In your face!

Tak už je zase trošku líp. Díky bohům. Vypracovala jsem si podrobný plán na další 3 týdny, abych si stihla do zkoušky a odevzdávky eseje všecko pořádně zopakovat, procvičit a eseje přepsat podle pokynů veleváženého profesora B. Nemohla jsem si ovšem pomoct a k jeho ironickým poznámkám, co mi napsal na okraj eseje, jsem napsala svoje ironické odpovědi. Righ in your face, moron! Taky jsem dneska zlovolně přeskočila poslední jeho dvě přednášky a místo toho jsem si procvičovala deklinace, protože popadesátý už fakt nemusím slyšet jeho oblíbenou storku o tom, jak svými gramatickými vysvětlivkami poskytujeme popis cesty k hasičárně na dotaz, kde je policejní stanice. Je to ironie, jak člověk, který po vás chce přesnost a neodpustí vám jediné slovo navíc dokáže zazdít většinu přednášky proslovy, které jsou mimo téma a ještě už je hřímal mnohokrát předtím. Ale dost již bylo stížností, nalaďme na pozitivnější notu.
Do kurzu literárních adaptací máme teď přečíst The French Lieutenant's Woman, a i když už teď vím, že to určitě nestihnu dočíst včas, pustila jsem se do toho a zatím jsem velmi mile potěšena. Je to chytré, je to čtivé a moc mě baví fakta o viktoriánské Anglii, která autor rozhazuje textem. Myslím, že s britským postmodernismem si docela rozumíme.
Abych se z toho všeho učení a procvičování nezbláznila, tak taky teď hodně vařím - například mé oblíbené cizrnovo-květákové kari, chřest, zapékanou cuketu po italsku, mrkvovou polévku, řepové carpaccio, humus a zítra to vidím na zelené kari. A až mi přijede v sobotu Andělka, to budou teprve hody! Chystáme se na sushi, cuketové thai pad, jarní závitky a samozřejmě taky nesmí chybět smoothies všeho druhu.Vaření je vždycky radost, ale když je s kým vařit a s kým si na jídle pochutnávat, to je teprve svátek! :-)
A když už se učím, statečně u toho využívám Cold Turkey, aby mě neustále nelákaly sociální sítě. Akorát že to pak dopadá tak, že u nich sedím do půl dvanácté v noci, usínám po půlnoci a vstávám v 9. Dodržovat rozumnější denní režim je pro mě výzva, kterou jen tak nesplním. Ale to nevadí. Hlavně to nevzdávat :D.
Za okny to začíná tmavnout už po třetí hodně odpoledne, což je trochu matoucí - mám pocit, že už je pozdě večer, že už určitě můžu s prací skončit, a ono je teprve odpoledne. Tak toho alespoň využívám, zapaluji svíčky a popíjím litry čajů i nečajů - jen za dnešek jsem si dala pražené maté, maté IQ, bylinnou směs Sedmikvítek, černý čaj s mlékem a myslím, že ještě takhle zvečera si dáme jeden hrnek honeybushe. Tyhle drobné radosti dělají krátké dny obklopené tmou příjemnější a i to učení ubíhá rychleji a snesitelněji. A od soboty už si budu užívat společnost Andělky a jejího muže, takže se nebojím o to, že by mi z toho učení hráblo. A kdyby náhodou jo .... don't hug me, I'm scared!