Jen jedna věc mi
trochu vadí. A vůbec to nemá co dělat s fráninou,
se zkouškama ani s ničím podobným. Totiž, když už je pan Darcy tady a
nejsme spolu, jsem z toho rozhozená. Jak odjel, stýskalo se mi, bylo mi
smutno, bála jsem se. Postupně jsem si ale zvykala, osamostatňovala se a
nakonec mi ta samostatnost dělala moc dobře. Pan Darcy je zpátky ani ne týden a
já už zase cítím, jak tu odhodlanost a samostatnost pomalu ztrácím. Při vší
rozumnosti jsem ráda, že nejsme pořád spolu, potřebujeme každý pracovat na
vlastních projektech a učit se své, na filmech na večer se taky těžko shodujeme
(konečně musíme začít striktně uplatňovat to pravidlo, že se budeme ve výběru
střídat a nebudeme se snažit o kompromisy), navíc už se taky nutně potřebuju
zkrášlit a co je pro to lepší, než večer o samotě? No jenomže vysvětlujte to mý
hrudi, kde se to jaksi divně svírá a vysvětlujte to mýmu mozku, kterej má
pocit, že je fakt děsně moc ohroženej a že by potřeboval, aby jeho podřízený
tělo někdo objal a ochránil (a to ta má hloupá hlava nebere v úvahu, že
při mé výbušnosti bych to asi byla já, kdo by se šel první rvát s potenciálními
útočníky). Fock it. Nešlo by to, abych se cejtila tak nějak jako vyváženě? Co,
Vesmíre? Já vím, asi chci příliš. Musím si to sama nějak srovnat a nastolit si
rovnováhu. Equilibrium. Ale o dost hůř se to dělá, než vymejšlí.
Jinak se pomalu připravuju na nějakou sumáž roku 2012 a přemýšlím nad úkoly do roku příštího. Vždycky je prostor pro zlepčení, což?
A ještě momentka z dneška - po nádherném koncertě v románském kostelíku na Větrné Hůrce, který prý založili Cyril s Metodějem, se pomalu snášela na vísku tma, foukal vítr a za kopcem mizelo poslední oranžové světlo. Ve vzduchu to bylo přímo nabité magií okamžiku, poslední zbytečky tónů a sdíleného tichého nadšení se nesly kamsi do dálky. Hrozně bych si chtěla tyhle chvíle schovat do kapsy v krabičce od sirek a pak je čas od času vytáhnout, očichat a v těch nejvzácnějších okamžicích znovu procítit.
A ještě momentka z dneška - po nádherném koncertě v románském kostelíku na Větrné Hůrce, který prý založili Cyril s Metodějem, se pomalu snášela na vísku tma, foukal vítr a za kopcem mizelo poslední oranžové světlo. Ve vzduchu to bylo přímo nabité magií okamžiku, poslední zbytečky tónů a sdíleného tichého nadšení se nesly kamsi do dálky. Hrozně bych si chtěla tyhle chvíle schovat do kapsy v krabičce od sirek a pak je čas od času vytáhnout, očichat a v těch nejvzácnějších okamžicích znovu procítit.
A nakonec? Benátky jsou asi dost creepy. Jestli vám nestačí tohle video, přečtěte si Silou svého zraku od Tima Powerse. Ten už vás přesvědčí.
Obdivuju tvou důslednost a závidím plán :-) Já jsem chaotik tělem i duší a ačkoliv mě to štve, nemůžu si pomoct. A tak tápu, nervuju se a na poslední chvíli často zjišťuju, že se ani nemám z čeho učit.
