19. 10. 2014

Tvůrčí podzim

Sedím si tak doma za pracovním stolem s krásným výhledem na mlhou zalité kopečky a les. Hraje mi k tomu Dúlamán, což je písnička, kterou lehce pochmurnou, ale načisto příjemnou atmosféru dokresluje. O čichové vjemy se starají levandulové pytlíčky z Provance, památka z letošní dovolené mých rodičů, a čerstvě uvařený bílý čaj s jasmínem. Už mi chybí jen zapálit svíčky a moje tradiční tvůrčí prostředí pro podzimní tvoření bude dokonalé. Když už musím něco dělat, ráda si k tomu nejdřív připravím hezké prostředí, aby se mi pak pracovalo o to lehčeji. Momentálně mě naštěstí nečeká žádné utrpení (jako bylo loni touhle dobou drcení staroangličtiny), ba naopak. Díky novému oboru mám najednou možnost dělat to, co mě baví a navíc opět rozdmýchat oharky své dávno opomíjené tvůrčí schopnosti.
Totiž, abyste tomu rozuměli. Pod poněkud nicneříkajícím názvem Literatura a mezikulturní komunikace se skrývá obor, kde, pokud máte zájem, se toho můžete naučit spoustu o literárním překladu a redaktorské práci. Já jsem svůj první semestr zatím věnovala hlavně překládání a dělá mi to ohromnou radost. Na čem momentálně pracuju? Tak například pro portfolio do blokové výuky specifik literárního překladu z angličtiny dělám překlad básně, písně, povídky, úryvku z románu, experimentální poezie nebo třeba receptu. Nejdřív jsme si se všemi texty hráli, diskutovali jsme o nich, pak jsme dělali nástřely prvních překladů a nakonec, po výživných diskusích, dáváme do portfolia finální podobu. Nemůžu říct, že bych se svými výkony byla spokojená, to ani trochu. Jak zjišťuju, mám v práci s jazykem velké mezery a stojí mě hodně úsilí je nějak překlenout. Často mám chuť všechno, co jsem napsala, prostě zmačkat a vyhodit, ale tak to samozřejmě nejde. Nejhorší je ten pocit, kdy nejste tak docela spokojeni s prvním překladem, takže opravdu začnete úplně od začátku, uděláte novou verzi - jen abyste se  pak zase vrátili k té první. Ale i přes tohle všechno mě to strašlivě baví, cítím, že rostu a posouvám se a i když někdy zajdu do slepých uliček, najdu nakonec tu správnou (nebo alespoň použitelnou) cestu.
Pak tu máme předmět, který se zabývá rozvojem tvůrčích překladatelských kompetencí. A to je vám teprve nálož! Opravdu si hrajeme a povzbuzujeme tvůrčí síly všelikými způsoby. Skládáme básně, dokonce i písničky (to je něco pro mě, samozřejmě), tento týden si máme zportrétovat cílového čtenáře našeho zamýšleného překladu. Na hodině jsme ochutnávali dršťkovou (teda, já samozřejmě ne, ale uznejte, to se vám jen tak na nějakém semináři nestane!). Což mi připomíná, že součástí výše zmiňované blokové výuky bylo vymyslet recept na netradiční chlebíček a ten pak donést v sobotu na druhou snídani. Nejenom, že je to skvělá reference na Pána prstenů, ale všichni se toho s chutí chopili a sešla se spousta moc zajímavých pochutin. Prostě a jednoduše, to, co teď dělám, mě naplňuje a i když mě anglistika vždycky bavila, mám konečně pocit, že jsem našla pro sebe to pravé.
Do kurzu moderního a postmoderního románu jsme zase měli číst J. M. Coetzeeho, nositele Nobelovy ceny. O tomhle chlápkovi jsem slyšela už na střední, ale je mi jasné, že nebít toho, že ho teď máme povinně, asi bych si ho nepřečetla. A o kolik jsem přicházela! V jeho tvorbě jsem našla úžasné spojení čtivosti, filosofování, myšlenek, které mě oslovují, ale taky příběhy, které mě zaujmou a které ke mě promlouvají. Taky mě to konečně donutilo přečíst si něco od opěvovaného norského literára Knuta Hamsuna - jeho Matka země byla krásným výletem do utopistického světa, kde lidé a příroda žijí v těsném sepětí a jsou k sobě připoutáni nejenom nutností, ale také citem. Na kurzu současné anglofonní literatury jsem měla možnost promluvit o mém milovaném tématu - filmových adaptacích, konkrétně o Francouzově milence, což je dílo, které mě neuvěřitelně zaujalo a změnilo můj pohled na literaturu i adaptační teorii. Příští týden budeme probírat Mause a už se nemůžu dočkat, až taky dojde řada na Angelu Carterovou a její Krvavou komnatu. Najednou se všechno to, s čím jsem se za poslední léta setkala, začíná spojovat a dávat smysl. A to nemluvím o tom, jak synchronicita útočí i z dalších směrů, ale o tom třeba zase příště. Užívejte podzim a buďte zdrávi! :-)

