Genuinly Frightened

Zkouškový nikdy není sranda, to víme. Ještě pořád jsem se nerozhodla, co je horší - jestli se šrotit na zkoušky nebo psát eseje. Dobrá zprávy je, že šrocení už se mě netýká, i tu obávanou francouzštinu jsem nakonec napsala napoprvé! Akorátže. Akorátže i když jsem fráninu napsala, pilně také sepsala esej do americké literatur a taktéž jsem před chvílí dohodila poslední úhozy k britským modernistům, stále ještě nemám hotovo. A není to tím, že bych se flákala, to teda ne! Přede mnou hlavně sedmistránková komparativní esej na Pamelu a Pýchu a předsudek. Si řeknete - co si stěžuješ, Pýchu a předsudek znáš i pozpátku, tak co je nějakých 7 stránek? No jo, milánkové, ale to jste nečetli Pamelu. Schválně, zkuste si to. Vydržte alespoň prvních deset dopisů. Pak si povíme.
Ono totiž všecko finišuje tak nějak dohromady - ve stejnou dobu řeším finanční smlouvu na Erasmus (a snažím se nepodléhat panice z toho, že budu mít k dispozici o tři tisíce norských korun na měsíc méně, než je částka doporučená pro zahraniční studenty norskou vládou), balím se do Skotska, zaučuju svou nástupkyni v práci a dávám tam vše dohromady tak, aby to po mě mohla hladce převzít, no a v neposlední řadě taky plánuju stěhování a píšu ty eseje, že jo. Chvílemi se mi z toho lehce úží dech a je mi trochu špatně. Ale jenom maličko, naštěstí nejsem ten typ, co by moc panikařil, vyváděl a viděl všechno černě ještě předtím, než si vůbec nasadí brejle.
To, jak teď pořád datlím nějaké akademické cancy má taky na svědomí dvě věci - přijdu si úplně vymytá, protože sama dobře vím a vidím, že ty eseje by se daly napsat líp, jenže já prostě nevím, jak napsat po milionté první "human world" a "world of magic" jinak než předtím. Jenomže napsat to musím, protože - tell them what you're going to tell hem/tell them/tell them what you've told them. No a taky mě přepadá pocit, že slova jsou úplně, ale úplně zbytečná. Můžete jich napsat tisíce (za tento semestr zatím 7200, minimálně 4250 to go) a co z toho? Pomůže to někomu? Má to nějaký význam? Čím více se přikláním k urbanovské odpovědi ticha. Ani sem jsem původně nechtěla psát, ale paradoxně mě donutilo právě to vyčerpání a vypsanost.
Naštěstí odměna v podobě Skotska už je na dosah a co jiného může vyléčit vymluvenou duši, než útesy, o něž se rozbilo již příliš mnoho vln? A nejdřív taje sníh ...