Once upon a time - Veganství, jóga, meditace

Milé děti, dnes vám povím pohádku, jak se z Fay stala vegetariánka, veganka a líná jogínka.
To bylo tak - když byla Fay ještě fakt malá, nechtěla jíst maso. Nepamatuje si proč, asi to nebylo z nějakých zvlášť vznešených etických důvodů, nicméně maso bylo e-e, fůj, blé, necu! Protože všichni dobře víme, že bez masa se nedá žít a kdo ho nejí, umře bolestivou smrtí, postarali se rodiče malé Fay, aby papala aspoň kuřátko, když má tak hezké bílé masíčko. Nejdřív Fay tedy jedla jen kuřecí prsa. Pak ji naučili, že kůrčička pečeného kuřátka je taky ňam ňam. Postupně se Fay naučila jíst taky šunku a nakonec dokonce čas od času i vepřové a hovězí. Někdy jí to chutnalo moc, někdy si ale uvědomila, že vlastně jí několik dní starou mrtvolu, udělalo se jí krapet šoufl a nějakou dobu si zase dala od masa pohov. Čím byla starší, tím víc se snažila jíst "normálně" a nakonec už byla tak šikovná, že jedla čas od času i ryby, které nemohla asi 18 let svého života ani čut. Stejně ale, pokud si mohla vybrat, se masem moc necpala, nechtěla jíst maso, které uvařil někdo jiný než ona sama, její maminka či šikovný pan kuchař v restauraci. Protože kdo ví, co do toho ti lidi dávaj a vůbec. Lidi jsou divní. By jí mohli třeba podstrčit nějaké vnitřnosti a to by byla Fayina smrt. Ve škole si o ní často mysleli, že je vegetariánka, když u většiny jídel prosila "bez masa".
Fay má taky kamarádky. A některé z nich byly vegetariánky celá léta. Taková Andělka, ta nejenom, že byla vegetariánka, ale i její rodiče byli vegetariáni, a u nich se Fay učila, co všechno si člověk může dát na talíř, a že to vlastně často chutná mnohem líp, než to opěvované maso. Pak Fay nastoupila do svého prvního pořádného zaměstnání a poznala další Andělku, která nejenom, že byla vegetariánka, nejenom, že byla veganka, byla dokonce vitariánka. A Fay se zase trochu rozšířily obzory, co všechno může pohánět lidské tělo. A jak šel čas, začala si Fay vzpomínat na to, že maso vlastně nikdy neměla ráda, nechtěla ho, a že trvalo léta, než ji okolí zlomilo a naučilo ji, že maso jíst musí. Potají se rozhodla, že s masem skoncuje, ale věděla, že z toho rodina nebude mít radost. Možná ani pan Darcy ne. Doma řekla, že je to jenom dočasně, ale tušila, že u vegetariánství zůstane. Doma to nakonec pochopili, a i když z toho neměli radost, respektovali to.
Fay tedy byla vegetariánkou, spokojenou, že se nemusí krmit mrtvolama, těšilo ji vědomí, že kvůli její svačině netrpělo žádné zvíře, ať už chlupaté nebo s chocholem či zobákem. Ale byl to asi až druhotný důvod - ten první bylo to, že se jí prostě hnusilo jíst mrtvoly. Když vidíte zdechlinu, cítíte nejdřív odpor, nechuť. A pro Fay nebyl rozdíl mezi tím, co umřelo samo od sebe a co zabil někdo jiný. Jednou je to mrtvé a to poslední, co by s tím Fay chtěla dělat, je strkat si to do pusy.
A když už se člověk jednou vydá na tuhle bezmasou stezku, dříve nebo později se s nimi začne setkávat - vegani. Nejdřív je Fay nechápala - vždyť při dojení mléka nikdo neumírá, tak proč se vzdávat mléčných výrobků? Pak už začala vidět, že tenhle pohled je přeci jen naivní, a že to nebude tak jednoduché. Stejně si ale myslela, že vzdát se mléka a vajec je příliš. Z Andělky se stala veganka a Fay viděla na vlastní oči, jak strašně to člověka omezuje - v tom, co může vařit, v tom, co si (ne)může koupit, když jde zrovna po městě a má hlad jak vlk. Nejdřív si myslela, že tohle prostě nedokáže, i kdyby chtěla.
Jenomže čím víc člověk hrabe, tím víc toho najde. Fay cítila beznaděj, když se její už skoro vyléčené akné zhoršovalo a zhoršovalo, migrény byly příliš častým společníkem, menstruace bolela jak čert. A našli se tací, kteří tvrdili, že právě mléčné výrobky na tom mohou mít vinu. A za zkoušku člověk nic nedá, že? A tak Fay, už podruhé, si zkusila odepřít něco, co bylo dlouho neoddělitelnou součástí jejího jídelníčku. A, světe div se, šlo to mnohem jednodušeji, než se původně zdálo. Samozřejmě, v domovském maloměstě se jen těžko sháněly všechny ty skvělé veganské věci, co člověk v Brně koupí v každé zdravěnce, ale šlo to.
První dva tři měsíce to dokonce vypadalo, že právě veganství je klíč k vyřešení akné, migrén a křečí. Bohužel se nakonec ukázalo, že to nebude tak jednoduché, a že všechno to začíná (a možná taky končí) v hlavě - v míře stresu, neuvědomělého sebe-obviňování, přílišných nároků na sebe samu, nespokojenosti, frustraci. A taky v pitném režimu, co se migrén týče.
A tohle pak souvisí s tím, proč Fay každé ráno cvičí jógu, učí se meditovat a zpívá. Fay dělá dobře řád, ale těžko ho udržuje. Jóga se ukázala být jediným cvičením, které Fay plně vyhovuje - nebolí, cítí se při něm dobře, nepotřebuje nic než podložku (nejlépe investovaných 300 Kč ever!) a pohodlné oblečení, nezabere příliš času a nemusí se po něm sprchovat (což se docela hodí, když toho chce člověk ráno stihnout víc). Meditace jí pak pomáhá se zklidnit, hodit za hlavu negativní myšlenky (ať už směrem k sobě nebo k ostatním) a začít den s čistým štítem. Fay má sklon být ublížená, naštvaná a sebelítostivá a meditace je způsob, jak držet tyhle nálady alespoň trochu pod kontrolou. Fay se má ještě hodně hodně co učit. Není dobrá jogínka a už vůbec meditátorka, myšlenky jí lítají všude kolem a musí si počítat nádechy a výdech, aby ten kolotoč myšlenek alespoň na chvíli udržela stranou. Ale dělá jí to dobře. Ví, že když se ráno donutí začít den jógou a meditací, tak že ten den bude pravděpodobněji mnohem příjemnější, než když to neudělá. Navíc pokud se Fay donutí ráno cvičit, velmi pravděpodobně se taky donutí se namazat žíravými mastičkami proti akné a dost možná se k tomu pak donutí i večer, a když to takhle bude dělat dost dlouho, nebudou se jí už dělat ty ošklivé a nepříjemné boláky a jednou i ty jizvy zmizí ... a to za to stojí. Jóga je pro Fay nejjednodušší cesta, jak začít s denní rutinou, která je pro ni tak důležitá.

A taky - veganství, jóga a meditace is the new black! Kluci na to letí. A kdo by nechtěl být sexy-yoga-vegan-hipster? 

And it's vegan-Gosling approved!