6. 1. 2015

Tibetské mísy

I když zkouškové dvakrát nemiluju, je na něm jedna věc, kterou mám moc ráda. Najednou mám mnohem víc času, kdy nemusím být v daném čase na daném místě a tím pádem se mi daří do denního režimu zase zapasovat jógu. Jóga a pohyb obecně je bohužel vždycky ta první věc, kterou vypustím, jakmile začně semestr. Marné jsou sliby, jak si to tentokrát dobře rozplánuju a už se nenechám zlomit, budu cvičit. Ne. Dařilo se mi to jedině v Norsku, kdy jsem neměla na starost nic jiného, než se třikrát týdně objevit ve škole. Se zkouškovým ale přichází víc "volného" času, který si můžu rozplánovat, jak je mi libo. Má to, pravda, zase jiné nevýhody - trávím víc času na bytě, takže se zase musím zlobit s tím, že v pokoji je nepořádek a já z toho mám tik v oku. Není nic horšího, než když při cvičení jdete do první chatarangy a najednou vidíte, kolik je na zemi prachu, a že pod postelí se válí prachem obalená špinavá ponožka a hned vedle jsou zablácené běhací boty. To si pak o nějakém klidu v duši můžete nechat tak akorát zdát.
Jsem poslední dobou pořád nějaká napružená - nejdřív balení a odjezd do Brna (uznejte, komu by se chtělo z mama hotelu a hlavně klidu vlastního pokoje zpátky do města za zkouškami, přípravami na vyučování a prací), pak zjištění, že hledání spolubydlící stále nikam nepokročilo, dohady ohledně časopisu no a nakonec ta ponožka. V takových chvílích sním o některém z následujících:

  • pobyt v buddhistickém klášteře (jsem odhodlaná nechat si klidně i oholit hlavu, člověk má pak zase o starost míň)
  • odstěhování se do mrňavoučké garsonky, za kterou bych sice platila majlant, ale měla bych v ní božský klid a zenově uklizeno
  • vyvraždění všech lidí okolo, za prvé bych uvolnila potlačenou nahromaděnou agresi a za druhé bych měla alespoň an chvilinku svatý klid
  • útěk do lesů
  • útěk na boudu (není tam elektrika ani voda, zato jsou tam kamínka)
  • zimní spánek nebo-li hybernace
  • sehnání velmi bohatého partnera, který mi postaví dům podle mých představ, kde mě nebude nikdo otravovat a nikdo po mě nebude nic chtít
Vzhledem k tomu, že ovšem ani jedno řešení není jaksi možné, snažím se navodit si klid v duši nadměrnou konzumací čajů (možná dojde i na třezalku, jak se tak pozoruju), posloucháním tibetských mís, které prokládám nevkusnýma sprostýma písničkama. Tato kombinace vykazuje překvapivě pozitivní a uklidňující výsledky. Teď ještě kdyby mi někdo vysál v pokoji a rozmasíroval mi šíji, to bych pak byla už úplně spokojená.


5 komentářů:

  1. Naprosto souhlasím se všemi sedmi body! Navrhuji přestěhovat se do dvou relativně vzdálených chýší v lese, a když bychom zřídka měly potřebu nějaké té socializace, vyšly bychom si zacvičit na prosluněný palouk a na borůvky :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To zní jako naprosto geniální plán, jsem pro všema deseti! :-)

      Vymazat
  2. Ta garsonka mým uším zní naprosto božsky :-)
    Naši hlučnou, živelnou a neukliditelnou domácnost miluju, ale ta možnost někam se před ní občas ukrýt, ta by mi taky bodla. Švagrová si teď sama zařídila podkrovní byteček s bílým nábytkem a v ryze dámském a uklidňujícím duchu. Už jsem si ho zamluvila na zapůjčení, až bude dokojeno ;-)
    Tobě přeju úspěšné zkouškové, minimum prachu i ponožek a klid v duši :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se toho právě strašně bojím, jak jednou budu snášet, až budu mít rodinu a nebude kam zdrhat :D. Asi si budu muset pořídit nějakou meditační místnost, trucovnu, čajový domek a nebo aspoň kůlnu :D.
      Podkrovní byteček zní úplně úžasně, bylo by super, kdybys ho pak mohla fotograficky zdokumentovat, ráda bych se pokochala. A že ty si chvilku klidu tedy opravdu zasloužíš! Tak i tobě klid v duši a pořád jenom radost z ratolestí! :-)

      Vymazat
  3. Zvu vás všechny na mou Giveaway o voňavé ceny :-)

    OdpovědětVymazat