Zvučící dřevo

Člověk by se neměl ohlížet dozadu a litovat věcí, který neudělal. Ale nevyhnete se tomu. A jestli mám pocit, že jsem něco fakt prošvihla, tak je to hraní na kytaru. Na kytaru toho totiž můžete hrát tolik! Doprovod, sólo, akordy, vybrnkávání, klasiku, táborákový písničky i lidovky, prostě všecko. Má nádhernej zvuk. Vystačíte si jen sami dva. Hodíte ji na záda a můžete spolu procestovat svět. Tak proč, bohové, proč já se na ni nenaučila hrát, dokud jsme byla mladá a tvárná a neměla co dělat s volným časem? Mladá a blbá, tak to bylo.

I když se v mém rodném městě mnoho neděje (hlavně letos, kdy kecalové a připomínkáři konečně otrávili kulturní snaživce tak, že se na svoje snažení vykašlali), čas od času se přeci jen zablýskne na lepší časy. Jako dneska, kdy si talentovaná omladina uspořádala unplugged koncert a bylo to skvělý. Nejdřív jsem si poslechla mládež odjinud, bylo vidět, že jsou ještě mlaďoučcí, neohraní a teprve se hledají, ale stejně - většina toho byla vlastní tvorba a bylo to slibný. Věřím, že až ještě trochu povyrostou, vypíšou se a vyhrajou, tak budou moc dobří. No a pak už naši kluci, ti už naštěstí docela vyrostlí a hlavně vyhrátí a vypsaní jsou, takže to byla naprostá paráda. Mělo to drajv, bylo to melodický, vyhráli si jak s aranžema, tak s vokálama, pěkně čistý a bez váhání. Já mám prostě tak strašně ráda šikovný mladý muzikanty! O to víc mě pak samozřejmě zahryže, že já jsem svoje hudební ambice nerozvíjela a pohřbila . . . dost hluboko, abychom to tak řekli. Už aby začal semestr a sbor, jinak se z toho úplně zfrustruju.

Každopádně ale těch mladých a šikovných muzikantů začínám mít okolo docela dost. Takže když už nic, můžu vždycky zavřít oči, zaposlouchat se a předstírat, že tohle všechno bych taky zvládla. A mnohem víc.

Na SemestrEndu mě naprosto fascinoval Aleš Jiroušek. Zaprvé proto, že vypadá úplně jako Poldark/Aidan Turner.

Způsobuje mi šok pokaždé, když ho náhodou zahlédnu na fakultě. Další fascinující věc je jeho kytara s JELENEM. Protože jeleni jsou prostě boží. No a v neposlední řadě se mi teda jeho muzika dost zalíbila. Neříkám, že je to to nejlepší, co jsem kdy slyšela, ale poslouchá se to moc hezky. Ještě kdyby si tak udělat FB fan stránku a víc koncertoval. To by mi udělalo radost.

Pak tu máme Filipa Drlíka, ze kterýho jsem si udělala kamaráda, když jsem s ním dělala rozhovor do Re:Views, protože kromě hraní taky překládá. Pro Hosta. Takovej je šikovnej. Ten sice jako Poldark nevypadá, ale zase umí alikvotní zpěv, což je naprosto neuvěřitelný. Další věc, kterou bych vážně ráda uměla (ale ta kytara je samozřejmě na prvním místě). Ten naštěstí FB stránku má, ale taky nehraje tak často, jak bych si představovala. 

No a dneska jsem si připomněla, že teda nejenom v Brně jsou lidi, co umí hrát a zpívat a docela jsem zírala, jak se mlaďoši od nás z gymplu za těch několik let, co už hrajou, pěkně vyloupli. The Moribundus jsou sice pop-rock, což není tak úplně můj šálek čaje, ale zase jsou fakt šikovní a vůbec, my místňáci si musíme pomáhat. Navíc dneska hráli akusticky a to mi sedlo úplně krásně.

Tak až budete někdy frustrovaní, tak si někoho z výše jmenovaných třeba poslechněte a když už nic, můžete se kurýrovat tak, že si s nima budete broukat. A když mi napíšete, koho zase posloucháte vy, tak budu moc ráda, protože si strašně ráda rozšiřuju hudební obzory. Tak dík a kytarám zdar!