Krásný věci

• Koncert Zrní - strašně moc jsem se těšila, protože jsem se do Zrní naprosto zamilovala a navíc jsme po dlouhé době vyrazili jen tak za uměním s panem Darcym. Velká očekávání samozřejmě nesou riziko velkého zklamání, ale tentokrát se tak nestalo, ba naopak, i ta velká očekávání byla ještě předčena! Strašně se mi líbilo, jak Zrní koncert pojalo - žádné rádoby vtipné kecy mezi písničkami, žádná bicí a jiná sóla (už mi ta muzikantská masturbace začíná lézt na nervy), žádné harakiri změny aranží na živé hraní, prostě jen a pouze nahuštěný přísun úžasné muziky. Zážitek z koncertu se tím pádem nerozpliznul, ale byl úžasně intenzivní. Mimoto zahráli všecky moje oblíbené písničky (i když to byl fakt jednoduchý úkol, protože jsem si zamilovala snad všecky), panu Darcymu se koncert taky moc líbil . . . prostě dokonalý večer.
• Koncerty Zaz a Midi Lidí - tohle byla zase trochu jiná hudební zkušenost. Zaz měla galakoncert přesně v den kolapsu dopravy, cesta do haly Vodovy byla dlouhá a kurevsky studená, ale stálo to za to. Asi to nebyl nejlepší koncert, na kterém jsem kdy byla, ale jsem strašně ráda, že jsem si svou oblíbenkyni mohla užít live. Midi Lidi zahráli v námi poslední dobou spíš proklínaném než obdivovaném Kabinetu Múz a neříkám, že to nemělo mouchy. Pokažená zvukovka dělala neplechu, začínalo se pozdě (nicméně podle rozpisu, což je moc dobře) a už mě fakt nebaví, jak na koncerty do Kabinetu chodí spousta ožralé/sjeté mládeže, které koncerty vlastně vůbec nezajímají, a pak dělaj bordel v první řadě. Nedík, ciwe. Nicméně Midi Lidi sami byli skvělí, mělo to šmrnc a odpich a s koncertem Monikina Kina se to vůbec nedalo srovnat.
• Animal Farm - tak máme konečně za sebou premiéru našeho divadelního kusu. Myslím, že se to povedlo, ohlasy jsou veskrze kladné a bylo úžasné sledovat rozzářené tváře herců na konci představení. Euforie zachvátila zákulisí a ze všech sálala radost a spokojenost. V pondělí si zahrajeme ještě jednou, snad se to tedy zase tak hezky povede.
• No a já jsem zase učinila osobní "objev". To, že jsem v zásadě introvert, je mi jasné už dlouho. Za poslední dva měsíce jsem objevila jednu věc, která mi opravdu nedělá dobře - po nějakém uměleckém zážitku vplout mezi lidi. Opakovalo se to Hrdém Budžesovi, po koncertu Zrní a po představení Animal Farm - místo tichého rozjímání a těšení se z toho, co jsem viděla a slyšela, jsem šla mezi spoustu lidí a prostě jsem se nedokázala bavit, takže jsem dost možná vypadala trochu jako spoilsport. Samozřejmě je tu ta věc, že mi prostě velká setkání nedělají dobře, moc hluku, nevím, na koho se soustředit, s kým si vlastně povídat a o čem, je tu ten tlak na vytváření konverzačních skupinek, spousta lidí je strašně hlasitá, plká o věcech, které mi nic neříkají . . . nicméně když jdu do takového prostředí hned po nějakém uměleckém zážitku, je to vnitřní pnutí ještě mnohem horší a nepříjemnější. Beru to ovšem jako pozitivní věc - teď už vím, co a jak, takže se podle toho můžu zařídit a příště se takových setkání bez výčitek svědomí nezúčastnit. O to raději se pak s pár blízkými sejdu jen tak, třeba v čajovně, kde budeme moct dlouho vykládat nad tím, co nás opravdu zajímá, nebo jenom v nenásilném a příjemném tichu usrkávat čaj.