17. 3. 2015

Špatně vybráno

Co dělat, když si uvědomíte, že jste si v něčem poměrně dost důležitým špatně vybrali a už není možnost to napravit, aniž byste si tím dost nezkomplikovali život? Poslední dobou mě totiž pronásledují pochybnosti a cítím lehké vyhoření. Jak? V čem? Ve škole. Vzpomínám si na tu agónii, než jsem si vybrala, kam se vlastně na magistra přihlásím. Anglický jazyk a literatura + Literatura a mezikulturní studia. Jak už jsem tu párkrát řekla, můj nový obor mě baví. Tenhle semestr je to sice o maloučko slabší, protože česká literatura druhé poloviny 20. století v zahraničním kontextu není třeba úplně můj šálek čaje, ale zase máme taky redakční práce a tak. Ale anglistika? Minulý semestr jsem měla jen 2 povinné předměty, teorii literatury a kultury I (uznávám, to je zajímavé) a historický vývoj angličtiny (to by zajímavé bylo, kdyby ty přednášky byly co k čemu). Tento semestr jsem vsadila na literárnější notu, však co může být zajímavějšího než postkoloniální a feministické přepisy kanonických děl a Philip K. Dick na plátně? Inu, ukazuje se, že skoro všecko. Hlavně ty dva překladové semináře, které jsem si k tomu přibrala. Může mi někdo vysvětlit, proč jsem šla na anglistiku, když jsem už tehdy tušila, že překlad by mě bavil víc? Když jsem v přijímačkách dala na prdel úplně všem? Já vim, já vim. Nostalgie a podobný kecy. To jsem ještě nevěděla, že za půl roku se mi to babrání v literatuře tak zprotiví, že už nebudu mít chuť napsat jedinou esej. Že jediné hledisko, ze kterého budu mít chuť rozebírat literaturu, bude feminismus. Že při adaptačních seminářích, na které jsem se tak těšila, budu trpět a zatínat zuby, protože vyučující mi absolutně nesedne a jeho hodiny mi přijdou jako ztráta času. Je to přechodné? Nevím. Doufám. Ale bojím se, že ne. A jo, jasně, můžu se přece na ten překlad přihlásit znova. Ale už tak prodlužuju, Erasmus to taky komplikuje a nemůžu tahat peníze z rodičů věčně, že jo. Nechci být věčnej student a ještě v osmadvaceti se pachtit na magisterským. Ne že by na tom bylo něco špatného, ale představa, že v 28 ještě nebudu stát na vlastních nohách, mě děsí, takhle to nechci.
Je tu pak samozřejmě druhá možnost. Prostě si přibírat z překladatelství, co jde, makat na sobě, samostudovat. A jo, nakonec prostě tuhle cestu budu muset zvolit. Jenomže čas, ta drahocenná veličina, je neúprosný. Chce to velké odhodlání, dělat věci navíc, věci, ze kterých vám nejenom nekápne ani koruna, ale navíc vám pak nezbyde čas na to, co vám vydělá na nájem nebo vás posune dál k titulu. Co mě vůbec vede k téhleté tirádě? Překladatelské úspěchy, jak jinak. Na jednu stranu mě moc těší, na druhou stranu si díky nim taky uvědomuju, že sice mám potenciál, ale připomínají mi, kolik práce je ještě přede mnou, než budu opravdu za něco stát. No a pak je tu ještě ta otázka - bude mi to co k čemu? Ale to už bychom se dostali do oblasti existenciálních spekulací, a to si necháme na někdy jindy. A jaké je z toho ponaučení? Až se ve třiadvaceti budete rozhodovat, co dál dělat, kurevsky dobře si to rozmyslet je jasná volba!

Je mi líto, že jsem měla mouchy na očích. Na druhou stranu nebiju svýho psa a netrápí mě změna počasí, takže u mě vlastně dobrý.

2 komentáře:

  1. Těší mě, že Ti pomáhám s plněním snu a dosahováním úspěchů :-)
    s tím studiem je to pitomý. Předpokládám, že u vás ty obory nejsou o moc větší než tady, a pokud Tě něco nebaví, nedá se tomu vždycky s úspěchem vyhnout. Je známý, že si nerozumím s historickou lingvistikou - tomu jsem se nějak vyhnula víceméně, ale třeba na didaktiku jsem chodila, asi bych bez toho nedala dohromady kredity a tak. (Buď ráda za překladové semináře, studium translatologie na FF UK je koncipované tak, aby se tam outsideři v podstatě neměli šanci zapojit :D )

    Trochu mě teda podráždila ta poznámka o věčných studentech a visení na krku! To tak přece vůbec nemusí bejt. Myslím, že to ani tak nemáš, a přitom do 28 daleko, tak toho nech jo, holko.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A já si Tvé pomoci nesmírně vážím! :-)
      Musím říct, že je fakt velká výhoda, že u nás alespoň na některé semináře z překladu můžu, to je skvělá věc, i když jsou to myslím pro mě Cčka, ale což. Té literatuře už se pak asi i budu moct vyhnout, ale je to prostě šok, něco, co mě tak bavilo, najednou nemůžu ani cítit.
      A s tím visením na krku a delším studiem - nenapsala jsem to úplně šťastně, vím. A mám kolem sebe příklady skvělejch a šikovnejch lidí, kteří zvládají studovat a uživit se a to strašně obdivuju! Jen si nedovedu představit, že bych tohle zvládala taky, od té doby, co jsem se dala na učení, tak je to s těma financema jak na houpačce, nic není jistý a naši musí vypomáhat a já to nějak těžko nesu. Možná upustit od práce v oboru, když není, a prostě se zkusit upíchnout v půlúvazku, co mě uživí? Máš recht, řešení jsou a 28 daleko :-).

      Vymazat