Fanynky, květiny a přehodnocení životního údělu

Tak za prvé (Nebo zaprvé? Mám s tímhle dohromady/zvlášť dost problémy). Jedna naše lektorka měla dnes narozeniny a někdo jí nechal do práce poslat květiny. Anonymně. Jakože wow! Navíc máme určitě podezření, kdo to mohl být a jestli to tak je, tak wow na druhou. Taky bych chtěla, aby mi někdo poslal květiny. Tohle zná člověk jenom z filmů. Ani by to nemusel být anonymní ctitel, ale každopádně dostat takhle květiny do práce, to je myslím něco, co by si měla a zasloužila zažít každá žena.
Za druhé, včera jsem nemohla odolat a asi do půl 3 do rána jsem se dívala na všechny zatím vyšlé díly Lizzie Bennet Diaries. Je to fascinující - ten příběh znám nazpaměť, a přece jsem se nemohla dočkat každého dalšího dílo. Socialy Awkward Darcy je úžasný. Jen mě to donutilo zauvažovat nad fanynkovstvím. Člověk by řekl, že je to čistě otázka puberťaček, ale není tomu zdaleka tak. Nemyslím si ani, že by to byla věc jen pro nezadané či ve vztahu nespokojené ženy. Je dost jednoduché k fanynkovství sklouznost a asi na tom, čas od času, není nic špatného. Na vyplnění dlouhé chvíle, pobavení, proč ne? Ale cítím, že se v těchto končinách skrývá veliké nebezpečí odtrhnutí se od reálného života. Na jednu stranu při každém koukání na něco s pěkným mužem se cítím velmi příjemně a co se filmů týče, zpravidla mě to zanechává rozněžněnou a toužící po MÉM panu Darcym. Nicméně ne vždy je to tak. A asi není fér nechávat obyčejné smrtelníky soupeřit s neexistujícími mužskými ideály. Takže pozor, oheň je dobrý sluha, ale zlý pán. Pro klid duše jsem se rozhodla, že zkusím tohle pasivní příjímání krásna (ať už filmového nebo hudebního) maličko omezit a zkusím více tvořit. Protože o tom je to hlavně, ne?
Nicméně i do mého praktického života Lizzie Bennet Diaries přinesly něco inspirujícího a užitečného - nové účesy! Dobře vím, že právě v téhle oblasti mám veliké mezery a dost mě to štve a když jsem viděla, jaké skvosty (a přitom jednoduše a ležérně vypadající) mají herečky v LBD, rozhodla jsem se, že si z nich vezmu příklad. Dnes jsem zkusila jednoduchý "věnec" z dvou copů a sklidil veliký úspěch. Ku mému velkému překvapení držel jen s pár pinetkami jako přibitý, jen čepici jsem si na něj netroufla dát. Dokonce i dva muži mi zalichotili (Pokud tedy budu za lichotku považovat - Jé, ty máš vlasy jak ta princezna ze Star Wars, - což budu, protože předtím bylo ještě proneseno - Ty máš krásné šaty, jsou nové?). Vím, měla bych se konečně odpoutat od té touhy dostávat od mužů lichotky. Ale dnes to byla jen příjemná třešnička na dortu. Sama jsem si připadala opravdu hezká a se sebou spokojená. A tak to má být.