Lidi v háji a jiné pohádky občasného asociála

Každá změna rutiny je ku prospěchu věci. I když se to možná tak úplně nezdá. Výjezd na Keltskou noc takovou změnou rozhodně byl, že by to byl ovšem nějak zvlášť naplňující zážitek, to bohužel tak úplně říci nemohu. S Andělkou jsme docela váhaly, jestli se vůbec letos vypravit - program nebyl ani zdaleka tak lákavý, jako v minulých ročnících, navíc v Brně se ve stejném termínu konala jistě naprosto skvělá electro-swingová akce. Nakonec jsme ale naznaly, že electro-swing je v Brně docela často, ale Keltská je jenom jednou za rok, a že i bez těch největších taháků to bude jistě stát za to.
Nechci říct, že by Keltská byla letos úplně špatná a o ničem, to ne. Navíc za některé méně příjemné věci si můžu sama - třeba za to, že na mě po dvou letech zase dolehly problémy s nohama, takže mě celý víkend bolely a lehce jsem pokulhávala. Stejně tak si můžu sama za to, že mi byla v pátek v noci zima jak v psírně a špatně se mi spalo. Ale kdyby byl býval festival trošku víc podle mých představ, ráda bych tyhle věci přehlédla. Jenomže kromě trochu slabšího výběru interpretů (fakt mi moc chyběli Poitín, Dálach, Havranama bych taky nepohrdla, no a kdyby dojel někdo z line-upu z Fest Nozu na pražské Náplavce, to bych byla úplně blahem bez sebe) stál i doprovodný program docela za houby (a v Plumlově prostě fakt není co dělat). Stánky z občerstvením byly i letos naprosto k ničemu a i když jsme si s sebou dovezly docela dost vlastního jídla, stejně jsme skončily s pálením žáhy z toho všeho smaženého, co jsme do sebe nacpaly z hladu. Jediné opravdu dobré vegetariánské/veganské jídlo na celém festivalu byl fazolový guláš, na který jsem musela čekat dvě hodiny, než ho vůbec dovezli, a který byl pak samozřejmě hned pryč, takže jsem si ho už nemohla dát jako výživnou večeři a skončila jsem opět u langoše. Když k tomu připočtu ještě další drobné, ale nepříjemné věci jako kouření v hlavním stanu, nemožnost si sednou a opřít si u toho záda, nechutné vedro a večerní průtrže mračen (díky všem bohům, že nám nenateklo do stanu) a špinavou přehradu, kde jsme neměly odvahu se koupat, ve výsledku z toho mám poměrně nic moc víkendovou náplň. Říkám si, že kdybych bývala nejela, asi by se nic nestalo - i když páteční program byl fajn a i v sobotu se našlo pár zajímavých kapel.
Krom mírného rozladění jsem si taky odvezla totálně asociální náladu - dobytí baterek se nekonalo, takže momentálně nemám moc náladu kohokoli vidět nebo se jít bavit do společnosti. Sebemenší kravina na sociálních sítích mě dovede vytočit a mám chuť některé lidi bít. Vytáčí mě neustálý šum z ulice, kvůli kterému ani nemůžu nechat otevřená okna. Jindy docela příjemná kulisa mě rozčiluje a tyhle negativní emoce se snažím vydýchávat častým cvičením jógy a poslechem relaxační hudby. Funguje to jen tak dlouho, dokud mě zase nerozčílí něco jiného/někdo jiný. Prostě bych momentálně všechny lidi okolo ráda poslala do háje, vzkázala jim, že jsou tupí a obtěžují mě svou, byť virtuální, přítomností.
Naštěstí vím, že tahle asociální nálada zase po pár dnech zmizí. Beztak to má taky co dělat s výkyvy hormonů a cyklem a tak. Tak mi prosím odpusťte, pokud budu tento týden nepřiměřeně ostrá, však já vás za týden zase budu milovat :-).

Jeden z těch opravdu dobrých úlovků letošní Keltské noci - polská kapela Percival se svou medieval klikou