12. 4. 2015

Víkend jako malovaný

Tak, nejdřív se vypořádám s těma negativama - tuková boule na hlavě. Nemáte to náhodou taky někdo? U nás v rodině se to dědí, ta moje krasavice se začala posledním rokem zvětšovat a zrovna teď zase o něco málo porostla. Doteď jsem si ale naivně myslela, že na ní mám vlasy, takže vlastně není moc vidět. No, chyba lávky. Nemám na ní vlasy. Moje bujná kštice ji sice většinu času zakrývá, ale čas od času se něco poodhrne a upřímně, vidět tuhle hrůzu u někoho jinýho, tak zdrhám. Pan Darcy a Andělka tenhle pohled zatím statečně přetrpěli a jenom jim můžu děkovat, že jsem se konečně u zrcadla vyvedla z bludu. Takže co? Zas po roce pod nůž? Asi mi nic jinýho nezbejvá, protože s představou, že to může kdokoli kdykoli zahlédnout, se asi jen tak nevypořádám. Jasně, nakonec o nic nejde. Je to jen tuk, žádná sviňárna (teda, aspoň doufám, histolku logicky nemám) a jde vlastně jenom o estetiku. Ale kdo zažil, ví, že tohle je sakra něco jinýho než mít uher na čele.
Pak ještě druhá věc. Akademická krize trvá. Dneska jsem u přípravy prezentace na feministickou a hlavně postkoloniální kritiku Jane Eyre seděla nepřiměřeně dlouho, většinu času jsem zběsile skákala od jednoho sekundárního zdroje k druhému, snažila se v tom všem najít smysl, ale nepodařilo se. Moc nevím, co se v hodině zítra pokusím nalhat, protože můj "critical discovery" by bylo něco ve stylu: "You're overthinking it, stop wasting my time with your bullshit, please." Už mě nebaví připisovat textům významy, které v něm mohou být, ale s největší pravděpodobností tam rozhodně nejsou. Nastal čas, aby lidi přestali svými projekcemi otravovat životy ostatních. Akademici nechť si pořídí blogísky, na kterých budou provozovat svoje intelektuální masturbace. Tolik tedy k negativům.

A pozitiva? Naštěstí jsou! Po nějaké chvíli zase víkend v Brně! A výjimečně i s panem Darcym, což pro tentokrát znamenalo společné stříhání u Toma Holiče (Nebylo to špatné, i když bych se obešla bez hodinu a půl dlouhého čekání a hlavně bez KOUŘENÍ! Jako já vim, že je to dřevní a punkovej podnik, ale vocamcaď pocamcaď.) a potom ještě cestou do Literární kavárny v MZK. To byla nádhera. Prázdno, jen u vedlejšího stolku student s notýskem a zbytkem prostoru zaskládaným knížkama a v horním patře někdo poměrně šikovnej za pianem. V sobotu brunch. Díky všem bohům, že už se mi zase vrátila chuť k jídlu! Omeleta se sýrem, rukolový salát, něco čerstvé zeleniny na přikusování, maté . . . takhle si představuju krásné víkendové ráno. A pak na jedenáctou šup na workshop bretonských tanců. Naučili jsme se jich poměrně dost a dlužno říci, že ze všech mých tanečních zkušeností tohle jsou zatím ty nejjednodušší - což kvituji s povděkem. U irských si musíte pamatovat poměrně složité choreografie, proplétání a hlavně - netrénovaní jedinci (jako třeba já) přijdou během jednoho setu o plíce. Anglické kontratance jsou k nesportovcům o dost mírnější, ale pořád je potřeba si sestavu jednotlivých tanců projet x-krát, abyste pořád nevráželi do lidí, zmatení jak lesní včely. A teď si vemte, že těch tanců jsou TISÍCE! Navíc irské i kontratance mají tu nevýhodu, že jsou na ně většinou potřeba páry, takže pokud jaksi nemáte s kým . . . řekněme, že se to pro vás malinko komplikuje a jste odkázání na to, že vás singlů tam bude víc a sudý počet. U bretonských tanců je pár čas od času taky potřeba, ale hodně často jde jen o to zařadit se na konec lajny a jede se. Naučit se hopkavé kroky někdy může chviličku trvat, ale ve srovnání s učením se celých choreografií je to zanedbatelná drobnůstka. Jednou se prostě něco naučíte, naskočíte a jedete. To může někomu připadat trochu nuda, uznávám. Mě to naštěstí netrápí a vesele si hopkám to samé třeba šest minut. Co by ne. Taky se mi líbí, že u bretonských tanců zvlášť máte příjemnou směs anonymity a blízkosti. Kontakt je těsný, většinou jste závislí na osobě vlevo, jak dobře vás chytne a povede, prostupuje vás příjemná sounáležitost, protože všichni hopkáte stejně a snad si to i stejně příjemně užíváte, nicméně pořád jste tam hlavně sami za sebe. Bretonské tance pro mě mají příjemnou hypnotickou kvalitu, připadají mi jako opravdové lidové tance, které nedělají rozdíly, neprivilegují a zbytečně věci nekomplikují. Spousta z nich se používala na dusání hlíny v nových chalupách - no není to geniální spojení příjemného s užitečným? Ještě by mi ale někdo mohl vysvětlit, kde a proč se vzalo to držení za malíčky. No a bretonská muzika, ta je překrásná. Zpěvná, melodická, ale i ty nejrozvernější písničky mají v sobě stopy jakési zadumanosti - v Bretani to nikdy neměli ke smrti daleko a myslím, že přesně tohle je v jejich muzice slyšet.
Každopádně, první oběd venku - ve workshopové pauze jsme si šli zbaštit svačinky do "parku" na Moravák, sluníčko svítilo, stromy kvetlo, ptáčci zpívali, no znáte to. Po workshopu pak na Koloniál, krásnej trh v Malé Americe. Brňáci, to je ten nádhernej cihlovej komplex u Novejch sadů. Dějou se tam docela často zajímavý věci. Zase sluníčko, vevnitř aj venku hezký stánky, třeba s ručně vyráběnejma mýdlama a šamponam (odnesla jsem si levandulovej a kopřivovej a doufám v zázraky) nebo taky Le Phare s palačinkama a VYNIKAJÍCÍM cidrem. Nejenom, že krásně voněl, ale hlavně opravdu chutnal po jablkách, žádná Kingswood syntetika (jako neříkám, že si Kingswood nekoupím, ale tohle bylo jiné kafe). A pak fest noz, takže zkouška nově nabytých tanečních zkušeností v praxi. Nejvíc samozřejmě pobavily freestylovací děti, který mají nějaký taneční kroky totálně v paži a když chcou, se vás prostě chytnou za kapsu a když chcou, tak vy je prostě ponesete a basta. A poznámka na závěr - muzikanti z bretonské kapely byli mladí a fešní. A taky si s námi pak zatancovali. Folklor, bejby!

3 komentáře:

  1. Akademici nechť si pořídí blogísky, na kterých budou provozovat svoje intelektuální masturbace. - to je hodně trefný! :D každopádně držím palce ať všechno dobře dopadne...
    a tance obdivuju! já bych něco takovýho vůbec nezvládala - absolutne nemám rytmus :D ale moc se mi to líbí a ty to tak hezky popisuješ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na těch bretonských je fajn, jak se to tančí dohromady, tak že se o nic nemusíš moc starat, prostě šlapeš zelí jak ostatní a hotovka :D.

      Vymazat