17. 2. 2016

One month

Na den přesně! Na den přesně je to už měsíc, co jsem v Bristolu zakotvená. Fíha. Páni. Klasický pocity, stejně jako kdysi v Oslu - mám na jednu stranu pocit, že už jsem tady mnohem dýl, na druhou stranu zas mám pocit, že tady jsem jenom chviličku. Pětina pobytu za mnou. Ve škole jsme sotva začali. To by mě zajímalo, kdepak se tak asi nalézám na křivce kulturního šoku... Inu, podívejme se na ni:
Mám takový pocit, že budu někde mezi Initial culture shock a Superficial adaptation. Jak to poznám? Už si začínám zvykat na MHD, například. Pořád sice nechápu, jak s takovým crappy systémem můžou Bristolané ve 21. (!!!) století existovat, ale budiž. Přizpůsobím se. Nic jiného mi taky nezbývá, že jo. Nepyskuju, když zrovna celý den leje, ale odevzdaně se holt svezu busem nebo vytáhnu deštník. Nedávno jsem zažila kouzelný okamžik, kdy jsem viděla auto jet vlevo a přišlo mi to normální a správné. Jak by to proboha mělo být jinak? A dneska jsem se přistihla, že i na chodníku už sama od sebe chodím vlevo a nemusím na to myslet. Obávám se, že jen na ten volant na druhé straně si asi nezvyknu, co budu živa. Taky už jsem si zase konečně zvykla na peníze, přestávám přepočítávat, kolik by co stálo v korunách, a mince už poznám podle tvaru. Taky už se neztrácím v kampuse a v centru. 
Tím teda nechci říct, že už bych si tady 100% zvykla. To prosím ani omylem. Nebo že by mi tu nic nelezlo na nervy. Za ten měsíc jsem například vypozorovala věc, kterou jsem vůbec neočekávala a která mi, popravdě, vůbec nejde na rozum. Přijela jsem sem samozřejmě s určitým setem stereotypů o Britech a životě v Británii vůbec a tak nějak jsem si představovala, jaké to tady bude, jací tu budou lidé. Spousta toho se tu splnilo - Britové (tedy alespoň ti, které jsem potkala) opravdu jsou zdvořilí (jo, jo, já vim, že když furt říkaj sorry, že to tak vlastně nemyslí a tak dále, ale je rozdíl, jestli někoho vypičuju a nebo prostě řeknu sorry a jdu dál, že jo) a nápomocní. Kolikrát se mi stalo, že jsem zrovna nevěděla úplně kudy kam a někdo nejen, že si toho všiml, ale mile a nevtíravě nabídl pomocnou ruku či radu. To by šlo, to je fajn. 
Jaký byl ovšem můj šok, když jsem zjistila, že Briti jsou taky pěkný čuňata a bezohledníci! I když se to, pravda, dost možná týká hlavně britské mládeže. To ještě musím vysondovat. Ale to byste nevěřili, jakej po sobě nechávaj v autobusech binec! Každou chvíli se někde válí obaly od jídla a jednou se mi stalo, že někdo na sedačce nechal dokonce celou krabičku s hranolkama. Bristolská omladina nemá nejmenší problém si pouštět v autobuse muziku ze šumítka, takže mají všeci diskotéku. V double deckerech sedí děcka u předního skla s nohama hore. V knihovně pak, místo, aby se jako slušný lidi vysmrkali, všichni neustále popotahujou a chrchlou. Dobrou chuť. Ve společenské místnosti máme spoustu gaučíků (Pomni, máme společenské místnosti na univerzitě! Brno, vem si příklad.) a studentíci si na nich dělaj pohodlíčko v botech. V těch botech, ve kterejch chodí v tom neustále mokrým a často zabahněným městě a vyšlápnou s nima kdejakej psí exkrement. A já blbec si sundávám polobotky, když se tam chci natáhnout! A nikdo to neřeší. Nikdo nikomu nic neřekne, ani tím okouzlujícím britským způsobem, kdy se tváříte, že za všecko vlastně můžete vy a druhýho žádáte o laskavost a přitom ho zprcáváte na první dobrou. Prostě normálka. 
Jo a taky, ale to je teda už asi věc osobního vkusu, tady hafo moc (haba) lidí chodí v teplákách a nebo v běhacích kalhotech. WTF? To nemáte slušný oblečení doma? Už jsem si docela zvykla na tu britskou módu, že se vobleču normálně a k tomu si vezmu botasky (Ne tenisky, botasky, víme, že jo?). Vlastně se mi to i docela líbí, taková malá rebelie, protože já sama jsem vyznavačkou praktické a pohodlné módy, navíc vzhledem k místnímu počasí se hodí nosit boty, který se daj případně frknout do pračky, rychle uschnou a tak. To beru. Ale ciwe vocamcaď pocamcaď, jo? Běhací kalhoty jsou, jak už název napovídá NA BĚHÁNÍ. Ne na to, abych v nich chodila do školy. A nikdo mi nenamluví, že tam v nich ty slečny přiběhly, to teda ani omylem. Stejně tak, pánové, tepláky, v angličtině nazývané sweatpants, jsou od toho, abyste si v nich dali do těla, že jo, trochu toho potíku. Cvičení. Ne že v nich budete dělat parádu na seminářích, ne snad?!? To už jako lidi úplně přestávaj nosit proper clothes bo co? No a to ani nebudu vytahovat takový ty slečinky, co sice mají oblečení na normálno, ale v těch pár stupních nad nulou maj holý kotníky (toto by se mělo zakázat zákonem a hrubě pokutovat), případně rovnou ukazujou pupíky. No, moje ledviny to neodnesou. Ale je mi zima, jen ty kočky vidím. Pak tady taky lidi běhaj v kraťasech a v tričku s krátkým, ale to už snad ani nemá smysl komentovat.
A ještě poslední věc. Kavárny tu zavíraj kolem páté odpoledne. A když chce člověk náhodou jít na pivo a na dort... tak to má v životě sakra těžký. Tak to vidíte. Nějak ten kulturní šok vstřebávám, ale ještě to trochu drhne. Jen se bojím, co se stane, až přijde ten TRVE CVLTVRAL SHOCK. To teda pánbů s námi a všecko zlé pryč!
A příště už na ryze pozitivní notu o návštěvě, Valentýnu a o tom, jak pokračuje socializační projekt. Stay tuned! :-)

