9. 10. 2014

Nalož mi

S děšením zjišťuji, že od posledního zápisu už uběhl měsíc. Kam se všechen ten čas poděl, kam??? Spolu se začátkem semestru jsem nasedla na kolotoč či horskou dráhu a od té doby se jenom vezu. Vyšlo mi to letos opravdu velmi "šikovně" - většinou začínám v 7:30 ráno výukou v jazykovce a končím ve 20:45 přednáškou ve škole. Co se děje mezitím se poměrně různí. Někdy, jako třeba v úterý a středu, mám docela nabito - tehdy trávím ve školách všeho druhu 7,5 h, z čehož třeba v úterý strávím ještě další 1,5 h popojížděním po Brně. Such fun! Jiné dny jsou trochu snesitelnější, ale ono je to nakonec jedno, protože ve volných chvilkách mám stejně pořád zabořený čumák v knížkách a permanentně nestíhám. Tenhle rozpláclý rozvrh taky poněkud komplikuje společenský život, protože pokud se chci aspoň trochu dobře vyspat (a to my důchodci moc potřebujeme), nepřipadá moc v úvahu se někam vypravovat po večerních přednáškách. I tak většinou večír ještě po hodině splkneme se spolužactvem, pak s holkama na bytě, s panem Darcym si povíme, jaký byl den (potkáváme se totiž jen ráno u snídaně a pak večer při zaplouvání do betle) a najednou je jedenáct hodin, ani nemrku - a to už jsem měla dávno spát! Ale vybrala jsem si tenhle rozvrh sama, tak bych si asi neměla moc stěžovat. Pravdou je, že učení mě moc baví a zaplatí mi nájem i lecjakou kulturu a ve škole jsem zatím nadmíru spokojená.
Moc mě těší, že po tom obrovském dilematu, kam se vlastně na magistra přihlásit, to vypadá, že jsem vybrala správně. Na anglistice mám zatím jen dvě neuvěřitelně nudné přednášky, nicméně z LMK jsem naprosto nadšená. Moc mi vyhovují semináře, kde je nás pár a můžeme tím pádem opravdu pohodlně diskutovat. Díky intenzivce před začátkem semestru jsem se už s leckým seznámila a strašně si užívám tu přátelskou atmosféru. I vyučující jsou zatím samá příjemná překvapení - uznávám, že z docenta F jsem měla ze začátku dost vítr a pořád jsem v jeho přítomnosti taková napjatá, nicméně jeho středeční večerní performance mě naprosto okouzlily. Věděli jste například, že slogan DM - Zde jsem člověkem - je v originále, tedy v němčině, parafrází na Goetheho? A v češtině nám z toho zbyl jen ten lehce pasivně-agresivní slogan . . . Literární překlad mě fascinuje jak v teorii tak v praxi a každý seminář na něj zaměřený (tento semestr mám 4) si opravdu užívám. Stejně tak si chrochtám u kurzu moderního a postmoderního románu (i když přiznávám, že louskat jeden román týdně k tomu všemu, co mám naloženo, je poměrně fuška), o současné anglofonní literatuře nemluvě. Prostě je to radost.
A bydlení, to je taky radost! Ve škole pěšky za 10 minut, na většinu hodin v jazykovce to mám taky blíž, přímé spojení na hlavas, zastávka přímo před barákem a holky moje zlatý! Nevím, jak se popasovávají se sebou v pokoji, ale z mého pohledu to funguje perfektně. Vaříme si navzájem (a není nic úžasnějšího, než když se hladoví přiřítíte z výuky a čekají na vás voňavé a horké francouzské brambory), plkáme, . . . kéž to takhle vydrží! Samotný byt má, pravda, ještě pár mušek. Nemáme ještě pořízené úplně všecko vybavení k plné spokojenosti (už se těším na novou rychlovarnou konvici a namontovaný věšák na kabáty), v pokojíčku mi citelně chybí pořádný psací stůl s úložnými prostory a s panem správcem je poněkud náročnější domluva. Je to poprvé, kdy k tomu, od koho si pronajímám bydlení, necítím dvakrát moc sympatií - ale musím zaklepat, že žádný průšvih to zatím není a věřím, že nedodělky se dodělají a pak už nebude důvod k nějaké další komunikaci a uhánění. A nemůžeme přece chtít mít všecko úplně dokonalé, je to tak?
Jen mě v tom kolotoči začaly jaksi obtěžovat takové ty normální věci nezbytné k životu jako jídlo, spaní, oblíkání . . . zjišťuju, že to vyžaduje energii, která mi jaksi schází. Rozhodnout se, co k snídani? Zajít na nákup? Nachystat si svačinu? Obléct se do školy? Leckdy nesplnitelné úkoly! Obloukem jsem se vrátila k pohodlnému stylu tričko+kaťata+svetr (a s velkou chutí tahám maxi trika a maxi svetry, do kterých se pak chumlám), čím víc černá, tím víc intelektuál! Sukně a šaty bojkotuju, protože je v tom zima a začala jsem nesnášet punčocháče. Snídani přežívám jen díky tomu, že do sebe kopnu šťávu ze dvou pomerančů, co mě alespoň trochu nastartuje. Přes den pravidelně usínám po chvilce čtení, ale večerní přednášky mě většinou nabudí a nechce se mi pak chodit spát. Ranní vstávání do tmy je MUČENÍ. Ale nakonec radši učím v půl 8 než  v 10, protože při vstávání není čas ztrácet čas a et voilá, je 9 hodin, člověk už má něco vyděláno a může se pustit do další práce. Jak budu vypadat na konci semestru, to nevím. Když vidím některé své další spolužačky, tak jsem na tom pořád ještě hodně dobře, mám spoustu volného času a naspím toho dost. A tak se zase jednou potvrzuje to, že člověk unese přesně tolik, kolik si toho naloží.

