Ani nechtějte vědět, v kolik jsem dneska vstávala. Ale tělo to evidentně moc potřebovalo, hodit se do pohody, pořádně se prospat a odpočinout si. Zjišťuji totiž, že jakmile neudělám minimálně 80% věcí do školy o víkendu, nemám šanci to přes týden dohnat. Tedy ... ono ne že by až tak vadilo, když ty texty nepřečtu. Vlastně je to docela jedno, takže se "stresuji" docela zbytečně. Ale víte jak. Jednou do té školy chodím a vím, že když si tyhle věci nepřečtu teď, asi už k tomu později nedojde. A nechci umřít úplně blbá. Takže se snažím a když to nejde - no, co se dá dělat. Hlavně se neobviňovat, nesebemrskačit a nebejt na sebe příliš přísná.
Na bytě jsme oznámili, že smlouvu neprodlužujeme a všem se asi docela ulevilo. Moc se snažím nemít škodolibou radost, že teď si budou muset někoho shánět a že to asi nepůjde jen tak - opět se nám nastěhovali do bytu mravenci a pochodují si, kde se jim zachce, a okno v našem pokoji už nejde ani zavřít. Dnes budu opět savovat, protože už nám krom parapetů začíná plesnivět i zeď, tfuj! Když připočtu přemrštěné požadavky některých obyvatel bytu, mám pocit, že shánění náhrady bude asi docela anabáze. A tak se snažím nemít z toho škodolibou radost, jen soucítit a být ráda, že mě už se to netýká.
Taky jsem už oznámila v práci, že budu končit. Šéfová nebyla vůbec ráda a rozčileně mě tak ocenila a chválila, že jsem se červenala až za ušima. Když se to dozvěděl náš pražský LIS, se kterým máme na starosti lektorský tým, prý se mu to taky vůbec nelíbilo, protože se mu se mnou moc dobře spolupracuje. Že nebudou skákat radostí, to jsem tušila, ale tolik chvály mě vyloženě dojalo a o to víc mě mrzí, že budu odcházet. Tajně doufám, že po návratu by se pro mě mohlo najít místečko v lektorském týmu, ale pšt!
Taky jsem teď byla hodně kulturní. V pondělí jsem úplně neplánovaně vyrazila na Listování, a to konkrétně na Mrtvé holky Miloše Urbana. A bylo to úplně poprvé, kdy jsem vyrazila za kulturou sama samotinká. Pan Darcy má teď navrch ke škole pracenou praxi (z čehož mám obrovskou radost), takže ho vídám většinou jen brzy ráno a pozdě v noci , ten nepřipadal v úvahu, Adonis a Níqué jsou prej nemocní a paní Správcová jakbysmet. Ale to mě nemohlo odradit, koupila jsem lupen do první řady a vyrazila jsem. A byla to naprostá paráda. Strašně se těším, až skončí semestr a já si budu moct Mrtvé holky přečíst celé. Taky se prodávaly podepsané knihy a já bych fakt dost nutně potřebovala Lorda Morda, ale naštěstí jsem neměla vybrané peníze. Jsem totiž tento měsíc jaksi ... ehm ... no, na mizině. Neplánované vyúčtování vody, nová šalinkarta a víc než 500 Kč za léky na akné mě naprosto vysálo. Včera jsem vyrazila pro změnu do divadla Radost, kde byla derniéra Věrného milování Aucassina a Nicoletty a to se nám taky moc líbilo. Jen mi to znovu připomnělo, jak MOC mi chybí nějaké to kreativní vyžití. Na katedře se minulý semestr úspěšně obnovil divadelní kroužek (v době, kdy jsem samozřejmě měla výuku a nemohla chodit), jen aby tento semestr opět zanikl. Takže nic, no. Tedy, ne že bych snad na něco takového měla tento semestr čas, ale víte jak ... No a zítra už potřetí vyrážíme na Prague Film Orchestra. Vsadím se, že to zase bude magnificentní, ostatně jako vždy. Když už nemám čas na své vlastní kulturní tvoření, je fajn se alespoň nechat oblažovat tvorbou jiných.
Ale teď už zpátky do práce. Francouzština čeká, n'est-ce pas?
Žádné komentáře:
Okomentovat