Jeleni v říji! To chceš!
Zdroj


4 komentáře:

  1. Luci, čtu tento tvůj článek už poněkolikáté. A opět a opět se usmívám a je mi příjemně. Opravdu jsem si k němu pustila Dúlamán a levandulové pytlíčky mám také všude – nejen ve skříni. Ta atmosféra, kterou jsi navodila prvním odstavcem, je nádherně pohodová, hřejivě podzimní a dušinku uspokojující. U nás dnes panuje slunečné počasí, po mlze ani památky, ale tys to pár větami tak dokonale vykreslila, že se cítím, jako bych také seděla u okna s výhledem na krajinu zahalenou do mlhy. Čímž nechci to sluníčko za naším oknem nikterak hanobit, ba odehnat, ale víš jak... pro mě je to mlhavé pošmourno přece jen lákavé :) Zkrátka a dobře jsem tímto dlouhým proslovem chtěla pochválit tvé umění navodit kýženou atmosféru a slovně ji doslova namalovat :))

    A nyní k líčení tvého studia... Radostným nadšením mi plesá srdce nad tím, že ti teď na magisterském opravdu všechno tak krásně vyhovuje a že ses našla v tom, co ti uni nabízí, že spousta předmětů ti je užitečná, ba co víc – navštěvuješ je s láskou a stoprocentním zájmem! Já jsem zažila za celé roky na uni pouze pár předmětů, které mi takhle dokonale vyhovovaly a účast na nich mě naplňovala. Proto vím, jak moc to dokáže nakopnout k aktivitě na milion procent a jak je to důležité, aby si člověk neprošel studijním vyhořením. Překlad mě taky na hispanistice vždycky bavil, jen jsme nikdy neměli tak hravé semináře, škoda, mohlo mě to mnohem víc motivovat k tomu, abych se tomu věnovala víc. Pamatuju si, že tam byl i jakýsi volitelný překladový seminář, do kterého jsem za žádnou cenu nechtěla, protože tam překládali pořád jenom odborné texty a slovníkové pasáže – pro mě, milovnici děje a popisů, absolutní nezájem že jo :D Ale v literárních seminářích s donem Eduardem jsem si vždycky přišla na své, vybíral k četbě a překladu dobré texty :) A s tím, že první verze je mnohdy nejlepší, máš jistě pravdu. Člověk ji zavrhne, pak se k ní po zdlouhavých úvahách a pokusech vrátí, je potřeba zkoušet jiné možnosti, jestli to třeba jinou cestou nepovede k lepšímu výsledku. A ono mnohdy ne, jen bychom si asi někdy neuvědomili kvalitu své práce, kdybychom takovýmito spletitými cestami nedošli k té počáteční variantě.

