25. 1. 2016

First week

Týden. Je to moc, je to málo? Ono je to vlastně jedno. Tak už jsem tu sedm dní. Mám pocit, že Bristol už trošku znám, prošla jsem centrum (i když jsem ještě nebyla u slovutného medvěda ani u visutého mostu) i univerzitní kampus, spoustukrát lehce zabloudila, ale nakonec vždycky našla cestu tam, kam jsem potřebovala. Poslala jsem spoustu pohlednic a doufám, že se brzy všecky dostanou ke svým adresátům. Vypila jsem nespočet čajů, nachodila pěkných pár kilometrů a nespočetněkrát nadávala. Na studenej barák. Na nefunkční MHD. Ale hlavně na to, že zatím ještě nemám zajištěné bydlení na většinu pobytu. Celý týden obepisuju inzeráty, kterých není zdaleka tolik, kolik bych ráda (a ty v rozumné cenové relaci můžu spočítat na prstech jedné ruky) a zatím jsem byla na jedné jediné prohlídce. Snažím se nezoufat, naštěstí ještě mám kde bydlet, ale zjištění, že dneska už je 24. ledna, mě trochu vystrašilo. Ale netřeba si zoufat. Nepanikařit. Jakže jsem se to naučila v Norsku? IKKJE FÅ PANIKK! Ale určitě neuškodí, když mi budete držet palce, abych našla něco vhodného a laciného, aby mi pak zbylo na výlety místního turistického spolku, ju? Dík!

Co jsem mezitím stihla zjistit? Krásně je tu. Fakt moc krásně. Bydlím zatím v naprosto malebné obytné čtvrti plné krásných ryze anglických domečků (a bytoveček), všude kolem spousta spousta zeleně. Znáte ten vtip o tom trávníku, že jo? Taky je tu i moc fajn počasí, sice čas od času trochu krápne, ale zatím tu vyloženě pořádně nepršelo, je tu jarně teplo, i vítr pofukuje většinou příjemně teplej. To pak ty zprávy ze zasněžené ČR působí zvlášť bizarně. V rámci šetření chodím často pěšky, takže to se pak takový počasíčko hodí náramně. Mimochodem, chodím vždycky do školy/do centra přes velký park. Jaké bylo moje překvapení, když jsem tam takhle včera odpoledne viděla trénink famfrpálového týmu! No vážně, ty děcka měly prostě mezi nohama kus nějaký trubky, na každým konci hřiště tři obruče a hrály famfrpál. Chtěly jsem jim tam s Andělkou vtrhnout, dělat potlouky a shazovat je z košťat, ale pak jsme si to rozmyslely. Mohli by nás třeba deportovat a to nemůžeme potřebovat.

Během svýho pobytu mám taky nějaký úkoly. Předně, odstudovat, co jsem si vybrala, samozřejmě. Bude to konkrétně British Cinema, Women and Nation a anglický jazykový kurz. My objectives: vylepšit si jazyk (abych pak mohla dostat v práci přidáno, třeba) a nasát kulturní podhoubí (to aby se mi líp překládalo). Tak si myslím, že by tomu ty kurzy mohly docela pomoct. Začínáme ale až za týden, s jazykovým kurzem dokonce za dva, takže teprve uvidím, zač je toho v Bristolu loket. Tajně doufám, že škola bude brnkačka a nechá mi spoustu času na ty další úkoly, co mě čekají. Krom toho, co ve škole studovat musím bych třeba taky ráda spolupracovala s místníma bohemistama. Vedoucí bohemistiky na UoB (University of Bristol, obvs) je strašně fajnová ženská a myslím, že spolupracovat s Britečkama, co se učí česky, bude moc zajímavý. Takže to by byla jedna věc. Další je pak cíl ryze pracovní, přeložím tu knihu. Minulý týden jsem si překládání vzala do nádherné Wills Memorial Building Library a byl to zážitek (teda, když pominu ty záchody úplně mimo knihovnu a nutnost svačinat taky kdesi v háji) - klenuté zdobené stropy, dřevěně obkládané stěny, prastaré židle a stoly, u kterých jistě studovalo spoustu intelektuálních velikánů. A to ticho! Božské, tvůrčí, inspirující ticho! Naše knihovny by se mohly poučit. 

No a poslední úkol, co jsem si tady vytyčila, je dát se trochu do formy. V Norsku se mi to docela dařilo, tak se těším, že i na ostrovech budu ctít ideál kalokagathie. Ono tomu pomáhá už to chození do školy, není problém tady za den nachodit klidně 10 kilometrů. Pro jistotu jsem se ale včera vytáhla svoje nový vybaveníčko a trochu si poběhala. Tady to, stejně jako v Norsku, dělá snad úplně každej, což je docela motivující. To jsem tuhle totiž šla do školy a najednou proti mně běží svěží šedovlasá babička, casualy hodí dopisy do jedné z těch krásných červených schránek, a zase si hopká dál. To člověka docela donutí zpytovat svědomí ohledně vlastní kondičky. A dneska jsem poprvé vytáhla jógomatku. Bylo to krásný, i když mě to trochu vyděsilo, jak jsem zkrácená. Zejtra snad přemůžu svoje asociální sklony (ne snad, určitě!) a půjdu si zareelovat do Caledonian society. A irskej spolek snad brzy uspořádá nějaké to ceilí. Mít ještě ty penízky na výpravy Explorers clubu a bude to dokonalé.

Tož takový byl tedy první týden. Nechme se překvapit, co přinesou další. Cheers!

2 komentáře:

  1. Krásně napsáno, úplně jsem se tam přenesla za tebou :-)
    A ten famfrpál? Skvělý :-) Asi v létě dětem uděláme taky branky a koštata :-D
    Měj se krásně a těším se na další report :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc, to jsem ráda, že to má tuhle schopnost sem přenášet ostatní :-). Famfrpál určitě zkuste, věřím, že se děti výborně pobaví! Pak se budu těšit na report, jak jim to létání šlo! :-)

      Vymazat