Věřící nejsem, ale to ještě neznamená, že vždycky, když slyším tuhle nádhernou skladbu, nepláču. A tak si ji pouštím skoro každý den, protože ronit slzy nad krásou mě jen tak bavit nepřestane. Dneska jsme tuhle a ještě spoustu dalších krásných skladeb zazpívali přímo v Santiniho kostele na Zelené hoře a byl to jedinečný zážitek. A taky jeden z mnoha důvodů, proč nemám bohužel moc čas blogovat tak často, jak bych ráda. Uzávěrka bakalářky, shánění práce, TKT seminář, příprava na výroční koncert sboru, učení na státnice a mezitím snaha o naplňující sociální, rodinný život a zdravý životní styl mi nechává pro svěřování se internetu méně prostoru, než bych chtěla. Ale to nevadí. Všeho do času, že?
Žádné komentáře:
Okomentovat