24. 5. 2014

Everything is Going to Be OK

Moje výbava na následující měsíc:
Říkám si, co mě to sakra popadlo, nastoupit do nové práce ještě před státnicemi - ale domluvila jsem si, že zatím budu pracovat jen 8 hodin týdně, stejně se nemůžu učit celý den, no ne? Dvě hodinky 4 dny v týdnu, to je nic, zaučím se, penízky budou . . . a pro tento týden už mám odpracováno, balada! Takže to mi udělalo radost. Taky mi udělala včera radost obálka se Smlouvou o dílo, které, jen tak mimochodem, už mám skoro hotové. Jen trochu tápu v tom, jak to řešit, pokud těch smluv přibude . . . udělat si živnosťák nebo mám svobodné povolání? Vyplňovat daňové přiznání? Budu muset řešit zálohy? Ne, že bych se o tom nesnažila něco zjistit, ale jsem z toho tak akorát jelen. Ale tu radost si byrokracií zkazit nenechám, ne ne ne. Kdybyste o tom náhodou někdo měli potuchy nebo věděli kam/na koho se obrátit, budu vděčná za každičkou informaci.
A i dneska jsem si udělala radost, když se mi povedlo převálcovat tatínkův odpor a šel se mnou volit. Sice volil názorově úplně opačně, ale o tom už ty volby jsou. Alespoň nevolil žádné hrůzy jako Úsvit, Dělnickou stranu nebo komunisty, brrrrr. To bych ho asi k volbám tak horlivě nepřemlouvala. Těší mě, když pan Darcy doprovází svou stařičkou babičku k volbám, které by jí mohly být v jejím věku úplně šumák. Těší mě, když jsem viděla taťkova kamaráda z Prahy, který tlačil svou maminku na vozíku do volební místnosti. Nemuseli, a přece si dají tu práci a námahu a jdou hodit svůj hlas, který, jak někteří říkají "stejně nemůže nic změnit". A pak jsou takoví vykukové jako nebuduříkatkdoaletřebamůjbratraleotomanimuk, kteří nejenom, že mají představu, koho by volili (protože další oblíbená výmluva pasivních občanů je to, že tam stejně není nikdo normální a všichni jsou to zkorumpovaní šmejdi), ale dokonce s někým i vyloženě sympatizují, ale prostě tu prdel nezvednou, i když mají volební místnost 5 minut od baráku a ještě jim nabízíme odvoz. Říkám si, jestli to není tím, že ti starší lidi jsou rádi, že volit můžou (oproti tomu, aby museli) a že si cení toho, že jde o opravdovou VOLBU, nikoli o frašku kde stejně není na výběr. Politická aktivistka jsem nikdy nebyla, ale jsem věčný idealista, který si myslí, že má cenu se snažit o pozitivní změnu. Že je to na nás. Nikdo to za nás neudělá a tak je volba tak trochu morální povinnost. A když máte pocit, že není koho? Jak je patrno z volebních lístků, není dnes nic jednoduššího, než si založit vlastní stranu. Jasně, máme právo na svou pohodlnost a pasivitu. Ale ta ještě nikdy nikomu neprospěla.
Jak už jsem říkala minule, mít co na práci mi dělá dobře. Mít nějaký motor, vizi, vášeň. Pro někoho to může být cvičení (které teď odporně zanedbávám, ale už se strašně těším, až po uzdravení začnu sbírat badges na My Yoga Pro), pro někoho muzika, pro další prostě pocit, že dělají něco, co má smysl. A i když se teď často při učení na státnice biju do hlavy a posílám lingvistické teoretiky do horoucích pekel (kde doufám, že budou hořet společně s filosofy a jejich baladami o hovně), momentálně ten pocit smysluplnosti mám. Strašně si toho vážím a dělá mi to nesmírnou radost. Takže jo, někdy mám pocit, že se z toho všeho zblázním, že je toho na mě moc a mám chuť pozabíjet všecky lidi okolo. Ale naštěstí vím, že everything is going to be OK.

2 komentáře:

  1. Ty volby taky nechápu - naši sice volili, ale z rodiny byli jediní. Já bych šla hned, kdybych mohla.
    Jak tak čtu, jak proklínáš lingvisty, docela ztrácím chuť jít na něj na vysokou jako druhý předmět. :D I česky to musí být drsné. :D Navíc, nerada bych pak byla prokleta. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je super, že aspoň ty máš chuť volit, však ono to nebude dlouho trvat a už budeš moct taky :-). Jinak lingvistika není tak strašná, jak se může na první pohled zdát, jenže začínat s ní až na výšce je prostě . . . trochu pozdě. Člověk nemá čas to probrat opravdu do hloubky, procvičit, takže skončí u memorování faktů a škol a to je samozřejmě děsná otrava, no :D.

      Vymazat