Neplaš! II

Dejchej, dejchej! Ne, nepřeklikla jsem se a nedala jsem omylem publikovat ten samý článek dvakrát. To se jenom potřebuju vypsat z prvních dojmů a pojmů. Na to, že jsem na brigádě strávila v podstatě 5 hodin to uběhlo neuvěřitelně rychle. Pořád bylo co dělat, ne jako v práci, kdy se mi často stává, že prostě jen sedím a koukám - zvlášť, když je tu ještě šéfová. Nevěřili byste, jak je namáhavé se tvářit, že něco děláte, když není CO dělat. Je to docela paradox - v práci mám mnohem menší zodpovědnost (sice toho mám dost na starosti, ale prostě všichni víme, že důležitá není ta byrokracie, i když vedení na ní moc a moc záleží), často se stává, že nemám do čeho píchnout a velký kus pracovní doby trávím surfováním po internetu a čtením blogů. Nebo psaním blogů, že jo. A za to dostávám peníze. A pak jsem na brigádě, kde se nezastavím, dělám něco mnohem užitečnějšího a zodpovědnost je taky větší. A za to dostávám méně peněz. Tím si nechci vůbec nijak stěžovat, jen mě prostě tenhle paradox zaráží. Je pravdou, že na svou práci potřebuju jeden důležitý předpoklad - velmi dobrou znalost angličtiny. Na brigádu nemusím umět nic, jen musím být přesná a výkonná (ech, tak v téhle charakteristice se teda nepoznávám ani trochu). Ale prostě si myslím, že ty odměny by měly být úplně otočené. Ale takový už je holt dnešní svět - postavený na hlavu.

Samozřejmě, že se mi podařilo už dnes něco zkonit. To by jinak ani nešlo. Trochu jsme si s šéfíkem nerozuměli, a tak jsem musela košík plný pečiva cenit dvakrát. Ale byl hodný, vůbec se nezlobil a neřekl půl nemilého slova. Toho si vážím, protože víme jak Fay reaguje na slova křivá, že jo. No, ale proč ta panika vlastně, co? Po tom, co mi šéfík řekl, že zejtra nic, mi před chvílí volal, jestli bych přece jen zítra nemohla. Slíbila jsem si, že kdyby k téhle situaci došlo, odmítnu, protože brigáda pro mě není priorita a zítřejší dopoledne už jsem si v duchu rezervovala pro práci do školy. No a tak že se mnou teda počítá v pátek, v pondělí ... vlastně asi v listopadu ve všechno volno, které jsem mu vypsala. Což, jak jsem si spočítala, dělá 17 hodin týdně. Takhle jsem to teda úplně nemyslela, když jsem psala, kdy jsem k dispozici. Původně jsem to chápala tak, že budu chodit na občasnou výpomoc, tak jeden dva dny v týdnu, ideálně pondělí a pátek, kdy nemám školu. A teď váhám, jestli to změnit a domluvit to jen takhle - v zájmu zachování duševního i fyzického zdraví a abych taky nemusela do školy makat jen o víkendech - a nebo prostě zkusit, jak to bude doopravdy vypadat (protože sliby se slibujou, blázni se radujou) a pak se zařídit až v průběhu podle toho, jestli to budu zvládat nebo ne. Protože pak by to mohlo vypadat následovně: 17 h brigáda + 20 h práce + 7+5 h škola = 44,5 h týdně zabráno, což je víc, než hlavní pracovní poměr. A to raději ani nevyčísluji, kolik hodin týdně bych ještě měla ideálně trávit přípravou do školy. Uklidňuji se tím, že stejně většinou místo přípravy do školy sedím u počítače a čtu ptákoviny, takže vlastně o tolik nejde. A že peníze před Vánoci se budou moc moc hodit. A taky potřebuju šetřit na Skotsko a možná na nějaké vybavení do bytu, pokud se budu stěhovat ... a pan Darcy tu zatím není, tak kdy jindy bych se měla naplno ponořit do vydělávání mrzkého mamonu?

Uvidíme, jak to všecko nakonec dopadne. Jsem na to dost zvědavá. Zatím si to představuju takhle: v pátek se se šéfíkem domluvím na tom, že mi vždy musí dát vědět předem, kdy mě bude potřebovat a i když jsem oficiálně available 4 dny, v praxi vždy potřebuji jeden den nechat volný na přípravu do školy. On si může vybrat, kdy mě může oželet a podle toho se domluvíme. A na soboty můžu pouze každý druhý týden. To zní jako něco, co bych mohla i přežít. Doufám. Snad. A nebo stihnu ještě něco zkonit natolik, že si mě tam vůbec nenechá ... kdo ví. Tak mi držte palce, abych mohla být krásná a bohatá a hlavně - stále příčetná! :D