Lidi nechápou nadsázku a ironii. A tak se ptám, jak je to možné, kde se stala chyba? Je na vysílači nebo na přijímači? Přišla jsem na to při sledování videí Slušného Čecha - polovina lidí si o něm myslí, že je rasista a nácek, a tak ho nesnáší, druhá polovina ho za to chválí. Ale pravda je někde jinde (tam venku). Jasně, na první pohled je to trochu matoucí. Ale stačí se přeci dívat - pročpak tam asi má napsaná různá jména, proč mění výraz a intonaci při čtení různých příspěvků a co tam sakra dělá ta kočka? Když už se lidi neobtěžují si přečíst popisek (že Slušný Čech čte příspěvky s nejvyšším počtem souhlasných hlasů), jak je možné, že jim nedojde, že řečené nemyslí vážně po zhlédnutí jednoho až dvou videí? Je tak těžké si zadat Slušného Čecha do vyhledávače, najít si s ním rozhovor a přečíst si, proč to vlastně těžko dělá? Vypadá to tak. Dneska máme informace přímo před očima, ale netušíme, co s nimi. Spousta lidí ztratila schopnost vnímat tón hlasu, tok textu/promluvy a jeho celkové ladění, nedovedou vyčmuchat ironii a sarkasmus. Na jednu stranu je to fajn, některým se pak můžete vysmívat do obličeje a oni si to ani neuvědomí, ale o to přeci nejde. Protože když nechápeme ironii, jak pak můžete text rozebírat a hledat v něm argumenty či logické úskoky? Jak ho pak můžeme rozebrat a udělat si na něj vlastní názor? Horko těžko, panáčci.
Samozřejmě je tu pak další extrém a to hledat něco víc ve všem, i v tom, kde nic není. Ale i o tomhle je práce s textem - umět odhadnout, kdy tam druhý plán je a kdy ne. A protože everything is connected, o stejném tématu jsem dnes psala i ve své bakalářce. A došlo mi, proč někteří lidé nemají rádi Austenovou a myslí si, že píše hloupé slaďáčky. Jasně, ta romance tam je. A kdo chce, může vidět jen ji, nakonec na romanci kolem a koukolem není nic špatného. Ale je toho tam přeci jen víc. Spousta lidí taky nevidí ironii, kterou jsou knihy Jane Austenové prošpikované. Vím, o čem mluvím. Když jsem ji četla poprvé na základce, viděla jsem hlavně onu romantickou linku a nebavilo mě Northangerské opatství a Anna Elliotová, protože jsem neviděla, jak si Jane krásně utahuje ze všeho kolem. Za pár let se můj pohled změnit a já přemýšlím, co za to může. Jasně, životní zkušenosti, které mi oba ty příběhy přiblížily, ale není to všecko. Myslím, že to bylo hlavně díky diskusím o knížkách na díky tomu, že jsem četla, až se ze mě kouřilo, co mi otevřelo obzory a naučilo mě vnímat texty citlivěji. Takže jak vidno, něco se s tím dělat dá. Já zrovna nejsem dvakrát bright a často mám pocit, že mi někdo sedí na vedení. Takže když to dovedu já, tak proč by to nedovedla spousta těch lidí, co nadávají Slušnému Čechovi do rasistů a Austence do nudné pisatelky červené knihovny?
Disclaimer: Nechci tím říct, že se vám pak musí Slušný Čech nebo Austenová zamlouvat. Jen chci říct, že oba dva nabízí víc, než se na první pohled může zdát a že je potřeba to mít na vědomí.
Žádné komentáře:
Okomentovat