    A ach božínku, na Francouzovu milenku si taky brousím zuby, stejně jako na Krvavou komnatu! Od Hamsuna jsem na gymplu četla Hlad, ale vůbec mi neutkvěl v paměti, nebyla jsem na něj asi připravěná, takže jej vlastně ani nepovažuji za přečtený a dám mu v budoucnu ještě šanci. Maus je výborný, mám v plánu si jej přát od Ivana na Vánoce. Nu a Coetzee? Tím jsem zatím nepopsaná, jen si vybavuju, že mám v seznamu jeho Čekání na barbary a ne a ne na ně dostat chuť. Nebo doporučuješ spíše jinou?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Steli, ani nevíš, jako velikou radost mi tvůj komentář udělal! Jsem moc ráda, že se mi povedlo tu správnou atmosféru navodit i tobě, to jen svědčí o tom, jak jsou si naše podzimofilní duše podobné :-).
      Naprosto chápu, že se ti do semináře na odborný překlad nechtělo - do toho bych se taky nehrnula. Nevím, jestli i v dalších semestrech budu s výběrem seminářů tak spokojená, ale i kdyby ne, tak tenhleten semestr to plně vynahradí :-). A máš pravdu, že ono i to dělání několika verzí a vracení se k první k něčemu je - taky mě to učí spoléhat se na svůj instinkt, ale i tak vždycky dobře rozvažuji, jestli opravdu volím ta správná slova a ty správné strategie.
      Francouzovu milenku opravdu moc moc doporučuji, myslím, že se ti bude moc líbit. No a Krvavá komnata, ta prostě nemůže zklamat! A docela doporučuji ji číst právě teď, ono ty "pohádky" budou v pošmourném podzimním počasí zvlášť rezonovat. Od Coetzeeho jsem četla zatím Deník špatného roku a Hanebnost. Obojí bylo skvělé a určitě doporučuji, ale i čekání na Barbary bude určitě stát za to. Ale musím varovat, že Hanebnost nemá úplně dobrý překlad, prý tam snad dokonce vypustili i několik stránek textu. A jen tak mimochodem, prý se dost Coetzeeho knížek dá sehnat v Levných knihách! :-)

      Vymazat
  2. Luci, paráda!! Díky moc za popis tvých studií, byla jsem vážně zvědavá, jak že to vlastně vypadá. A musím teda přiznat, že ti těžce přávidím :D Protože něco takového jsem si představovala, když jsem se na uni hlásila vůbec poprvé. Nu což, to už je teď ale jedno. Je prima vědět, až Brno nabízí tak zajímavý překladatelský obor, který působí kreativně, velice kreativně!
    Můžu ti jen přát, aby sis studia řádně užívala. Kor když ti mají tolik, co dát. No a ty knihy ... ke Coetzeemu bych ještě dodala román Foe, který jsem četla v Leedsu. Byl to zajímavý kousek, který navázal na Robinsona.
    Doufám, že se podělíš o písničky a básničky, se kterýma se budeš chtít podělit :*

    A k obrázku mě napadla jedna veršovánka. "Už troubějí, už troubějí, na horách je Lenin" :p

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zajímavé je, že na LMK jsem slyšela strašně protichůdné názory, někteří ten obor milují a druzí nesnáší. Například kamarádka Anička se tam přihlásila o semestr dřív (hlavně teda kvůli tomu, že je tam jako Erasmus Oxford) a prý nebýt Erasmu, tak tam končí. Holt to zase jednou ukazuje, že člověk moc nemůže věřit tomu, co se povídá, ale pokud ho něco zajímá, měl by si to vyzkoušet sám.
      Vidíš, Foe, na toho se taky moc těším! Mít tak víc času a moct to přečíst všecko . . . holt ty naše knihomolské utopie :D. Jestli se podělím o básničky, to ještě nevím, ale s básní inspirovanou Brnem jsem docela spokojená, tak tu bych sem možná dát mohla :-).
      A veršovánka je skvělá, Simi! :D

      Vymazat