The Blues I am Playing

Právě jsem konečně dočetla povídku, kterou jsem si vybrala k rozebrání v rámci kurzu Afro-amerických povídek. Je to The Blues I am Playing od Langstona Hughese a myslím, že napsat o ní dobrou esej bude pro mě zatím největší výzva mého studia. Proč?
Ta povídka je nádherná. Neděje se v ní nic zásadního, jen vypráví o vztahu černé pianisky a její bílé mecenášky - o vztahu nikoli přátelském nebo snad dokonce erotickém. O vztahu dvou lidí, kteří spojili svůj život s uměním, ale jejich pohled na něj je diametrálně odlišný. Napadalo mě během čtení spousty poznámek a myšlenek, jenže zapracovat je do eseje bude velmi těžké. Tahle povídka ve mě vzbudila mnoho emocí tím, jak staví do kontrastu touhu hlavní hrdinky Oceoly žít naplno a přitom hrát a její patronky, paní Ellsworthové, která chce žít uměním v nejčistší podobě. Každou chvíli, kdy autor předkládal nějaký pohled paní Ellsworthové, ve mě všechno řvalo - ale takhle to není, to není umění, k tomuhle hudba neslouží! To není důležité, záleží na něčem jiném! Umění jako prostředek k setkávání se, hudba jako možnost souznění, hudba jako oslava života. A na druhé straně hudba jako nejvyšší meta, hudba jako bůh, kterému obětujeme vše, umění jako posvátná věc, kterou nesmíme poskvrnit ubohostmi lidského bytí.
V eseji se zaměřím na kontrasty použité povídce, celá na nich vlastně stojí. A doufám, že se mi podaří se odosobnit a že nebudu prezentovat svůj citový pohled na umění, hudbu a jazz.
Ale tady na blogu si naštěstí mohu psát co chci a proto říkám - umění a život jsou neoddělitelně spjaty! Život a jeho plné prožívání jsou podmínkou pro umění. Pokud je pro někoho plným prožíváním života samota a právě ta ho inspiruje k vytváření umění, je to v pořádku. Ale nikdy, za žádnou cenu tenhle pohled nesmí považovat za platný a nesmí ho nutit ostatním. Paní Ellsworthová nikdy nepochopila, co ve své chráněnce vlastně má. A že její pomoc byla sice vítaná, ale nikoli nutná. Kde tepe v žilách surový talent, je možné ho přibrousit, upravit a vytvarovat, ale nelze ho spoutat. Tam, kde je hlad po hudbě stejný jako hlad po životě nikdy nebude technika to, na čem záleží.