Už dva a půl!

No vážně, dva a půl měsíce v Shakespeare-a-gogo landu! Březen uběhl jaksi podezřele rychle. Nakoukla jsem do kalendáře, abych si připomněla, co se vlastně všechno dělo, protože jsem zjistila, že blog jsem vcelku trestuhodně zanedbávala. Takže vzpomínám, vzpomínám. První dva týdny se nesly v duchu intelektuálního vzepětí potřebného k odevzdání eseje do předmětu Women and Nation a bohužel v duchu choření. Takže otrava otravná. Jen co jsem se trochu sebrala, přišel památný výlet do Lake Districtu, který mě pak zabavil na další týden, protože jsem byla zase nachcípaná (i když z toho stejně viním spíš pana domácího a jeho usoplený little midgets) a musela jsem ten monumentální zážitek taky jaksepatří vstřebat. První týden po tomhle výletě se mi dělalo mírně nevolno pokaždé, když jsem viděla jakékoli hory, což je docela naprd, když máte jako pozadí na počítači pečlivě vybranou prezentaci obrázků ze Skotska... Ale čas je nejlepší lékař, zase mi otrnulo a tak už jsem si objednala průvodce na West Highland Way, kam se s M. vypravíme v červnu. 

No a aby to nebyla nuda, tak poslední týden v březnu se nesl ve znamení TOTÁLNÍHO, ale fakt monstrózního propadu v náladě. Jaksi to na mě všecko dolehlo, byla jsem neuvěřitelně dožraná, nasupená, mrzutá a pořád se akorát vztekala a litovala. Inu, i to se občas stane. Těžko říct, jestli by to nakonec přešlo samo nebo jestli se přece jenom oplatilo vyrazit v sobotu mezi lidi, i když to bylo do gay clubu a moc to neprobíhalo podle mých představ, nebo jestli to byly ty milé skypy s našima, Levandulkou a M., co mě ke konci minulého týdne přeci jen dostaly do nálady... 

Důležité každopádně je, že údolí zoufalství a sheer desperado je za mnou a posledních pár březnových dnů se cítím tam, jak to mám ráda - svěže a jarně. Březen se taky nesl ve znamení poctivého překládání a až mě samotnou udivilo, jak moc jsem se posunula dopředu. Znamenalo to bohužel, že jsem třeba venku trávila mnohem méně času, než by se mi bylo líbilo, ale je potřeba pamatovat na to, že i když se sice nemusím každej den zvednout a odfrčet někam do kanclíku, pořád je to práce a nemůžu se holt celé dny jenom toulat po venku. Taky se mi v březnu docela dařilo dodržovat pohybovou a mentální rutinu, po ránu hezky jóga a meditace a za ten výběh se taky musím poplácat po rameni. Ještě tak doladit to ranní vstávání, abych nezačínala pracovat až v poledne, a bude to špica. 

Tohle je ale stejně to, co mám na Erasmu tak ráda - že je jenom na mně, jak si zařídím celý den, nemusím řešit, kdy jdu spát a kdy vstávám, na všechno je po probuzení dost času... Taky jsem se vrhla do čtení a louskám jeden Tajný deník Georgie Nicolsonové za druhým. Možná se podivíte, proč k sakru čtu ve svých pětadvaceti humoristickou literaturu pro náctileté dívky. Inu, to máte tak - když mě samotné bylo těch -náct, Georgii jsem zbožňovala a přenesla jsem se díky těmhle knížkám přes sakramentsky těžký období. A nedávno jsem zjistila, že jejich autorka, úžasná Louise Rennisonová, zemřela. Dost mě to zasáhlo, a tak jsem se rozhodla, že si alespoň přečtu všechny její knížky. Taky mi to bohužel trošku připomnělo, že je to možná naposledy, kdy mám tolik času pro sebe, kdy si můžu dovolit číst jako ďas, jógovat a meditovat a louhovat se v mizérii, když na to přijde.

Každopádně byl březen náročnej měsíc a dal mi pořádně zabrat. A tak si zasloužím co? Dovolenou! Pořídila jsem si na ni čerstvej sestřih a rozkošný šatičky, protože v mé cílové destinaci je prej už dost teplo a můj ostrovní šatník na nějaký dvacítky není vůbec vybavenej. Takže zítra sbohem, Bristole a šup na bus do Londýna a pak tralala letadýlkem do Chorvatska. Which terrifies me in no way whatsoever! 

Ale 1) odměna bude víc než sladká, 2) psychická podpora mých drahoušů dělá divy a 3) jak si ten samostatnej let jednou odbudu, tak už to bude jenom lepší. A výhledy do budoucna jsou i nadále příznivé - ke konci měsíce tu budu hostit rodičovstvo a společně si užijeme mimo jiné Londýn a Cardiff, na což se taky strašlivánsky těším. Takže dubnová prognóza je jasná - spousta báječnejch zážitků! Už se nemůžu dočkat! :-)