12. 12. 2013

Cesta tam a zase zpátky

Všecko se to seběhlo (alespoň na mé poměry) rychlostí blesku. V neděli mi mamka oznámila, že když budu mít ten svátek, tak že se ještě s babi a dědíkem plácli přes kapsu a poslali mi peníze navíc, abych si stihla před odjezdem udělat ještě nějaký výlet. V pondělí přišly penízky na účet, tak jsem neváhala a hned na středu si koupila jízdenku do Bergenu. V rychlosti jsem začala s předletovými přípravami, vytiskla mapy, nastavila GPS, nadělala jídlo na cestu a ve středu brzy ráno jsem vyrazila.



Cesta byla dechberoucí. Vlastně to byl hlavní důvod, proč jsem vůbec vyrazila - miluju cestování vlakem a cesta mezi Oslem a Bergenem je prý jedna z nejkrásnějších na světě. 7 hodin na cestě a všude okolo samá nádhera. Bergen mě překvapil tím, jak je malý - centrum je opravdu prťavé, takže jsem ho měla projité mnohem rychleji, než jsem předpokládala. Dorazila jsem tam ve 3 hodiny odpoledne a v 6 už jsem neměla moc co dělat - pokud se mi nechtělo šplhat na kopec, abych si užila výhled na celé město, ale lenost mě přemohla. Všude byla tma, což dalo krásně vyniknout vánočně nazdobeným ulicím, ale ty jsem měla rychle projité a už mě moc nelákalo pouštět se do okrajovějších, zabydlenějších částí města. Kešky zklamaly na celé čáře, ty městské jsou vždycky náročné, ale měla jsem pocit, že se mi musela zbláznit GPS, protože krom jedné kešky, která byla velmi jednoduchá, se mi nepodařilo najít žádnou jinou. Navíc všude okolo spousta mudlů a ve tmě se taky keškuje docela blbě. Takže došlo na plán B a šla jsem si koupit lístek do kina, abych se podívala na opěvovaný film Gravity. Stálo to za to, to vám musím říct. Nicméně mě strašně rmoutilo, když jsem viděla okolo všecky ty lidi, co šli na premiéru druhého dílu Hobita, slyšela jsem ze sálu tu typickou Shorovu hudbu ... jenže nebylo zbytí, i když jsem odjížděla pozdě, stejně by mi vlak ujel, kdybych na Hobita šla. Dlouhej je jak tejden. Ale prý je skvělý, tak se těším, až na něj vyrazím v ČR.
V 11 v noci jsem už zase odjížděla zpátky do Osla. Někomu by se mohlo zdát, že to teda za moc nestálo - 14 hodin ve vlaku, abych se 3 hodiny toulala Bergenem a pak šla do kina. Ale v tomhle případě i cesta byla cílem, jak uvidíte sami na fotkách. A z Bergenu jsem viděla vše, co jsem vidět chtěla a co jsem za těch podmínek vidět mohla. Doufám, že jednou se tam budu moct vypravit znovu, na dýl a budu moct prozkoumat místní muzea a hlavně taky pochodit všechny ty kopce okolo. Nicméně krásnější dárek k svátku jsem si nemohla přát!

4 komentáře:

  1. Krajina dechberoucí (a to mě jinak sníh nechává dost chladnou :-) a městečko kouzelné :)
    Díky za fotoreportáž a vše nej k svátku :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hezká slovní hříčka s tím sněhem :-). Bylo tam opravdu krásně. A děkuji moc za přání! :-)

      Vymazat
  2. Já jsem cestu mezi Oslem a Bergemen absolovovala, bylo to tedy léto a kromě první hodiny to bylo opravdu dech beroucí podívaná. Nestihla jsem se ani chvíli nudit. Ke všemu cestování vlakem v Norsku je sám o sobě celkem zážitek, ten průvodčí, co na mě tak pomrkával, neměl chybu a nechal mě se vyspat dvě hodiny na sedadle, kde jsem neměla rezervaci a slíbil mi, že mě včas vzbudí, abych nich z krás nepromeškala (a také, aby si ohlídal, že ti, co pak měli rezervaci, si mají kam sednout). Myslím, že Bergen je opravdu prjitý za pár hodin, já to dala za odpoledne všetně cesty na kopec :-) Ale to centrum je neuvěřitelné, člověk si připadá jako ve středověku. Teď s vánočním vyzdobením to muselo být obzvlášť působivé.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No teda, tak na tak milého průvodčího jsem štěstí neměla - ten můj jen zkontrolovat jízdenku a šel dál. Je to zajímavé, jak jsou Norové uzavření při nějakém tom osobnějším kontaktu (i když zdaleka ne všichni), ale velmi milí, pokud je to součástí jejich zaměstnání - a necítím v tom žádnou faleš nebo nucenost, asi jim přijde zbytečné být na sebe protivní, když můžeme být milí a zlepšit si tak navzájem den.
      Máš pravdu, to centrum je opravdu skvěle středověké, i když stejně od hanzovních domečků vidíš na druhém břehu třeba to hyper-moderní informační centrum. Ale překvapilo mě, když jsem zjistila, že ty domečky jsou všecky rekonstruované a vlastně nepůvodní. Nic jim to ale neubírá na krása.

      Vymazat