Ať to lítá!

Životní pravdou je, že peníze se musí točit. Jestli je to smutná pravda nebo ne, to nechám na posouzení ctěného čtenáře, nicméně to tak je a nezbývá, než se podle toho zařídit. Kam lítají moje prachy? Tento měsíc na vánoční dárky a to mi dělá docela radost. Ježíškuju až se ze mě kouří a doufám, že mé pracně vyběhané prezenty a cadeaux udělají pod stromky radost. No, ale protože mě radost nikdo nedělá (no dobře, to lžu a dost hnusně, ale nějak si ty své "radosti" ospravedlnit musím), tak si musím dárky kupovat sama. Ale vlastně, co to povídám? Já nutně POTŘEBUJU všechno, za co jsem poslední dobou pro sebe utratila mamon. Dnes například tmavě modré slim manšestráky (protože teplé uplé kalhoty v jiné barvě než šedé jsou na zimu nezbytnost) nebo vlněnou sukni (protože těch v zimě není nikdy dost).
Ale na rozdíl od minulých měsíců jsem tentokrát investovala i do kosmetiky a pracuju na svém celkovém zušlechtění. Nějak jsem v tom zápalu boje proti akné (který mimochodem zatím stále potupně prohrávám) zapomněla, že ty barvičky na obličej nejsou úplně marný a že bych si mohla na svůj ksichtík čas od času naplácat i něco jiného než obligátní Dalacin T a super-žíravý Differine. Kde to jde, preferuji Alverde (protože je to přírodní, šetrné k nám i ke zvířátkům a na rozdíl od jiných vesmír-friendly produktů to nestojí majlant), kde to nejde, tak přivřu oko.  A docela to funguje. Vypadám a hlavně se cítím mnohem líp. Teď si ještě trochu vysoustruhovat tu postavu (ano, pořád se cvičením vedeme velmi nerovný boj a těžko si na něj hledám ve svém "nabitém" rozvrhu čas) a vyřešit nekončící problém "co s vlasy" a budu, co se vzhledu týče, naprosto spokojená.
A jo, vlastně teď vrážím peníze taky do bižu bižu! Paní Správcová mi vyrobila boží Sherlockian medailonek, kde se skví památná věta: Brainy is the new sexy. A pak taky naprosto úžasný marine-sailor necklace, který v kombinaci s jedním z mých sailor triček, červenými nehty a rtěnou dělá dost velkou parádou. Ach, jsem to ale marnivka marnivá ...
Ale abyste si nemysleli, že mi vyměkl mozek, tak to zase ne jako. Máme tu zápočťák, že jo, takže tradičně prokrastinuju. Zašila jsem si skoro všechno, co zašít potřebovalo, abych dnes zjistila, že mé oblíbené punčochy mají díry dokonce dvě. A pořádný. Dnes večer jsem rozhodnuta neprokrastinovat, takže zašívat nebudu (a proto píšu na blog, že). Napadlo mě spočítat, kolik kousků oblečení jsem si za poslední čtvrt rok koupila, ale to by taky byla prokrastinace a navíc se toho čísla dost bojím.
Jo, to měknutí mozku vlastně, že jo ... tak tomu zabráním zítra! Vyzvednu si nějaké ty zdroje k bakalářce (juch juch!) a taky knížky ke zkoušce ze současné britské literatury. Jak se mi nechce opakovat na zítřejší zápočtový test z karibské literatury, tak na tu zkoušku ze současné se vyloženě těším. Máme si ke zkoušce vybrat 3 knihy a já jich mám v merku tolik, že si prostě nemůžu vybrat. Tolik inspirace ke čtení, ach ach ♥. Doufám, že se udržím a neodejdu zase s náručí plnou knih a pak budu platit pokuty a stejně to nepřečtu. Hezky pomalu, po krůčcích, netřeba všeho hned.
Mimochodem, našla jsem si nový koníček. Čtení expat blogů. Když mám náhodou pocit, že  v ČR se nemáme nic moc, pročtu si, proč se tu expatům líbí. Dost to otevírá oči, česká povaha je nadávací a stěžovací a těžko si připouštíme, že se vlastně nemáme špatně a že spousta věcí tu funguje na výbornou.  A taky je strašně osvěžující vidět běžné věci kolem nás novým pohledem "cizince". A naprosto miluju, když expati píšou/mluví česky. V práci naše milé lektory nutím, aby se mnou hovořili česky a pořád je chválím, chválím a chválím, aby viděli, jak moc mě těší, že se snaží. A ono jim to vážně jde. Ve chvíli, kdy se potřebujete domluvit a dobře víte, že na formě moc nezáleží, je to všechno dost jednoduché. Ještě to, prosím, vysvětlete mé učitelce francouzštiny, ano? :-)