4 komentáře:

  1. A uneseš toho vskutku hodně ;)
    Moc by mě zajímalo, jak teda vypadají ta tvá studia. Kdybys někdy našla kousek času a trochu víc se rozepsala, moc by mě bavilo to číst. Abych i mohla přávidět ještě víc :D
    Souhlasím s tebou v tom, že normální věci jsou jaksi otravné ... každé pondělí se rozčiluju u skříně a přemítám, co si obléct, abych v tom jakž takž vypadala. Pak totéž nosím celý týden :D Díky tomu, že mě nevídají stejní lidé, je to úplně jedno! A vlastně ... mi by to bylo jedno i tak ...
    S tím jídlem ale pozor ... v předminulém týdnu jsem nestíhala tak moc, že skutečně první jídlo dne jsem měla třeba až v pět večer ... týden jsem přežila, pak trochu zpomalila, nicméně další týden jsem chytala neskutečné křeče a bylo mi lehce nevolno po všem, co jsem snědla ... organismus je velice chytré stvoření!
    A DM sloganu ve spojitosti s Goethem jsem teda slyšela prvně, tak dík! :*

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to já se rozepíšu moc ráda, protože mě to fakt moc baví :-).
      S tím oblečením to mám taky tak - říkám si, že studenti se střídají, tak co se namáhat s různejma outfitama - navíc tím, jak nemáme na bytě pračku, tak je jednodušší vždycky něco za ten týden pořádně unosit a vzít to rovnou na vyprání, než pořád skladovat na bytě věci v různých stádiích roznošenosti :D.
      Na jídlo se samozřejmě snažím dávat pozor, bez snídaně z bytu nevyrážím a i kdybych do sebe měla nacpat k obědu jen nudle nebo instantní polívku, pořád mám minimálně jedno teplé jídlo denně. Ale nejraději toho na začátku týdne navařím víc a pak mám aspoň na dva tři dny o jídlo vystaráno :-).

      Vymazat
  2. Zdravím,


    rozvrh mám taktéž nabitý, ale kvůli studiu a práci zároveň. Ale nestěžuji si, víceméně jsem neměla na vybranou, víceméně jsem si to vybrala sama, a víceméně moje studium je jako relax :D.

    Jéééjda jak já ti závidím to vzájemné vaření, bydlím s přítelem a ten mi sotva něco uvaří :D. Vždycky přijdu domů a místo pozdravu a pohlazení už slyším "Co bude k jídlu?" :D Přivádí mě tím k šílenství :D

    Andrea

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj ahoj! Já to mám taky tak, že pracuju i studuju zároveň, holt když si chce člověk užít trochu kultury a jíst něco jiného než suché rohlíky, tak to asi ani bez práce nejde :D.
      A být tebou, tak přítele pěkně zapřáhnu, ať se taky naučí otáčet u plotny :-). Ten, kdož zvládá studovat i pracovat by rozhodně neměl pak ještě dělat třetí směnu v domácnosti!

      Vymazat