28. 10. 2013

Þrīe and twentig

Gesælig gebyreddæg to þe, Fay!
Strašně to letí a já se ptám - Can't it be always like this? Always summer? Always alone? Fruit always ripe? Možná je na takovéhle otázky ještě brzo, ale stejně mi proběhnou myslí, když vím, že jsem zase o rok starší. O rok déle na světě. Tenhle rok byl, nebojím se říci, přelomový. Minulý podzim, ba ještě ke ke konci zimy jsem přesvědčeně prohlašovala, jak rozhodně nechci na Erasmus, jak určitě v žádném případě nechci dávat výpověď z práce a spoustu dalších věcí, které už dávno nejsou pravda. V žádném případě bych neuvažovala o magisterském studiu v zahraničí, protože na to nemám peníze ani talent. Ostříhat si své dlouhé vlasy by byl hřích a navíc v krátkých bych se nikomu nelíbila. Rok se s rokem sešel a najednou je všechno jinak. Podala jsem výpověď, odjela sama samička do Norska, nechala se ostříhat, což mi všichni chválí, včera jsem si nechala dokonce podholit kousek nad levým uchem, a vybírám si, na kterou zahraniční univerzitu si podám přihlášku na magistra. A i když mám svý dny, jsem strašně spokojená a ničeho z toho nelituju. 
Dokonce jsem to i oslavila (jak dlouho už jsem neměla pořádnou oslavu s přáteli?) a bylo to báječné. Pojaly jsme to jako hromadnou oslavu podzimních narozenin nás tří - Jo, Moniky a mě. Taková oslava pro nerdy to byla, ale úžasná. Udělaly jsme si sushi, pečenou zeleninu a veganský čokoládový dort, já k tomu ještě našlehala smoothie, pustily jsme si Six Feet Under a Mirandu, a pak jsme přesvědčily Jo, aby vytáhla housle. Nádherně nám zahrála (neuvědomila jsem si, jak strašně mi chybí živá hudba, dokud jsem ji neuslyšela), pak přišel Javi a vystřihnul na housle Pachelbelův Kánon, a pak Monika přišla s geniálním nápadem si zazpívat Bohemian Rhapsody a Javi opět překvapil, tentokrát tím, že báječně zazpíval a slova znal nazpaměť. Takže se oslava nakonec zvrhla v úžasnou karaoke night, za kterou na nás možná v pondělí přijdou šéfíci kolejí a Tomas nás bude do smrti nesnášet (i když tvrdí, že mu to vůbec nevadilo :D).
Jasně, chybí mi rodina. Teď zvlášť, protože narozeniny se u nás vždycky slaví, potkáme se všichni dohromady, jíme, vykládáme ... ale utěšuju se tím, že si o to víc užijeme společné Vánoce. Chybí mi moje holky anglistický, se kterými bychom uspořádaly period drama weekend a zase trochu prodloužily seznam 1000 Manly Ways of Being Sexy. Chybí mi samozřejmě pan Darcy, který má narozeniny jen týden přede mnou, se kterým bychom šli na večeři a do divadla nebo na koncert, sice bychom se mezitím určitě pohádali, ale taky zase usmířili, a rozhodně bychom byli krásní a všichni by na nás mohli oči nechat. A my na sobě. Možná bychom si dokonce koupili i lahev sektu, já bych se výjimečně podvolila troše alkoholu, a připomněli bychom si, jak jsme slavívali před lety. 
Nové zkušenosti, zážitky, přátelství a samostatnost holt něco stojí. Ale myslím si, že to je ta nejdůležitější lekce ze všech. Naučit se být sama se sebou, naučit se žít s tím, že ti, které nejvíc milujete, jsou daleko a že to musíte zvládnout bez nich. Protože nakonec nemáte nikoho jiného, než sebe samu. A když si tohle uvědomíte a naučíte se s tím pracovat, uvidíte i své ostatní vztahy v jiném světle - budete se cítit svobodnější, ale paradoxně budete mít k sobě mnohem blíž. 
A co mi kdo nadělil? Pan Darcy mi už dříve daroval výlet do Kodaně, stejně jako moji rodiče mi už na začátku října věnovali Oslo Pass. Od prarodičů jsem dostala menší finančí obnos, který mám zatím odložený a čekám, co mě cestou cvrnkne do nosu jako vhodná investice (pokud teda tento měsíc vyjdu s penězi a nebudu ty prachy potřebovat na chleba, že ano :D). A já sobě jsem si dnes nadělila neděli plnou užitečné práce a první polovinu první podoby eseje o Ruthwellském kříži. A až ji ve čtvrtek odevzdám ke kritice, nadělím si něco ještě lepšího - týden s JJ Feildem, protože je prostě skvělý a mám vůči jeho filmografii značné dluhy. A taky už jsem dlouho neviděla Třetí hvězdu a nikdy není na škodu se trochu emočně rozsekat, nemám pravdu? 

