21. 5. 2014

Turns out it was brilliant!

Středa dopoledne, já ležím v posteli, kejchám, smrkám a alespoň v krku už mě nebolí. No jo, odvezla jsem si z Prahy rýmičku. Ale čert to vem, protože to i tak stálo za to! Na to, že Prahu jsem nikdy neměla moc ráda, tak jí začínám pomalu přicházet na chuť - prvenství v počtu zajímavých kulturních akcí a v počtu vege podniků jí prostě nikdo nevezme. Takže okázale přehlížím narvané metro (jako já vím, že Oslo je na lidi poloviční, ale i tak má linek třikrát tolik a nikdy nebylo ani z poloviny tak nacpané) a tu příšernou rozlezlost a Prahu si užívám.
S Andělkou jsme vyrazily už v pátek večer, abychom v sobotu dopoledne mohly s plny sil vyrazit vstříc nabitému kulturnímu programu. Nejdřív jsme to vzaly na Svět knihy, kde bylo sice trilion a jedna zajímavá akce, nicméně vzhledem k našim dalším plánům jsme to vzaly jen letem světem. Na jednu stranu to bylo perfektní - tolik knih na jednom místě! Stánky našich oblíbených nakladatelů! Tolik lidí si udělalo čas, aby šlo vzdát hold psanému slovu a utratilo za ně nemalý bakšiš! Jenže na stranu druhou - krom zajímavých stánků tam taky bylo několik, které bych úplně na podobném festivalu neočekávala (Levná DVD? Srsly?). No a lidí tam bylo tolik, že jsem z toho málem měla panic attack. Nebylo slyšet vlastního slova, mluvčí na jednotlivých přednáškách se málem přeřvávali, nebylo si kde sednout, davy proudily sem a tam a tam a sem . . . Prostě to byla velká akce a lidem jako jsem já se tyhle věci musí dávkovat. Ale i tak to stálo za to. Poslechly jsme si kousek panelu Walkera a Volfa, koupily si motivační zápisníky na příští semestr (Andělka má Keep Calm and Carry On, já mám Everything Is Going to Be OK) a neodolaly jsme a každá jsme si koupila po jedné knížce od Hosta. Andělka si odnesla Žítkovské bohyně (a já už se nemůžu dočkat, co na ně poví a těším se, až je budeme společně probírat) a já jsem, pod vlivem mediální masáže a taky proto, že jsem chtěla koupit něco pro celou naši rodinu, popadla Kostičas. Ono na něj stačí jen šáhnout a člověk je ztracený, protože je to prostě vymazlená knížka s vymazlenou obálkou, takže jsem ji pak během dne neustále ňuchňala. Teď je již předaná rodičům a ti mají přísný zákaz mi ji dávat do rukou před státnicemi.
Ze Světa knihy jsme zdrhly už kolem poledního, protože před námi byly další dva důležité úkoly - nacpat se v Plevelu a pak jít slavit svátek svatého Yvese na náplavku. Obnášelo to mimo jiné těžké rozhodování mezi účastní na autogramiádě Miloše Urbana nebo na koncertu mých oblíbených havranů, nicméně aktivní zážitek, tedy koncert, nakonec zvítězil. A jak jsem nakonec zjistila, autogramiáda nakonec ani nezačínala včas, takže jsem velmi ráda, že jsem volila moudře. V Plevelu jsme si dopřály opravdu královsky - mě k tomu stačilo thajské kari, po kterém jsem už nemohla pozřít absolutně nic, tak bylo dobré a tak jsem se přecpala. Andělka si dala seitan po burgundsku a odvážně ho ještě dorazila brusinkovým dortem. Na slehnutí jsme si daly čaj z čerstvé máty a pak už byl nejvyšší čas se přesunout na náplavku.
Nejdřív jsme z toho byly krapet rozpačité, protože půl hodiny po oficiálním začátku jsme tam byly první, nicméně za chvíli už se námořníci všeho druhu začali slézat a když začali havrani hrát, bylo už slušně zalidněno. Tak nějak jsem myslela, že havraní koncert bude zlatý hřeb programu a že možná ani nezůstaneme o moc déle, nicméně nemohla jsem se mýlit víc. Ač havrani hráli skvěle jako vždy, navíc představili i dva nové kousky, teprve potom to začalo nabírat grády. Začlo se totiž tančit. Bretonské tance, jak se ukázalo, nejsou nijak zvlášť obtížné, připojit se můžou hned i úplní neznalci, což nám hrálo do karet. Není potřeba tvořit páry, zatančí si tedy opravdu kdokoli. Takže jsme protančily celý večer, mezitím se občerstvovaly cidrem a domů jsme jely poslední noční šalinou, utahané, s bolavýma nohama, nicméně nevýslovně šťastné a spokojené.
Neděle i pondělí padly na studium a načítání, abychom si pak v pondělí večer mohly užít one man show Billy Bailyeho, fascinujícího komika a multi-instrumentalisty, kterého možná znáte jako Mannyho z Black Books. No a bylo to perfektní, celou dobu jsme se smály z plna hrdla a došlo i na kultovní Love Song. Výlet do Prahy se vskutku povedl!

4 komentáře:

  1. na bohyně už se moc těším, teď během zkouškovýho na ně čas mít nebudu, tak jsem je půjčila bábince do nemocnice, a je z nich naprosto nadšená! ptala se, jestli mám od Katky ještě i něco jinýho <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hip hip hurá, to mám obrovskou radost, že je bábinka nadšená! To jí musíš co nejdřív pořídit Vyhnání Gerty Snirch ;-). A nejlepší je ty knížky o zkouškovém někam uklidit, jinak víme, jak to dopadá :D.

      Vymazat
  2. jéj na Světu knihy jsem byla před lety - byl tam tenkrát Fulghum kterýho totálně zbožňuju takže když sem ho po hodinovym čekání na podpis potkala a chvíli se s nim bavila a nechala si podepsat několik knih byla sem tak hotová že sem zašla za roh a rozbrečela sem se :D hrozně silnej zážitek!
    a Žítkovské bohyně sem dávala mam k vánocům ale ještě sem se nedostala k tomu abych si to sama přečetla...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já nevím, jak je možný, že jsem Fulghumem pořád ještě nepolíbená, a přitom je mi jasný, že se mi bude moc líbit! To setkání s někým takovýmhle, to je vždycky síla, zvlášť, když i pár slov prohodíte . . . to je strašně cennej zážitek.
      Tak snad se bohyně budou líbit, až se k nim jednou dostaneš :-). Moje mamka z nich byla nadšená.

      Vymazat