Ono totiž všecko finišuje tak nějak dohromady - ve stejnou dobu řeším finanční smlouvu na Erasmus (a snažím se nepodléhat panice z toho, že budu mít k dispozici o tři tisíce norských korun na měsíc méně, než je částka doporučená pro zahraniční studenty norskou vládou), balím se do Skotska, zaučuju svou nástupkyni v práci a dávám tam vše dohromady tak, aby to po mě mohla hladce převzít, no a v neposlední řadě taky plánuju stěhování a píšu ty eseje, že jo. Chvílemi se mi z toho lehce úží dech a je mi trochu špatně. Ale jenom maličko, naštěstí nejsem ten typ, co by moc panikařil, vyváděl a viděl všechno černě ještě předtím, než si vůbec nasadí brejle.
To, jak teď pořád datlím nějaké akademické cancy má taky na svědomí dvě věci - přijdu si úplně vymytá, protože sama dobře vím a vidím, že ty eseje by se daly napsat líp, jenže já prostě nevím, jak napsat po milionté první "human world" a "world of magic" jinak než předtím. Jenomže napsat to musím, protože - tell them what you're going to tell hem/tell them/tell them what you've told them. No a taky mě přepadá pocit, že slova jsou úplně, ale úplně zbytečná. Můžete jich napsat tisíce (za tento semestr zatím 7200, minimálně 4250 to go) a co z toho? Pomůže to někomu? Má to nějaký význam? Čím více se přikláním k urbanovské odpovědi ticha. Ani sem jsem původně nechtěla psát, ale paradoxně mě donutilo právě to vyčerpání a vypsanost.
Naštěstí odměna v podobě Skotska už je na dosah a co jiného může vyléčit vymluvenou duši, než útesy, o něž se rozbilo již příliš mnoho vln? A nejdřív taje sníh ...
Luce, ty jsi naprosto nejlepší! Já bych se byla zhroutila hned na začátku, kdybych věděla, co všechno se musí stihnout.
OdpovědětVymazatMáš můj veleobrovský obdiv, že tak úspěšně odtrháváš položky na seznamu a řítíš se dál za sladkou odměnou. Fakticky!
Takže Pamela nuda, říkáš. Fajn, i když tohle období jsem zrovna v plánu neměla. Je to ta doba, kdy psal Henry Fielding, nebo se pletu? Zkoušela jsem Toma Jonese a umřela nudou hned na začátku. Pseudodobrodružné dickinsovky jsou strašně táhlé. Ať už to máš za sebou! :o)
Mě teďka dostala kniha, kterou doporučuje Adélka. Cit slečny Smilly pro sníh. Jako anotace nic moc, ale začetla jsem se hned a nemohla se odtrhnout. Je to jiné a hodně dobré!
Myšlenka o neužitečnosti slov je velmi zajímavá. Připomněla mi to, jak jsme se bavili ve škole, že slovo je pro natives vzácné. Že jsou natives přesvědčeni o tom, že naše západní civilizace zbytečně slovy plýtvá. A to mi zase připomíná citát Lao-ce (to skloňování je děs), který pravil, že Moudrý je ten, kdo zůstává v pozadí a tím se právě dostává v čelo lidí čili Mlčeti zlato.
A proto ti tady datluju komentář, že :D :D Natives věděli moc dobře :o)