Mám ho a už ho nepustím!

Tak konečně se můžu považovat za pravou Norku. Ne, nenaučila jsem se norsky ani jsem si nevzala Nora ani nic podobného. Na to, abyste byli pravým Norem či Norkou tohle vůbec nepotřebujete. Ani jsem nezačala jíst jejich veleslavný brown cheese, nevraždím death metalisty ani nevypaluju kostely (jojo, norská kultura je pestrá). Udělala jsem něco úplně jiného, něco, co ze mě v mžiku dělá právoplatnou Norku se vším všudy. Koupila jsem si svetr!
Po včerejším absolvování zkoušky ze staroangličtiny (šlo to kupodivu docela dobře, myslím, že to mám v kapse, ale samozřejmě nechci říkat hop, dokud mi profesor B. nedá písmně vědět, že jsem přeskočila) jsem strávila celý zbytek dne v posteli, protože jsem si to zasloužila. Ale dnes už zahálka nebyla na pořadu dne, protože "we have to eat, Jane", a tak jsem se vypravila zase jednou do Gronlandu zásobit se ovocem a zeleninou. A cestou jsem zjistila, že v jednom obchodě mají výprodej těch krásných vlněných typicky norských svetrů za (norsky) super ceny, což ve mě rozžhnulo jiskru touhy v pořádný plamen. Samozřejmě, že mou velikost tam neměli, nicméně když už jsem byla v nakupovací náladě, šla jsem i do sekáče a on už tam na mě čekal. Krásný, propínací s těma skvělejma kovovejma knoflíčkama, celý z teploučké vlny, přesně v mé velikosti, v rozumné barvě (protože černá je nová černá) a za cenu, kterou jsem byla ochotná zaplatit (a dokonce ji i měla na účtě). Rychle jsem vykalkulovala, že i když si ho koupím, pořád mi na účtě zbyde něco, za co si budu moct koupit trochu jídla na příští týden a když jsem viděla, že berou karty, bylo rozhodnuto. Takže je můj. Mám ho a už ho nepustím! A až se mi bude zpátky doma stýskat po Norsku, obleču se do něj, udělám si hrnek horkého čaje, pustím si Lumsk a bude to, jako bych nikdy neodjela.