4 komentáře:

  1. Krásné narozeniny, má Drahá <3
    Dle tvých slov soudím, že sis je náležitě užila a budeš na ně s radostí a úsměvem vzpomínat. Je skvělé, že máš kolem sebe na severu i nějakou tu musiku. že sis tam dovedla vytvořit příjemný domov, v kterém ti je tak dobře.
    Jak píšeš, že loni jsi nad tím vůbec neuvažovala a jak se proměnily tvé názory a tak ... o důvod víc, proč ze slovníku vypustit slůvko "nikdy" :D Vůbec ho není třeba, neb každý den činíme rozhodnutí, která mohou být v přímém protikladu k tomu, co si myslíme dnes. Zajímalo by mě, co na ty změny třeba tví rodiče a lidi v okolí. U mě doma je to bráno spíše negativně. Že prý jsem nestálá a flegmatická a nic neberu vážně. No, raději no comment.
    Přeju Ti k narozeninám, aby nový rok tvého života byl stejně tak plný jako ten předchozí. Plný pokušení, zkušeností, zážitků a vhledů do duše ... aby sis byla vědoma sama sebe a byla spokojená a šťastná <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Drahá má, moc moc děkuji! ♥
      A se slůvkem nikdy máš naprostou pravdu, nevíš, co tě čeká, co se stane ... na druhou stranu, pokud to slůvko nikdy jen zašeptáš sobě a nemrzí tě, když se pak promění, myslím, že to nevadí. Ty proměny mě strašně baví a fascinují a zatím jsem s nimi velmi spokojená.
      Jinak až na dědu mi doma všichni drží palce, stejně tak přátelé - právě tady si uvědomuju, jak úžasnou rodinu a přátele mám, že nás to odloučení nerozdělilo, že i takhle na dálku cítím jejich obrovskou podporu, toho si moc vážím. Stejně jako toho, že mezi své přátele mám tu čest počítat i Tebe! :-)

      Vymazat
  2. Luci, letošní "nenarozeniny" (pamatuješ na blahořečené Poselství od protinožců?) si věru můžeš zaslouženě oslavit. Připadá mi, že právě to Norsko ti dává nesčetně zkušeností a tvá osobnost tam ještě více roste a moudří. Úžasně využíváš tu možnost učit se žít sama se sebou a vrátíš se nám ještě kouzelnější, bohatší a obdivuhodnější. A doufám, že zároveň i spokojenější a šťastnější :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano ano, Steli, vybavuju si diskusi na toto téma - musím si to Poselství taky přečíst, ať s vámi pořádně držím krok! Nevím, jestli v Norsku moudřím a rostu, nicméně cítím, že mi to dává opravdu hrozně moc. Akorát už teď vím, že se mi bude hodně stýskat a Česká republika mi bude připadat malá ... ale na druhou stranu už se moc těším na rodinu a přátele, však víš jak :-). A děkuji!

      Vymazat