OdpovědětVymazatI když v rámci krátícího se času do odevzdání bakalářky jsem si jakous takous představu o tom, co kdy a jak udělala...jenže nestíhám a místo toho brouzdám tady :-) No nic, jdu se vrátit k osobnostní charakteristice žen ohrožených domácím násilím :-)
Hezký večer! Mimochodem, ta závislost na mužské přítomnosti je asi geneticky zakódovaná, takže bych si z toho nic nedělala ;-) i když to rozčarování nad ztrátou těžce vydobité samostatnosti chápu :-)
Vidíš, Baru, a hned další den jsem samozřejmě vše nestihla, protože jsem naprosto neplánovaně vyrazila s panem Darcym na procházku, která se značně protáhla :D. A jinak já taky v ostatních předmětech dost tápu, třeba 4. mám odevzdávat esej k intenzivce ještě ze září a ani nevím, jak má být vlastně dlouhá :D. Ono se to nějak poddá, doufám.
VymazatA máš asi pravdu, že to bude zakódováno geneticky, snad se mi to ale podaří nějak vybalancovat :-).
Panejo! Jak dovedeš něco dělat? O prázdninách? Nechápu! Trochu závidím. A především držím pěsti, ať stejným tempem pokračuješ i nadále.
OdpovědětVymazatCož mi připomnělo, že takové L'Enfant Sauvage od Truffauta by tě tématem mohlo zaujmout. On vůbec Truffaut je takový celkem dobrý ... většina jeho filmů je sice na stejné vlně - pořád totéž. Ale tenhle vybočuje, stejně jako 451°Fahrenheita a Les deux anglaises et le continent :o)
A viděla jsi film Equilibrium? Jeden z mých oblíbených :o)
Luce, jak začne semestr tak budete s panem Darcym zase spolu na kupce v Brně? To pak bude objímání do aleluja, ne? I když chápu, že vědomí toho, že ho máš konečně doma, a přesto nejste spolu, musí být úděsné! Aspon malinké procházky by to chtělo, hmm?
Víš jak, Mono, sice jsem si sestavila plán, co dělat, když z frániny rupnu, ale raději udělám vše proto, abych ho nemusela použít :D. A moc děkuju za tipy na filmy, jméno samozřejmě znám, ale tvorbu vůbec, tak se těším na objevování :-). A Equilibrium jsem taky neviděla, mám veliké resty (ale zase se mám stále na co těšit).
VymazatA jojo, v semestru budeme už zase spolu v Brně a jako klasicky se téměř nebudeme vídat a když, tak se budeme zády k sobě každý učit to své, no klasika :D. Ale procházka zrovna včera byla, bylo to moc fajn :-).
Líbí se mi, jak i učení dokážeš podat jako velmi příjemnou záležitost :) První dva lednové týdny se budu (muset) rovněž takhle odměňovat formou španělských filmů, abych se zas rychle dostala do španělského uvažování.
OdpovědětVymazatV létě jsme se Zuz řešily něco podobného - její chlap zase na půl roku odjel do Číny a můj začal pracovat v našem městě, ale dojížděl z Ostravy (fakt jsem nechtěla, aby přespával u nás, je to hnusné, ale možná jsem to už vysvětlovala jinde/jindy, zkrátka měla jsem pádné důvody). Takže Zuz se se svým mužem viděla sotva přes Skype a já se svým vždycky vpodvečer na cudné procházce. Takže být s ním jen takhle bylo možná ještě více frustrující, než nevidět se s ním vůbec. Je tady, ale není... Chci tedy říct, že tě chápu a že vám oběma přeju, abyste už mohli být co nejvíce spolu a užívat si společné chvíle a navázat opět na to krásné souznění duší :o)
Když už není vyhnutí, Steli, je přeci nutné vzít to za ten správný konec! :-) Ono je to i docela příjemné se takhle studijně odměňovat, ne? Navíc mě třeba francouzské filmy přijdou jako velmi příjemné osvěžení mezi vší tou anglo-americkou produkcí, ty filmy mají úplně jiný feeling. Věřím, že pro španělskou kinematografii to platí taktéž :-).
VymazatA máš přesně pravdu, to je tady, ale nejsme spolu je takové divné, nepříjemné. Ale asi to byla jen chvilková večerní slabost, teď už mi to zase až tak nevadí :-). Krásné souznění duší, to zní tak velebně a honosně ... ale koneckonců, proč ne? Včera při sledování rošťáren Rémiho Gaillarda jsme rozhodně duševně souzněli! :-)