestavu. Jediné, co mě mrzí je, že letos nebudou žádné dárečky. Tedy, že já si nezahraju na Ježíška. Holt bez vlastních příjmů v nejdražším městě minimálně Evropy se těžko šetří. Ale myslím si, že být na Vánoce doma bude ten nejlepší dárek ze všech, jak pro mě, tak pro ostatní.