14. 11. 2014

By the by

Musím uznat, že se mi ty prodlužující se pausy mezi články nelíbí. A že by bylo o čem psát - jen když pomyslím, že bych měla datlit do klávesnice místo dělání příprav na výuku, načítání do školy nebo překládání, zase mě to přejde. Přitom vím, že to není dobře, že to blogování je pro mě minimálně stejně důležité. Připomněla jsem si to při zpracovávání úžasného a inspirativního rozhovoru do našeho školního časopisu. Překladatelé by přeci měli psát, aby si tříbili styl i výmluvnost. A tak tedy píšu, zas a znova, o tom, co se dělo a jaké to bylo.
Oslavila jsem 24. narozeniny. Z neznámých důvodů jsem měla zrovna tou dobou dost nevlídnou náladu, takže jsem si oslavu s rodinou neužila, jak bych si představovala. Nevlídná nálada se posléze proměnila v jakousi podivnou střevní chřipku, takže o to lepší. Trochu smutný mi přijde, že největším dárkem se stal stůl, protože jsem zjistila, že u jídeláku, který ještě sdílím s panem D., prostě pořádně pracovat nemůžu. To je tak, když učíte podle milionu různých učebnic a máte rádi ve věcech pořádek. Nicméně stůl jest zakoupen, pan D. mi ho moc šikovně postavil a já jsem si ještě jako bonus koupila a sama sestavila knihovničku. Snažím se moc nemyslet, co jiného bych za ty peníze, co jsem vrazila do nábytku, mohla mít. Pravda je ale taková, že se mi teď pracuje o 100% lépe, v pokoji je to pěknější a třeba to znamená, že už jsem konečně dospělá, když si dovedu dopřát to, co opravdu potřebuju, a nevyhodila jsem ty prachy třeba za miliontý a první tričko. O to se koneckonců postaraly holky a pořídily mi triko, ze kterého mám OBROVSKOU radost. Stejně tak jako z knížky, kterou mi koupily a kterou jsem díky střevní chřipce zhltla za den. Byl to strašně příjemný pocit po dlouhé době ležet celý den v posteli zažraná do knížky, která mi dělá radost a kterou čtu jen a pouze pro potěchu duše. Mezitím jsme taky byli s panem D. dvakrát na večeři v Morgalu, nové kavárně v Místodržitelském paláci, a asi jsme se zamilovali. Nejenom, že je to tam fakt moc pěkný, ale ty jejich lilky, ach bože, stojí za každičkou korunu, co za ně chtějí!
Odehrálo se za tu dobu taky několik zajímavých akcí. Zorganizovali jsme s naším studentským klubem Halloweenskou Muffin sale, která měla fenomenální úspěch, a pak taky Halloweenskou party (tu bych si dovedla představit i jinak, ale v tom časovém presu je zázrak, že se vůbec nějaká udála). Byl havraní koncert a byla to děsná švanda a potěšilo mě, že se nás tam hodně sešlo a všeci se dobře bavili. Nejlepší bylo ale bezesporu Jane Austen tancování minulou sobotu. Poprvé jsem vyrazila jak na seminář, tak na ples, a opravdu to stálo za to. Jasně, miluju irské, ale anglické venkovské tance mám ještě radši. Možná je to díky tomu, že po půlce písničky nemám pocit, že se udusím a upadnou mi nohy, možná díky tomu, že jsem stará koketa a dělá mi neuvěřitelně dobře tančit s těmi krásnými muži a ženami, dívat se jim do očí a klidně s nimi i okatě flirtovat, když si to tanec žádá. Navíc jsem konečně mohla provětrat svoje poklady ze sekáče - krajkové vdovské šaty a sametový kabátek. Včera jsem se zase byla trochu vzdělat a rozšířit si obzory na 10. Hostování, které bylo na téma literatura a internet a bylo to moc zajímací. A koooonečně jsem viděla naživo performovat Petra Vášu, pecka!
Momentálně ale bohužel žádné příjemné akce nemůžou rozehnat mou nasranou náladu. Jsem permanentně švorc a nechápu, kam ty prachy mizej. Začínám vybírat dovolenou, ale netuším, jak na ni našetřím, když permanentně někomu něco dlužím, místo, co bych si odkládala na horší  časy. A navíc lidi, ach bože, lidi. Nevím, jestli mě načlo opravování naprosto odfláknutého překladu nebo nefunkční komunikace ve studentském klubu, každopádně stalo se a už se vezu. Dohadování o názvu časopisu tomu taky dvakrát nepřidá, a tak jsem ráda, že alespoň sem si můžu psát co chci jak chci. A že aj písničku můžu přidat.


6 komentářů:

  1. Už se mi po tobě stýskalo :-) Zrovna včera jsem si na tebe vzpomněla a litovala, že tu dluho nic nepřibylo... Vracím se s tvými články do dob bezdětných... :-D
    Mimochodem, gratulace k narozeninám a hlavně ať tě brzy přejde ta nasranost. Minulý týden jsem jí trpěla dva dny a je to vopruz ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, tak to mám radost, že článek přišel v pravý čas :-). To musí působit asi jako úplně jiný vesmír, že? Já si vždycky představím, že bych jako ty už mohla mít 3 děti a i když je ta představa krásná, tak je pro mě pořád úplně neuvěřitelná :D.
      Za gratulaci moc děkuju a musím zaklepat, že nasranost a blbá nálada už je v tahu, tak snad tam zůstane jak u mě, tak u tebe! :-)

      Vymazat
  2. Páni, Luci, já zkrátka zas můžu jen a jen obdivovat tvůj životní elán, to, kolk toho stíháš ještě po těch kvantech studijních a pracovních povinností. Nebo spíš že na to máš energii a chuť. Já jsem totiž nanicovatá jak vyžvýkaná žvýkačka, momentálně žiju prací (v pozitivním smyslu, fakt mě ti třeťáčci začali pořádně bavit) a když nemyslím na práci nebo nepomáhám babičce s Bonkem, nákupy atd., tak jsem ráda, že si v tichosti můžu číst (nebo spát). Další život se odebral k šípku.

    A velmi dobře chápu ty občasné mizerné nálady, bez nich to asi taky nejde - vždyť bez deště bychom neviděli duhu, že jo ;) Věřím ale, že už zase záříš do dalekého okolí! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Copak o to, chuť by byla (dokud se něco nezačne kazit), ale ta energie někdy citelně chybí - proto jsem dneska napsala asi 11 hodin :D. Zase tím, že já to mám takové nakouskované, tak se to možná dává lehčeji dohromady než u tebe, která trčíš většinou dne ve škole, pak dojdeš a hurá na přípravy + udržovat u toho domácnost a sebe. Dovedu si představit, že to člověka opravdu hodně vyšťaví.
      A máš pravdu - mizerné nálady tu být musí, naštěstí ta moje už je prozatím pryč a v té mlze za okny a nedostatku světla si kupodivu vyloženě rochním - zapálím svíčku, uvařím čaj, pustím Nest a krásně se mi pracuje :-).

      Vymazat
  3. Já taky málokdy něco ušetřím i když vím, že by se mi to víc než hodilo:( Na nasranost se vybodni, udělej si hezkej den, vypni mobil a nenech se nikým a ničím rušit, něco uvař nebo upeč, to je můj recept na nasranost a zatím zabírá:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, vidíš, to je super nápad něco upéct! Už jsem dlouho něco nepekla jen tak, asi nastal ten správný čas :-). Jinak s penězma mám podezření, že oni prostě sprostě zdrhaj jinam bez našeho svolení. Jinak si to nedovedu vysvětlit.

      Vymazat