Funguje to

Fakt to funguje, nekecám! Poctivě jsem makala na korpusu a v závěru jsem si otevřela is, že jako bych se mohla kouknout, jestli něco nepřibylo. Ale řekla jsem si, už to mám skoro hotové, počkám si a kouknu, až to dopíšu. No a co tam čekalo? Zelené políčko a Ačko z afroamerické povídky! Já mám takovou velikánskou radost! Původně jsem na ten kurz málem ani nešla, ale nakonec jsem se přemohla, moc si ho užila, poznala spoustu skvělých spisovatelů a spisovatelek, načerpala tuny inspirace, předvedla, dle slov ostatních, vynikající prezentaci (vyučující poznamenala, že to bylo very independent reading, a já jsem damn proud) a jako třešnička na dortu Ačko. Je ještě nějaký jiný způsob, jak by mi měl Vesmír naznačit, že práce se vyplatí a když se člověk nevzdá, nepoddá lenosti nebo strachu, že bude po zásluze odměněn? Myslím, že je to více než výmluvné. Je to ta nejlepší motivace pracovat dál. Přiznám se vám, že v prváku jsem literaturu nesnášela a děsila jsem se všech literárních kurzů, co měly přijít. Ale teď? Z literatury mám nejlepší výsledky a sakra mě baví.  Dokonce jsem si zapsala na příští semestr 2 literární kurzy, ze kterých jsem měla ještě ve druháku vítr jak sviň a zapřísáhávala jsem se, že si je nedám ani kdyby mi za ně platili. A podívejme se, kde jsem teď ... Čímž se nechci teda nějak vytahovat, vychvalovat, jen podělit o ten dobrej pocit, že jsem se od začátku někam posunula a i nebýt těch dobrých známek, ty literární předměty mě prostě baví a naplňují.

On i ten korpus ... štve mě hlavně proto, že jsem v něm nejistá, musím nad ním hodně přemýšlet a trvá dlouho, než přijdu s přijatelným řešením problému. Ale právě při tomhle finálním projektu jsem si uvědomila, že i to mě naplňuje a žene kupředu - když vidím, že se snahou se přece jenom někam dostanu, že výsledky třeba nejsou dokonalý, že to vyhledávání má mouchy, ale že se s tím dá pracovat. Jó, intelektuální challenge, to je moje. Ale nejdřív si na ni musím pořádně zabrblat, zanadávat, udělat ze sebe chudáčka, prokrastinovat a nakonec se s tím teda poperu.

Jo, ten povánoční Ježíšek. Protože si mi Ježíšek netroufnul koupit kabelku, tak jsem si ji koupila sama. Byla to láska na první pohled - zahlédla jsem ji koutkem oka ve výloze, protože mezi ostatními úplně zářila. Tak jsem mrkla na cenu, která byla dobře vidět a ta mě mile potěšila. Řekla jsem si, že pokud tam bude ještě druhý den po zkoušce z francouzštiny, že si ji teda koupím. A ona tam byla a bližší ohledání navíc ukázalo, že je vevnitř taky moc hezká a prakticky členěná, tak nebylo co řešit. No dobře, no, ta jakoby hadí kůže na bocích ... no, obešla bych se bez ní, ale tahle kabelka má prostě duši a je moje :-).

Taky jsem si pořídila Můj receptář, abych mohla konečně začít pěkně přemisťovat své recepty z počítače na papír. Je to pěkný pořadač, ale trochu mě zklamala výplň - čekala jsem, že jednotlivé listy budou nějak naformátované, třeba s oddílem pro přísady a postup, ale ony ty chuděrky nemají ani řádky. To mě trochu zklamalo. Ale tak co, alespoň se na stránku těch receptů vejde přesně tolik, kolik si budu přát a problém s linkami lenoch hravě vyřeší. A já budu zase o kousek blíž být děsně boží houswife!
No a nakonec, ten nejlepší vánoční dárek, co si na mě počkal až do ledna. Totiž, objednávka zájezdu do Skotska. Tak už je to oficiélní, jsme tam napísaní a pojedém! A aby se mi tam dobře šlapalo, koupila jsem si za ježíškovský příspěvek konečně pořádné boty na chození. Lehké, pohodlné jako bačkůrky, ale celokožené s vibramovou podrážkou, goretexovou vrstvou a pěkně na kotníky. Mimochodem, ne že bych věděla, co ty cizí slova znamenají, jen vím, že je dobrý je na těch botách mít. Zastihla jsem navíc slevu, takže jsem botky měla o celých jedenáct stovek levněji než by měly být. Lajk it very mač, senk jů!