1. 5. 2015

Čarodějnice

Miluju Čarodějnice. Je to jeden z mých nejoblíbenějších "svátků" a vždycky byl. Nejdřív jsme si ho užívala, protože jsem se mohla pořádně nahastrošit a lítat po dvorku s koštětem. Vyrazili jsme vždycky na velký oheň za město, kde hrávala mamka s kapelou. Postupně se Čarodějnice staly příležitostí zmizet na chvíli z dohledu rodičů, být s kamarády a možná poznat nějaké nové kluky. Dostat se k něčemu, co normálně nesmím - první cigareta, první alkohol, první pusa. Pak jsem naznala, že kluci z města nejsou nic pro mě a objevila jsem Beltine. Tenhle keltský svátek dal Čarodějnicím najednou úplně nový rozměr, přibyla magie, tajemno, ale taky vnímavost k tomu, co se touhle dobou děje v přírodě. Jednou jsme vzaly košík s jídlem, housle, flétny a šly slavit za ves k vinnému sklípku. To byl krásný večer, Čarodějnice, na které vzpomínám možná nejradši, i když jsme byly jen tři a měly jsme mrňavý ohníček. Jeden rok se nás naopak sešlo spousta, pilo se, veselilo a v duchu pohanských oslav jsme si zahráli na jarní svatbu. I když už vlastně nejsem s nikým z těch, kteří se tehdy sešli, v kontaktu, i na tenhle večer si ráda vzpomenu.
Univerzita čarodějnickým oslavám zasadila ránu, jak jinak. V Brně už to není jen tak, udělat si oheň a zpívat do rána. Všichni mají navíc svých plánů dost a spousta lidí si raději koupí lístek na festival, než aby vzali nástroje a zkusili si večer zpříjemnit vlastní muzikou. A já to chápu, už jenom proto, že když dojde na společné hraní a zpívání, těžko se hledají takové písnčky, které by znali a uměli všichni. Zpěvníky už si dneska taky vede málokdo.
Letos jsem se na Čarodky moc těšila. Nejdřív jsem myslela, že bychom přeci jen domluvili něco s omladinou, ale na nesmělé návrhy se nedostalo dvakrát nadšených odpovědí a navíc po dvou náročných týdnech jsem neměla ani sil něco organizovat. Sesedli jsme se tedy doma u krbu ,vytáhli kytary a bonga a došlo na písničky ze starých zpěvníků. A bylo to strašně fajn. U ohně teplíčko, dobré jídlo a pití a klid. Jen mi bylo trochu smutno, že moje oblíbené písničky, ty nové, si nezazpíváme. A když jsem dneska četla článek o poutích, napadlo mi, že to vlastně možná není špatná věc. Pořád si je můžu  zazpívat a zahrát sama a pořád budou krásné. Jako třeba tahle:

6 komentářů:

  1. Zbožňuju to, jak zbožňuješ Beltine, Čarodějnice, magii té ohňové, pohanské oslavy! A přávidím. U nás v Opavě se pod oslavou "pálení čarodějnic" skrývá prachobyčejná pijatika pro pubertální mládež u Stříbrného jezera. Ano, může se říct, že hraje hudba, že praská vatra, ale jaká hudba a co s vatrou, když jediné, k čemu u nás svádí, je, že do ní opilí puberťáci močí, případně zvrací, že? Zkrátka se mi líbí, že se u vás drží opravdu ta mystická, tajemná atmosféra svátku, toho si cením a obdivuji to. Říkám si, že by bylo fajn někdy se vydat na takové opravdové Čarodějnice, na Beltine. Jenže mě ta příjemná vidina hned přejde, když si uvědomím, jak večer před svátečně volným dnem jsem mnohem raději doma v pelechu s knížkou :D Jsem zápecník a nestydím se za to :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A přitom zrovna název Stříbrné jezero zní tak magicky, to si úplně říká o nějaký vznešenější program! :-) Určitě si myslím, že by to stálo za to, vydat se někam, kde Beltine slaví pořádně, koukala jsem, že v UK některé historické spolky dělají úžasné oslavy - jen se to trochu prodraží, no :D.
      A na zápecnictví není vůbec nic špatného! Já naopak ráda využiju toho, že si nemusím dělat starosti se vstáváním druhý den, takže se snažím, když je ta příležitost, si volného večera užít (ve vší střídmosti, samozřejmě :D).

      Vymazat
    2. Já si právě vždycky představím, jak by mohlo být krásné a magické, kdyby se kolem toho našeho Stříbrného jezera podařilo zajistit tu staromoravskou atmosféru filipojakubské noci, tančení okolo ohně, lidové písně... A to bych neváhala a účastnila se. A třeba se i odhodlala a přes ohýnek skočila :D
      A těmi oslavami v UK jsi mi připomněla jeden díl Vražd v Midsomeru, https://www.youtube.com/watch?v=Vh_ycohqRyk Asi se na něj odpoledne podívám :))

      Vymazat
  2. Přesně tak!
    Právě magie, včerejšího svátku je to, co bych ráda předala i dětem. Aby pokud možno neviděly v čarodějnicích jen možnost zhulákat se někde v křovinách...i když i to k dospívání asi patří ;-)
    Takže jsem to vzala pevně do svých rukou a uspořádala slavnost i s bojovkou, jelikož skrze zážitky se pamatuje nejlíp, a nechala děti trochu té vílí a čarodějnické mystiky nasát :-)
    Příště si vezmu k srdci ještě tvá slova a připojíme vlastní hudební doprovod ;-)
    Hezký víkend!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak naštěstí ne všichni mají tu potřebu se zhulákávat, což klidně může být případ i tvých ratolestí - moc bych ti to přála, pak je o velkou starost míň :-).
      Ta bojovka musela být naprosto úžasná, to budou opravdu zážitky na celý život! <3

      Vymazat
  3. Jéje, já ted Čarodějnice nikd neslavila, ostatně je to zásluhou rodičů, prostě oni mě drželi v izolaci, takže pro mě žádná akce, nic.. Každopádně máš pravdu, že vzít vlastní nástroje a zazpívat si písničky je záležitost "minulosti"....

    OdpovědětVymazat