Poz-i-ty-vně

Čtvrtek, jsem krtek. Nebo tak nějak. Doufala jsem, že touhle dobou už budu v posteli, voňavá po sprše a natřená mangovým tělovým máslem (hmmmmm ♥), pomalu budu otvírat Tennanta a zkusím se tou knihou nebít do hlavy příliš bolestivě. Je to výborné čtení, o to nic, ale jsem zrovna v části, kdy hlavní hrdinku vůbec nechápu a hrozně ráda bych ji propleskla, aby konečně přestala dělat něco, co ji pak bude mrzet do konce života. Kdybych to psala já, zaonačila bych to jinak.
Mám hroznou chuť si sepsat seznam všeho, co mě dneska naštvalo, rozhodilo, vytočilo ... protože mám pocit, že toho bylo fakt hodně. Ale zkusím to z druhé strany, sepíšu, co bylo dneska fajn. Pro spokojený život je určitě potřeba si čas od času zanadávat, být ironický a cynický, když to máte v povaze, ale zase to nemůžem přehánět, víme?

+ vytvořila jsem první část research paperu do korpusové lingivstiky, jsem na sebe fakt pyšná
+ slušelo mi to
+ zapletla jsem si copy a nevypadá to špatně
+ vytvořila jsem moc hezkou koláž fotek pro pana Darcyho a vypadá to, že mu udělaly radost
+ opět jsem se posunula v Tennantovi o kousek dál
+ mám na zítra navařený oběd i večeři
+ čeká mě teplá voňavá sprcha
+ volaly jsme si s babičkou
+ mám rezervované lístky na půlnoční premiéru Hobita ♥
+ konečně jsem opravila rozbitou poličku v lednici a vytřídila prošlé potraviny
+ konečně jsem si uklidila vyprané oblečení
+ přišly mi úplně úžasné samodržící punčochy, co mi skvěle sedí

Pořád se mi na jazyk derou i ty ostatní věci, co mě dožraly. Ale nenapíšu je, nenapíšu, nenapíšu! A až si to budu za měsíc číst, stejně už nebudu vědět, co mě to tehdy vytáčelo, za to si ráda připomenu ty hezčí věci. No ne? Nejvíc mě stejně asi těší, že i když mi to radost někdy nedělá, zvládám všecko sama za sebe.