Dokud jsem věděla, že test jsem nahádala jen na polovinu správně, vlastně mi ten neúspěch nevadil. To až teď, doma, když jsem si zkontrolovala, na kolik procent ohodnotili můj návrh magisterky a fakt, že jsem v 10% nejlepších studentů svého oboru na MUNI, jsem se docela naštvala. Štve mě, že jsem se piplala s návrhem, u kterého jsem vůbec nevěděla, jak má vypadat, dostala za něj mizerné hodnocení a hlavně žádný feedback. Už vstupní testy a seznam četby mě přesvědčily o tom, že u nás anglistika vypadá úplně jinak. Nehrajeme na kvantitu, vyjmenovávání směrů, autorů, období a děl, spíš se snažíme o kritickou práci s texty, rozebírání témat, argumentaci, dávání věcí do souvislostí. Tohle mi vždycky šlo a předměty zakončované esejemi jsem zvládala na výbornou, měla jsem pocit, že mám co říct a že to říkám dobře, kvalitně. Právě proto by mě zajímalo, co se jim na mém návrhu nezdálo - téma? Zpracování? Zdroje? Nedozvím se to, takže marno nad tím bádat, ale opravdu nesnáším, když ve škole nedostávám feedback - jak se z toho pak mám asi tak poučit? Abych byla spravedlivá, tohle se bohužel často stává i u nás - jediná zpětná vazba je políčko s písmenkem v ISu. Z toho si opravdu hodně odnesu, díky moc. Když už jsem u toho porovnávání výuky, musím taky přiznat, že mám pocit, že mi chybí obecný přehled a literární teorie, a se spolužactvem se shodujeme na tom, že v tomhle by Brno mělo přidat. Přesně proto mi nevadí, že testem jsem neprošla - nijak jsem se na něj nepřipravovala a ani za ty 4 roky studia v Brně jsem se prostě nesetkala se vším, co si na mě můžou v Praze vymyslet.
Stejně jako neúspěch v CELTA programu jsem odhodlána brát tohle jako cvičení v rejection therapy. O to víc, že do Prahy jsem vlastně stejně ani nechtěla, spíš jsem si tu výzvu nemohla odpustit. Za tenhle semestr se mi naopak hodně zadařilo v pracovní sféře a to mě těší mnohem víc. Doufám jen, že zbytek přijímaček, státnice a bakalářka se ponesou v obecném duchu mého studia, tedy úspěšně, nikoli v duchu pražského modelu. Jo a největší radost mi stejně udělaly holky - že by mi tu Prahu sice přály, ale že jsou rády, že zůstanu v Brně s nimi. Já taky, holky, já taky!
Jo a tady máte můj nový nejoblíbenější web-seriál s tématem více než aktuálním!
Já si myslím, že u pondělních přijímaček to dopadne s muým vyplňováním úplně stejně. Učím se na andragogiku delší dobu, je zajímavá, ale přijímačky jsou teda něco příšerného. Snažím se, snažím, ale mám pocit, že spíš víc zapomínám, než pochytávám. Jediné, co mě drží jakž takž nad hladinou, je přítel, který mě tam odveze a pak pojedeme k němu. A potom už o přijímačkách nechci ani slyšet, mám už toho tak akorát nad hlavu.
OdpovědětVymazatA je pravda, že nulové feedbacky mě teda vyděsily, jak to píšeš. Protože já zpětnou vazbu, poučení nebo výtky a návrhy potřebuju, jinak se to prostě nenaučím.
I feel you, sista, s tím učením a zapomínáním mám úplně stejný pocit, jak se teď připravuju na státnice :D. Ale to půjde, všecko to půjde! Já jsem přesvědčená, že štěstí přeje připraveným a to učení jistě nepřijde vniveč :-).
VymazatS tím feedbackem samozřejmě záleží jak kde a kdo, je pravda, že někteří učitelé naopak zpětnou vazbu poskytují rádi a dělají to kvalitně, u některých to není problém, jen to nedělají automaticky a je třeba si o ni říct.
A to máš super, že tě přítel poveze, hned to bude příjemnější, mít u sebe oporu :-).