23. 4. 2015

Mélange


  • Tak jsem se prej ztrapnila. Protože jsem v navazujícím magisterským na anglistice a neuznávám Shakespeara. Ještěže jsem tu trapnost zrušila, protože jinak bych teď asi musela jít vrátit diplom a tak. No a jak to tady napíšu, FB mi vyhodí toto. Víš co, Vildo? Di do prdele!
  • Nemám prachy. Zase. Jako dycky. Zato jsem si ale pořídila: překladatelský workshop na Šrámkově Sobotce a strašně se tam těším. Dobrej pocit z přispění na úžasnou akci Moře v komoře, je ze mě Lodivod/čtenář. Hoďte jim tam taky něco, všichni přeci chceme v ČR moře! Pak jsem si taky koupila lístek na Zrní. To přijede Aranel, těším se. Taky černý kecky mám, protože bez kecek není jaro. Zase se stalo takovýto, že mi padly na první pohled do oka, zkusila jsem, sedly, byly poslední v mým čísle. Jestli tohle vám neříká, že to je zboží pro vás, tak už nic. Dneska byly 15% slevy na knížky, takže jsme vyrazili do knihkupectví, pan Darcy si odnesl 1984 a já Pekárkovou. Je skvělá, jako vždycky. Další útraty budou pokračovat v sobotu, kdy jdeme s K. a I. skákat do JumParku. Nejdřív jsem si říkala, že to asi nepůjde, ale pak K. správně naznačila, že my tři už nemáme dvakrát možnosti se dohromady vídat, tak by byla škoda té příležitosti nevyužít. Naštěstí mám nejhodnějšího tatínka, kterej mi dává svoje stravenky, takže ani bez peněz hlady neumřu. 
  • Včera jsme zase byly na Havranech, fanklub se rozrůstá. Skvělý je, že se mi ještě nestalo, že bych někoho dotáhla na koncert a nelíbilo se mu to. Z toho mám ohromnou radost. A nepřestávám se divit, že mě to pořád ještě baví. Ale je to tak. Byl to krásnej večer, muzika nás všecky pěkně pozitivně nabila, pak se ještě sedělo, vykládalo, bylo fajně. Na svůj styl jsem toho i hodně vypila, byl cidre i rum, ale všecko krásně sedlo a ráno ani sušák nebyl. Jak se ukázalo dnes při hodině dickovských adaptací, veselé zážitky ze včerejška mají neuvěřitelnou léčebnou moc a spolehlivě zahání nudu.
  • Akademická krize trvá. Jsem na sebe ale strašně pyšná, protože jsem na pondělí zvládla napsat response paper (sice jenom dvě stránky, ale když není ODKUD brát, tak je i to nejmenší velkolepým úspěchem). S Andělkou jsme dneska úspěšně zvládly taky prezentaci na tuhle úžasnou povídku. Sapir-Whorfova hypotéza v praxi. Sci-fi, který není o technice. Určitě si najděte chvilku a přečtěte si, stojí to za to. A pak mi napište, jak se líbilo.
  • Po dloooooouhé době jsem vytáhla ukulele. Jak já se těším, až tenhle odporný, šílený semestr bude za mnou! Biju se do hlavy, že nemám čas na to, co mám opravdu ráda - víc překládání, muziky, rodinu . . . Poučení pro příště? Pečlivě vybírat, nakládat si rozumně a nechávat si čas pro sebe. A nebát se hodit povinnosti za hlavu, když přes ni začínají přerůstat.
A tady písnička jen tak, protože je hezká :-).

2 komentáře:

  1. K bodu 1: Takže je to jasný, v příštím životě radši Stanford ;) Jen teda trochu přemítám nad tím, jak by "správně" měly vypadat literární semináře. My měli v každém semestru jeden, pokryli jsme takové ty počátky jako mýty, eposy, první (staro)anglická díla, průlet anglickým dramatem, britské romantiky a "komplet" celou americkou tvorbu. Na magistrovi americké drama, americké přistěhovalce, black women. To vše povinně. Výběrovek moc nebylo a když už, tak dle zaměření vyučujícího. Bohužel jsem se nedostala do židovské tvorby, ani do dětské literatury. No a u státnic bude samozřejmě VŠECHNO. Naštěstí jsem díky erasmu nakoukla do postkoloniální literatury a na Shakespearovy komedie, ale upřímně, z Hilského komentářů k překladům jsem si odnesla mnohem víc. Tak si říkám, jak by to mělo vypadat ... mít přehled o všem nebo jít do hloubky jen určitých oblastí? Pořád nevím, ale asi se přikláním k tomu přehledu, protože to je to, co se chce u státnic. Když člověka něco zaujme, může si nastudovat/přečíst díla z dané oblasti sám, žejo. A hlavně, my fakt moc velký výběr neměli. Mrzí mě, že ta současná tvorba šla tak nějak bokem.
    K bodu 2: Čím víc překládáš, tím víc si uvědomuju, že to není moje cesta a že bych s tím měla přestat. Ne že bych byla neschopná, ale díky tobě vidím, jak do toho dáváš srdce a pro mě je to spíše jen zpestření vedle výuky. Držím ti pěsti a těším se, až v knihách uvidím pod překladem tvé jméno. Moc ti fandím! A těším se na tvé zážitky z workshopu! ;)
    K bodu 3: Nesouhlasím s větou: "A nepřestávám se divit, že mě to pořád ještě baví." Dyť to je jasný, to přece není možný, aby tě přestali bavit :D :D Soudím dle toho, že Kočkovci jsou pro mě celoživotní láska :)
    K bodu 4: Už bych se měla začít učit lingvistiku, protože si nemůžu vzpomenout, v čem spočívá Sapir-Whorfova hypotéza, jen vím, že to mám v sešitě na pravé straně :D Úžasnou povídku si samozřejmě přečtu a dám ti vědět.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S tím pohledem na ty literární semináře musím souhlasit. My nic přehledového neměli vůbec a citelně cítím, jak mi to chybí. Na jednu stranu je to fajn, že jsem si takhle vybrala, co mě zajímalo a většina našich literárních seminářů na konkrétní období jsou super a hodně mi daly, ale cítím v tom obecném přehledu značné nedostatky. Stejně tak kdybychom byli měli teorii literatury a kultury hned na bakaláři, taky by to asi nebylo od věci - ale zase chápu, že na to člověk po maturitě asi ještě úplně připravený není.
      Vidíš, já si toho Hilského musím konečně pořádně pročíst! Četla jsem Když ticho mluví, bylo to moc hezké, ale je fakt, že ani to mě nedokázalo přimět si Shakespeara oblíbit. Začínám zjišťovat, že jednou z věcí, proč mi tak leze na nervy, je to, že ho každý adoruje a jakmile se tohle děje, tak já okamžitě beru zpátečku. Ale je to tedy i prostě tím, že mě jeho hry absolutně nebaví. Prostě not my cup of tea.
      Jo a jenom k Sapir-Whorfově hypotéze - já jsem to v té povídce okamžitě odhalila, věděla jsem přesně, že je to tady tahle hypotéza, ale jméno mi musela připomenout kamarádka, co studovala sociální antropologii. Takže tak :D.

      Vymazat