A víčka padají

Dneska test z francouzštiny. Včera večer jsem koukala na Tintina v originále, ráno si pouštěla Zaz, Grabben Orchestra a Bran, oblékla si pruhované tričko, námořnický přívěšek a šálu a baret z Paříže. No řekněte, mohla jsem snad udělat víc? Ale tuším, že opakování je matka moudrosti a že si testík půjdu napsat ještě jednou. Spolužačka mě před testem neskutečně vyděsila, protože opakovala a to, co popisovala, vypadalo jako naprosto nenapsatelný test. Skutečnost naštěstí nebyla tak strašlivá, nicméně mezery mám značné. Tak uvidíme, jestli se bude zelenit a nebo zda s francouzštinou strávím i zbytek měsíce. Právě sedím v práci a celou dobu jsem neskutečně unavená. Nepomohl šálek zeleného čaje (no, nebyl to Gunpowder, takže se ani není čemu divit), naštěstí tu bude už brzy prázdno, takže kdybych náhodou nedejtebohové usla, nikdo by to nezjistil.

Včera jsem si opět užila skvělou adrenalinovou záležitost, jež se zove registrace předmětů. Vesmír se opravdu vytáhnul, protože mi zařídil, že rozvrh se mi tentokrát moc moc hodí (téměř všechny předměty, které jsem chtěla, mi časově vychází mimo pracovní dobu) a při registraci jsem se nedostala jen do dvou předmětů, z nichž naštěstí ani jeden nepotřebuji nijak nezbytně. Ale řekněte sami, vy byste se snad netoužili zúčastnit intenzivního kurzu na téma Město formou literárních toulek? Já teda chci, ač to bude opět asi docela náročné. Naštěstí vyučující to pálí a materiály zveřejnila hned, takže bude dost času si všechno pohodlně přečíst a promyslet. Jarní semestr bude tedy opět nabitý, doufám, že podzimním lenošení to nějak zvládnu. Bude mě rozhodně čekat hodně Ameriky - dostanu-li výjimku, tak 3 literární kurzy a jeden kulturní zaměřený na černochy. Británii si užiju ve 2 kurzech literárních a 2 kurzech kulturně-historických. Lingvistika žádná, ale asi to nějak přežiju. Chtěla jsem si dát ještě Stylistiku češtiny pro překladatele, ale když vidím, kolik mě toho čeká, asi od toho upustím. Zvládnu-li zkoušku, budu mít také pokračování francouzštiny a nesmíme zapomenout na online seminář k bakalářské práci. Nu, budu se muset opravdu hodně otáčet. Utěšuji se tím, že všechny předměty vypadají opravdu zajímavě, těším se na ně a vím dobře, že toho vždy zvládnu přesně tolik, kolik si toho naložím.

 And on the bright side - nebudu mít alespoň čas nasírat se bydlením. Nějak se to všechno sype a mě docházejí nervy. Okna nám netěsní, plesniví a bojím se, že je každou chvíli vysklím. Elektrický obvod stále nezkontrolován, natož aby byl opraven. Zima sice není, ale nechci vidět, kolik zase budeme doplácet za plyn. Pračka už se vždycky zasekává v půlce programu. V celém bytě je tma jak v pytli. Včera nám odešla žárovka a ještěže tu je pan Darcy, protože fakt nevím, jak bych při své nížce a výšce našeho stropu měnila žárovku nad postelí. Jo, postel. Tak tam se mi neznámo jak vysunuly dvě šprušle z roštu a nejdou dát zpátky. Nicméně to logicky vysvětluje, proč mě poslední dobou pořád bolívá bederní páteř (a proč to doma zmizelo). Spolubydlící mi tradičně lezou na nervy a pevně věřím, že já jim taky. Ale to je nakonec to nejmenší.

 DPMB mě vylepšil náladu tím, že nám zrušil bus směr Hlavní nádraží a vůbec centrum, takže si teď budeme hezky přestupovat na Mendláku. Chci vidět ty stařenky a stařečky, kteří tímhle spojem většinou jezdili a byli rádi, když se do toho busu vůbec vyplazili, jak teď budou zvládat ještě přestupovat na Mendláku na šalinu. A jestli budou spoje navazovat tak, jak se to daří s trolejí a šalinou na Komenského náměstí (tzn. že na sebe nečekají a většinou vám šalina/trolej s výsměchem odjede přímo před nosem, zvlášť ve chvílích, kdy leje, vy táhnete kabelku plnou učení, dvě tašky s nákupem, deštník a další spoj jede za 20 minut), tak to bude teprve legrace. Bydlet na klidném místě v centru je sice fajn, ale má to holt své nevýhody. Ty mizerné spoje, ten kopec, který musíte zdolat, ať jdete odkudkoli (ani doma na Vysočině není žádný kopec tak protivný jako zde), ten rozpadající se barák ... no prostě. Začínám přemýšlet, jestli to znechucení, které čeká člověka při cestování šalinou, nakonec není menší zlo oproti bezmocnému vzteku nad ujetou trolejí a dlouhému čekání na další. Sice jsem z centra na bytě trolejí za 7 minut, ale jakmile mi ujede, čas spolknutý cestováním se rapidně prodlužuje. Nebylo by nakonec lepší bydlet někde, kde sice musíte do školy/práce dojíždět 15 minut, ale jede vám tam šalina každých 5 minut do pozdní noci? To je otázka.

No, u Vesmíru jsem si koneckonců nové bydlení objednala, takže už se těším, co mi připraví :-).