11. 1. 2015

Odměna

Ne že by mi snad skončilo zkouškový, to ani zdaleka, ale největší strašáky mám úspěšně za sebou. Historický vývoj angličtiny za B (malilinko mě mrzí, že to mohlo být A, kdybych se víc soustředila na fakta, ale čert to vem) a Teorie literatury a kultury za krásné A, s uznalým pohledem od vyučujících. Jsem ráda, že ta tvrdá práce se vyplatila a hlavně mám taky pocit, že jsem se něco naučila, pochopila koncepty a nejenom papouškovala data a jména. Sice tím pádem hodně myslím na Freuda a vidím všude prasárny, ale kdo říká, že to je špatně?
Po zdolaných čtvrtečních zkouškách (3, slovy tři, ale dvě z toho byly jen obhajoby překladu) jsem samozřejmě nejdřív zamířila do knihkupectví, kam jinam. Pořídila jsem si Destrukční deník, protože už dlouho jsem cítila takové to svrbění v rukou, že bych jako něco udělala, ale nevěděla jsem co a jak a proč, tak tady na to mám takovej příjemnej návod. Nebudu zastírat, že zatím tam mám samé sprosťárny. No a pak jsem si taky odnesla Jazykové jednohubky, protože jsem přeci ten nadšený filolog, že jo. Zatím je to krásné čtení, kéž by takhle někdo vydal taky sloupky Ztraceno v překladu, které o víkendu vychází v Lidovkách! Večer jsme s panem Darcym nějak záhadně sjeli celou druhou sérii naprosto geniálního How Not to Live Your Life a skvěle jsme se bavili, protože Don je totální kokot a takového ho máme rádi. Tenhle seriál je naprosto nekorektní a neváhá si dělat srandu z čehokoli - a to je myslím přesně to, co vyprahlej mozek životem těžce zkoušenýho asociála o zkouškovým potřebuje. V pátek jsme pro změnu vyrazili do Scaly na třetí díl Hobita, asi spíš abychom to už měli konečně za sebou, než že bychom se nějak zvlášť těšili. Nečekali jsme nic a nic pořádného jsme taky nedostali, takže teď už jenom můžeme být rádi, že jest po všem a doufat, že už Jacksona nenapadne takhle pokračovat ještě s něčím dalším. Škoda peněz (a taky dobrejch herců).
No a o víkendu pak odměna největší - do Prahy za G., irským kamarádem pana D., se kterým se potkal na Erasmu a který mě stihl okouzlit už před 2 lety, kdy byl u nás na návštěvě. Dělali jsme samý dospělý věci - procházka Prahou přes centrum na Hrad, oběd v restauraci, spaní v hotelu . . . I když si troufám říct, že už jsem poměrně samostatná více-méně dospělá jednotka, stejně mě tyhlety věci nepřesávaj fascinovat. Hotel! V něm pokoj s vyblejskanou koupelnou jenom pro nás! Mini mýdýlko a šampon! Jdeme do restiku a necháme tam majlant za luxusní jídlo! Připadala jsem si taky hafec dospěle, když jsem se potkala s M. na kávu (no dobře, tu jsem nepila) a dala si pak sklenku rosé. K obědu pivo. V neděli pak taky pivo v Neviditelném baru na Neviditelné výstavě. Nebudu lhát, kdyby nebylo Aranel, tak o ní nevím. Mrzelo mě sice, že se to blbě sešlo a viděly jsme se jenom chvilku na recepci, ale výstava samotná byla fantastická! Hodina v naprosté tmě, kde jste odkázaní jenom na svého průvodce (a ten náš byl moc fajn) a svůj sluch a hmat. Překvapilo mě, že jsem neměla žádný problém důvěřovat průvodci, se sebou už to ale bylo horší. Jsem na sebe dycinky děsně opatrná, takže jsme hodně hmatala, našlapovala pomalounku a zlehka. Samozřejmě došlo k několika menším srážkám a spoustě ošahávání s ostatními účastníky, ale jak jsme se pak shodli - bylo to moc příjemné, protože člověk pak věděl, že tam není sám, že se ostatním neztratil. Byl to prostě až nečekaně působivej a inspirující zážitek. Sladká tečka byl pak oběd v Plevelu, kde mají sice nehorázně draho, jenomže tam skvěle vaří a jsou tam milí a je to tam hezký a víc než jednou za rok se tam stejnak nedostanu, tak co. Sečteno, podtrženo - úžasnej víkend. Potkala jsem lidi, který normálně nevídám, i když třeba jen na chvilku, a to mi udělalo velikou radost. Rozmazlila jsem se a i když jsem utrácela peníze, nemám pocit, že byly vyhozený z okna. Už dávno se přece ustanovilo, že utrácet se má za ZÁŽITKY, nikoli věci, což jsem splnila bezezbytku. A co teď? No teď zase zpět ke studiu, jak jinak. Teorie překladu čeká!

