Tak už mi zbývá poslední necelý měsíc na severu. A řekni vám, kdybych mohla, asi bych si ho i zkrátila. Ne, že by se mi tu nelíbilo. Líbí se mi tu moc. Jenže příští středu poslední zkouška a co pak? Dny jsou čím dál kratší, už teď, ve čtyři hodiny je skoro tma a nerozednívá se před osmou ráno. Ostatní se zkouškami sotva začínají a mají většinou vlastní program. A když ve čtvrtek má drahá děvčata v Brně šla společně na havraní koncert, dolehlo na mě, jak moc se mi vlastně stýská. Jasně, lidi jsou tady fajn, spolubydlící jsou suproví, ale strašně my chybí mít kolem sebe lidi, které už znám opravdu dobře, se kterými nás toho hodně pojí a se kterými jsme si vytvořili vlastní svět. Takže i když se snažím užívat si Norsko i tak, pomalu už začínám odpočítávat dny do odjezdu.
Abych ty dlouhé, často osamělé dny nějak přežila, hodně cvičím jógu, protože jsem pak o něco míň unavená a dělá mi to moc dobře. Jsem patřičně hrdá na to, že jsem zvládla celou jógovou výzvu s Erin, i když se mi samozřejmě nepovedlo cvičit opravdu pravidelně každý den. Každý dobrovolný projekt, který dotáhnu do konce, je pro mě obrovský krok vpřed a doufám, že se mi bude dařit v tomhle duchu pokračovat dál. Kromě Erin a Tary jsem teď začala i s hloubkovým protahováním s Norou, která je sice někdy krapet na přetáhnutí, nicméně sestavu má skvělou a je to zase něco úplně jiného. B. mi říkal, že to nemám přehánět, nebo pak budu jak origami, ale musím se přiznat, že mi to pomyšlení vlastně docela imponuje. Skladná jako Nora nejsem ani náhodou a na většinu jejích cviků by mi nestačil ani ten její polštář, protože i to je na mě příliš. Těžko zvládám dostatečně dlouhé a hluboké nádechy a výdechy a vůbec mám pocit, jako bych najednou cvičila zase něco úplně jiného. Nicméně věřím, že když budu poctivě protahovat každý den, brzo se to začne zlepšovat a jednou třeba dokážu udělat pozici holuba s rozkrokem na zemi a i dýchaní se mi povede dostatečně vypilovat. Hlavně ale miluju ten pocit, když jsem celá krásně protažená, záda mám řádně procvičená, prokřupaná a narovnaná (moje skolióza nebo co to vlastně mám mi jistě také děkuje) a tělo je mírně bolavé, ale odpočaté a uvolněné. Nejraději teď cvičím třikrát denně - ráno rozhýbání a protažení s Tarou nebo Erin, někdy přes den stretching s Norou a večer deset minutek na uvolnění s Tarou, kdy si k tomu rozsvítím svíčku a pustím příjemnou uklidňující hudbu. Když už mám teď tolik volného času a nemusím se nikomu zodpovídat, musím ho alespoň pořádně využít!
Snažím se taky duševně nezakrnět. Doháním teď četbu do Fiction and film, abych se měla u středeční zkoušky o co opřít a mrzí mě, že jsem kvůli staroangličtině neměla na tohle víc času už přes semestr. A pak? Na Courseře mám hodně co dohánět, chtěla bych se začít pomaloučku připravovat na CPE, rozjet zase blog věnovaný angličtině, už od ledna na mě čeká Praga Piccola od mistra Urbana a už na mě taky pomrkávají knížky na bakalářku ... jak vidno, je z čeho vybírat. A na všecko se na to kupodivu těším. Tak snad moje líné já nepřevezme vládu nad mou zvídavou myslí a bude se mi dařit postupně ukrajovat z tohohle koláče plného zajímavostí.
Žádné komentáře:
Okomentovat