9. 2. 2015

Too much

Během minulého týdne, kdy jsem neměla fakt ani chviličku pro sebe, jsem se strašně těšila, až si sednu za počítač a napíšu o tom, jak skvělá zkušenost bylo pomáhat na mezinárodní anglistické konferenci. Jenomže po jejím skončení jsem únavou šilhala, spala jsem krásných 12 hodin a další den už zase pěkně do "hochny" s prováděním mých zahraničních svěřenkyň po Brně. Vrchol nadšení tedy pominul a bohužel ho ještě tlumí momentální únava (mám obavy, že už nikdy nebudu "spát dost") a taky naštvání na to, že se ze mě snaží někteří lidi svým chováním udělat blbce. Co si budeme nalhávat, pořád je to naše bytová situace - a pěkně mi pije krev. Dejte bohové, ať už se to brzy nějak bezbolestně vyřeší, protože již nemám sil.
Nicméně jenom pouhá vzpomínka na konferenci mě zase trochu vrátila do nálady. Proč? Bylo to totiž strašně příjemné, být součástí něčeho takhle velkého (a doufám, že i obohacujícího a smysluplného). Domluvila jsem si místo na registraci, což mělo svá pro a proti. Nevýhody byly - nemohla jsem se jít dívat na jednotlivé příspěvky a místo nějakého konzistentního přísunu návštěvníků jsem buď lítala a snažila se co nejrychleji a přitom nejpříjemněji odbavit několik lidí zaráz a nebo jsem naopak seděla a neměla do čeho vrtnout. Taky jsem se dostávala do situací, že po mě lidí chtěli věci, které jsem nedovedla zařídit, i když bych hrozně ráda, protože zodpovědní lidé zrovna pobíhali někde jinde. Nicméně mělo to i své kladné stránky - potkala jsem se s každičkým účastníkem konference, čas od času prohodila pár milých slov a doufám, že jsem je příjemně naladila na zbytek konference. 
Jak taková konference probíhá? Přes den se pilně přednášelo v několika paralelních liniích a večer se pak svorně jedlo a veselilo - i my, nedůležití studentíci, jsme si mohli nacpat břicha, svlažit hrdla a nakonec skončit v hospůdce u plamenné diskuse s našimi vyučujícími. Myslím, že nás všechny překvapilo, že zdaleka ne všichni odborníci se obtěžují s přípravou příspěvku na přednes a myslí si, že to sfouknou monotónním předčítáním své eseje. No, prochází jim to. Ale kdybych to měla na starost já . . . ! Uznávám, že ne vždycky čtení musí být nutně špatné, najdou se schopné výjimky, ale běda, je jich tak málo! Člověku taky čas od času stoupne sebevědomí, když celý příspěvek pochopí a zjistí, že by vlastně něco takového dokázal dát dohromady taky. Světe akademiků, těš se!
No a tutorování se na rozdíl od minulého semestru zatím velmi daří - svou svěřenkyni a její kamarádku jsem protáhla nejdůležitějšími částmi Brna, neopomenula zdůraznit, kde jsou ta nejlepší restauratérská zařízení (Tři osásci, Vegalité a tak) a s potěšením je vzala i na kapucíny, když se jim při slovech "vysušené mrtvoly" rozzářily oči. Je to strašně zvláštní, když po městě, které vám bylo ještě před pár lety cizí, provádíte opravdové cizince a snažíte se jim ukázat, proč v daném městě stojí za to žít. Musíte se hlídat, abyste je napoprvé nezahltili tunami informací, které nebudou mít šanci si zapamatovat. Pečlivě rozvažujete, která místa ukázat hned a která schovat na později. Lovíte z paměti drobnosti, o kterých víte, že jim nikdo jiný nepoví - třeba kohouti na rohu Masarykovy (Brňáci, teď se ukažte!) A ještě zvláštnější je diskutovat s cizinkami, které studují váš rodný jazyk a vaši literaturu. Už se moc těším, až si s holkama o tomhle ještě víc popovídám, protože jejich pohled na naše spisovatele je pro mě úplně unikátní. 
Jo a čtu jako blázen! Zhltla jsem Jazykové jednohubky a bylo to neuvěřitelné potěšení, radost lingvistova! Nejdřív jsem si tam chtěla zatrhávat zajímavé věci, ale to bych měla zatrhanou celou knížku, tak to asi dopadne tak, že si ji velmi brzy přečtu zas. A časem, možná, třeba některá z těch krásných nových slov, co jsem se tam naučila, začnu používat. 

4 komentáře:

  1. Ty jo, anglická konference! To musela být super zkušenost! :) Mně praxe angličtiny strašně chybí, strašně strašně moc. Certifikát si udělá každý, ale to neznamená, že každý taky umí mluvit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je bohužel pravda, certifikát je pěkná věc, ale mnoho toho nevypovídá. Jinak na mluvení nemůžu než doporučit seznámit se s nějakými cizinci, to se pak člověk docela rozpovídá :-).

      Vymazat
  2. tyjo hrozně zajímavý! tolik událostí v jednom postu - mám teď pocit že i když nestíhám nic moc nedělám...ačkoliv některý situace jsou mi povědomé :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No ono se to, koukám, nakonec stejnak smrsklo hlavně na tu konferenci :D. Jinak ale myslím, že nestíhání už je taková klasika - je úplně jedno, kolik toho člověk ve výsledku má, nestíhá tak jak tak. Protože všude je vždycky tolik věcí, tolik možností a prostě se to nedá všecko :D.

      Vymazat