9 komentářů:

  1. No nejtěžší byla ta Véčka na konci, jsem to musela číst dvakrát, aby mi to došlo! Už jsem z tebe fakt punkerskej hipster nebo jak se těm lidem dneska nadává.
    Jak tak čtu, tak se pozastavujem nad stejnýma věcma. Nevychovanost, bordýlek, oblečení, chrchlání - to mi vadilo asi úplně nejvíc. Proboha, vysmrkat se je TAK jednoduché. Až si říkám, jestli to snad není trestné nebo tak něco.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já taky pořád dumám, jestli mi ohledně toho smrkání neuniklo nějaké nepsané pravidlo... ale kapesníčky tu normálně prodávaj, tak já nevím :D. A tak jsem ráda, že ta pozorování máme stejná, evidentně na těchhle fenoménech teda něco bude.
      A s tím V místo U - já jak to psala těma kapitálkama, tak jsem si nemohla pomoct, anžto metalisti dycky píšou právě TRVE jakože je to děsně drsný a když už jsem měla tu příležitost... :D.

      Vymazat
  2. Haha, ten tvůj rant na ty botasky a tepláky mě neuvěřitelně pobavil!

    OdpovědětVymazat
  3. Uzivas si neprirozene vyumelkovanej na hovno "style" bristolskych studentu? Nechybi mi, kdyz jsem pryc. Tak strasne chteji vypadat, jako jsou edgy a jako nemyslijou o tom, co nosijou, ale koneckoncu i strasneji myslijou o tom co nosijou and it still doesn't stop them from just being boring posh kids from private schools in Reading. Kdyby jim to bylo fakt jedno, nosili by proste tricko s jeansama. I Cesi se lip oblecujou ty vole! :D

    Gotta admit though, you can't beat sweatpants in a seminar, or even pyjamas...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tos hezky shrnul, ten jejich styl. Po něm se mi asi taky stýskat nebude :D.
      But I will beat sweatpants and pyjamas in seminars. And everyone who wears them :D. Já vím, že je to comfy, ale prostě to přeci není oblečení mezi lidi, todleto! Ale jak říkám, to už je asi spíš otázka osobního stylu, no, já jsem staromilec :-).

      Vymazat
    2. A tyhlety styly dorazily i na sever k Leedským. Z pohledu na tričečka nad pupíky mi v lednu byla ještě větší zima.
      Ale zase bych jako ocenila, kdyby se sem do Čech dostala "móda" extrémně děravejch silonek. Tam ty holky byly děravý úplně všude a zdálo se, že je to nejspíš IN. Mi dneska TŘI lidi řekli, že mám na punčochách díru. Otrava. Ne že bych to nevěděla. Když jsem si je ráno oblíkala, přemítala jsem, jestli ta díra bude hezčí vepředu nebo vzadu :D

      Vymazat
  4. Též mi tu vypadávají zimou zaslzené oči z důlků, když vidím německé dívky v džínách nad kotníky (bez ponožek!), navíc s děravýma kolenama! Té módy jsem si všimla někdy v listopadu, kdy se začalo ochlazovat. Mají tu asi nekvalitní matroše, jelikož čím větší zima byla, tím měly německé ženy a slečny kolena odhalenější. Asi se ta látka mrazem rozpadá? V lednu jsem si všimla, že některé, moudřejší, už neukazují kůži, ale raději barevné silonky - ty díry tam ale být musí. V poslední době se přidali dokonce i kluci. Nejextrémnější případ jsem zaznamenala před pár týdny - slečna měla kalhoty tak děravé, že jí nečouhala jen kolena, ale i kus stehna a holeně, přičemž jí látka při jízdě na kole vesele pleskala ve větru. Jaký byl můj šok, když jsem kolem Vánoc navštívila českou stranu Sudet a zjistila, že odhalené kotníky a kolena se už prodraly i k nám...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, ano, děravé džíny! Taky to tady frčí a též to nechápu. Ovšem pančuchy místní děvčata ještě nevytáhla, stejně tak jako to vypadá, že kluci taky zatím zůstávají věrni pouze teplákům.
      A ono už to proniklo i k nám? No to teda potěš smeták.

      Vymazat