Když jsem zjistila, že tenhle nový film s Hiddlesem a božskou Tildou dávají ve Scale zrovna v sobotu, kdy Brno ctím svou návštěvou, bylo mi jasné, že si ho nemůžu nechat ujít. Už trailer mě absolutně nadchnul a strašně jsem se na tuhle upířinu těšila.
Že nepůjde jen o poněkud zajímavější zobrazení dětí noci, než nabízí Twilight, to bylo samozřejmě jasné. Ale že ten film mě až natolik zaujme a bude mít velký přesah, to jsem netušila. Celý příběh má pomalé, až hypnotické tempo, kterému napomáhá úžasně vybraná hudba a to, že se vše odehrává v noci (Note to Twilight and others - ciwe, upírský filmy se musí odehrávat vždycky v noci, tam nemá denní světlo co dělat! Natož nějaký třpytky ... ). V jeho centru stojí Adam a Eva, dva upíři, živoucí bytosti, ale i symboly, které fungují každý sám za sebe, ale jejich pravá síla se projeví až když se spojí - to je zdůrazněno jednoduchou barevnou symbolikou. Je to právě zobrazení jejich vztahu, co mě absolutně fascinuje - láska tak hluboká, že jim dovoluje existovat rozděleně a stejně tak žít spolu, podle toho, jak to zrovna potřebují. A spojnicí těchhle dvou milenců je kromě lásky k sobě navzájem také láska k umění a vědě. Celý film je prošpikovaný odkazy na umělce a vědce z různých období, zkuste si třeba všimnout, kolik poznáte umělců z portrétů na zdi v Adamově domě. A co umění samotné? Jak moc je důležité, aby ho znal někdo další než jeho tvůrce? Existuje umění bez publika? Kdo mu vlastně dává hodnotu? Adam jako vnitřně rozervaný umělec si uvědomuje, že potřebuje zpětnou vazbu od dalších lidí. Díky svému přátelství s velikány lidské historie ví, že existují takoví, kteří dovedou umění náležitě ocenit. Jenže lidstvo je nevděčné, jak ukazují nejenom Adamem nenáviděné "zombies", ale i Evina sestra Ava, která je zosobněním lidské pošetilosti obdařené nesmrtelností a nezměrnou silou. Adama a Evu spojuje i rozhodnutí (částečně jistě motivované prostým znesnadněním anonymně zabíjet) získávat krev nenásilnou cestou. Jenže co když už to tak dál nejde?
Krom toho, že Only Lovers Left Alive nabízí spoustu provokativních otázek, o kterých mě baví přemýšlet a hledat na ně relativní odpovědi, je také řemeslně skvěle zvládnutým filmem. Věřím, že z vynikajících kostýmů se velmi brzo stane kult (přiznávám se, že i já mám chuť koupit si bílé kožené rukavice) a Tilda s Tomem postoupí v žebříčku oslavovaných celebrit ještě o kousek výš. Co ale z filmu dělá opravdový skvost je právě naprosto fascinující hudba. Pohybuje se na pomezí posmutnělého rocku (gothic-doom?) a loutnových melodií s nádechem renesance a arabských melodik. V soundtracku není jediné slabé místo a nedovedu si představit, jaká jiná hudba by mohla takový příběh lépe doplňovat.
Můj verdikt? OLLA je film, který naprosto předčil má očekávání, která byla už tak hodně vysoká. Důkazem, jak moc se mi líbil může být i to, že hned druhý den jsem se na něj dívala s panem Darcym, kterého taky velmi zaujal. Společně teď ujíždíme na sountracku a mám takové tušení, že se si v dohledné době dáme ještě jedno repete. Podívejte se na OLLA. Nebudete litovat.
A oříšek pro angličtináře - jak byste vy přeložili název filmu? Do české distribuce šel s názvem Přežijí jen milenci, ale těch variant je možných více. Stále jsem se nerozhodla, která podle mě nejlépe vystihuje celý film, ale budu nad tím dumat dál.