9 komentářů:

  1. Haha, jak jsi psala o tom hotelu, tak jsi mi připomněla Mirandu :D
    Mám radost, že jsi si hezky užila víkend!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A já se úplně jako Miranda cítila, I love myself a hotel room! :D Sice tam nebyly slippers, little kettle, spare pillow ani Jason, ale myslím, že to nadšení bylo naprosto totožný :D.

      Vymazat
  2. Moc blahopřeju ke zvládnutým zkouškám, k překonaným Skyllám a Charybdám! Jsi nadmíru šikovná, Luci! ;)

    Destrukční deník jsem kupovala na Vánoce ségře a byla jsem až překvapená, jak se do toho pustila - nemá obvykle na takové věci čas a náturu, takže by si ji asi málokdo představil, že bude jednoho dne záměrně plivat kávu na knížku :D Říkala jsem si ale, že kdyby se do toho pustila společně s Eliškou, tak by to mohlo být moc fajn. Nu a jak jsem pak byla překvapená, když mi vyprávěla, kolik ze stran už má zvládnutých! :D Řeknu ti, v tu chvíli jsem zalitovala, že jsem si jej na ty Vánoce taky nekoupila. Ale taky na to dojde :)) Tak ať se ti krásně destruuje ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc, Steli! Musím přiznat, že právě fotka tvé sestry s Deníkem byla jedním z důvodů, proč jsem si na něj teď vzpomněla a zatoužila po něm :-). Musí to být paráda ho vyplňovat společně s někým dalším, zkusím se toho chytnout a přizvat k destrukci třebas sestřenku, to je nápad! Těším se, až si ho taky pořídíš a můžeme pak diskutovat společně destrukční strategie! :-)

      Vymazat
    2. No to si piš, že pak své postupy musíme řádně prodiskutovat a také je nesmíme zapomínat fotodokumentovat! A to nejen výsledek, ale i samotný proces destrukce :D Těším se, až mě tvé první destruktivní zážitky nakonec přimějí k tomu, abych nečekala do léta a pořídila si ho mnohem dřív :D

      Vymazat
  3. Hey Miss FayFreud, vy jste naprosto skvělá a šikovná! Uznalý pohled těžce přávidím, neb si dovedu představit, jak ses asi cítila a že ten debil-sonrisa vydržel na obličeji ještě dlouho poté.
    Na tvůj Destrukční deník jsem moc zvědavá, takže ... kdy budou náhledy? Je to skvělý nápad, jak se kreativně vybouřit! Já to zatím v plánu nemám, ale budu se moc těšit na tvé (a Steliny) výtvory :o)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ah, merci merci! Měla jsem z toho fakt radost, ale taky to bylo o štěstí, že jsem dostala témata, která mi byla nejbližší a která jsem zpracovávala i pro ostatní. Možná odměna Vesmíru za tu práci? :-)
      Co se Destrukčního deníku týče, přiznám se, že nemám v plánu postovat, co s ním provádím - za prvé se mi strašlivě nechce fotit (s tím mým kompaktem je to prostě v interiérech na houby, dá to spoustu práce a stejně to nevypadá, jak bych si představovala) a za druhé nemám pocit, že by zrovna moje zpracování mělo někoho nějak zaujmout, od toho jsou tu jiní, šikovnější :-). Ještě si to nechám projít hlavou, ale spíš myslím, že to budeme muset nechat leda na osobní ukázku :D.

      Vymazat