Poslední úhozy

Poslední úhozy poslední eseje. Nedunělo to, vůbec to nebylo monumentální, ale to nevadí. Hlavně, že je konec. Nebo začátek? Dnes se mi zdál panický sen o tom, že se nestíhám odstěhovat včas, ale já vím, že to vyjde. Pohrávám si s myšlenkou udělat nějaký bazar nebo něco a rozprodat svoje oblečení. Proč? Protože se mi prostě do mého pidi pokoje na Vysočině nevejde a většinu si ho stejně nebudu brát ani do Skotska, ani do Norska. Ale zase, až bych přijela, neměla bych v čem chodit, že ... Ale tohle jsou naštěstí všecko takové velmi podružné úvahy a problémy.
Důležitější je, že nádherně svítí sluníčko, že jsme byli s panem Darcym na příjemném výletě k ruinám a že včera jsem se zase obrodila hlubokou uměleckou katarzí. Nezmaři a symfonický orchestr Něhoslava Kyjovského. Nádhera to byla. Přiznám se bez mučení, slzy v očích a mráz po zádech mi často dělali společnost. Dnes ráno zase slunce v oknech a na talíři spousta zeleniny, moc mi chutnalo. I když je pravda, že jedna věc na létě není úplně ideální - ztrácím chuť k jídlu. Moje mysl a chuťové buňky začínají mít pocit, že můžou žít jen ze slunečního svitu a z toho, že celý den sedím u nástrojů a mlátím do nich jak šílená. Ale moje tělo nespolupracuje a zcela prozaicky mi po nějaké době začíná kručet v bříšku. Zatím to řeším lehoučkými letními jídly, spoustu ovoce a zeleniny, hodně piju a vím, že když se budu hýbat a chodit, chuť k jídlu přijde. Jen nezlenivět. Dnešní ranní jóga a raw snídaně mi udělali moc dobře.
Nemůžu jinak, než se neustále obklopovat hudbou a žasnout nad její krásou a silou. Znamená to taky konečně si koupit sluchátka, což bude nelehký úkol. Ale nemůžu přece chodit každý den skoro hodinu jen tak potichu, ne? Do práce, z práce, do práce, z práce ...
Mám chuť mluvit trochu v hádankách, ale vím, že mě to zase brzy přejde. To se mě jen pořád trochu drží ta vymluvenost. Ty tisíce slov, které jsem naklapala na klávesnici. A přitom bych raději těšila svět tisíci tónů ... Ukulele, mé malé děťátko, je úžasné a moc nám to spolu jde. Když jsem včera vzala do ruky kytaru, přišla mi najednou příliš velká, příliš hlasitá, taková uřvaná puberťačka oproti tomu uzlíčku, co si denně pokládám do klína a snažím se zkrotit jeho struny.

http://www.youtube.com/watch?v=bYsUV5mdcQ4