Na(ne)štěstí se vše již nenávratně blíží. Těším se, těším se moc. Na Skotsko i Norsko a na všechno mezi tím. Jen mě nikdy nenapadlo, jak strašlivě rychle to uteče. Pořád času dost, času dost a najednou je fakt skoro konec června a přede mnou velké neznámé daleko za hranicemi. Snažím se předpřiravit, jak se jen dá, hlavně taky předzásobit. Vždycky mám panickou hrůzu, aby mi něco nechybělo, a pak mám najednou s sebou spoustu zbytečných krámů. Snad se mi tentokrát zadaří být rozumná :-).
Jak je pořád to vedro, tak mám taky pořád Amanda Palmer náladu (může za to jistě i ukulele). Pročítám si její texty a nestačím se divit, jak strašně moc se poznávám. Taky se u mě rozmohly dvě podivné ... nevimjaktonazvat. V angličtině začínám psát foneticky - zaměňuju minimal pairs, píšu špatná homonyma a pak vypadám jak blbec. Ještěže už nemusím psát žádné eseje! No a pak se taky přistihuju, že když se s někým bavím, každá druhá věty mi připomene nějakou písničku, scénu z filmu, hlášku ... přestávám myslet ve slovech a ve větách. Myslím v tom, co jiní vytvořili a z jejich sdělení se stává sdělení moje. Asi je to ještě pozůstatek totální vypsanosti a vyčerpanosti zkouškového. Sice mě to vlastně dost baví, ale ostatní pak někdy nechápou, která bije :D.
Nebyl by to pořádný článek bez stylové písně pro věrné čtenáře:
Ovoce a zeleninu, jahůdky, broskve papat... Taky teď jím jen ovozel, naštěstí hlad pořád mám.
OdpovědětVymazatSnažím se, seč to jde, ale jsou chvíle, kdy mi i nakrájet si jablko připadá jako nepřekonatelný veleúkol. Naštěstí už se ta vedra (snad) chýlí ke konci!
Vymazat