13. 3. 2014

V noře

Ani mi nepřišlo, že už je to víc než týden od posledního zápisu. Asi je to tím, že minulý víkend jsem absolvovala zkoušku pro získání CPE certifikátu (zda úspěšně, to se teprve dozvím) a tak neuvěřitelně mě to vyčerpalo, že ještě teď pořád nevím, co je za den. Nikdy by mě nenapadlo, že psaní rukou mě může tak udolat, zvlášť potom, co jsem zvládla v Norsku dvě čtyřhodinové zkoušky, obě ručně psané. Nicméně poučení pro příště je ruční psaní nepodcenit a trénovat na něj, abych pak v panice nedopisovala odstavec deset minut před koncem s křečí v ruce. Nicméně já doufám, že další příště už nebude, že certifikát získám a jakákoli další zkouška, co mě bude čekat, už bude klasicky na počítači, děkuji vám pěkně.
No a od té doby sedím doma, čtu, píšu a nebo, jako včera, koukám na Hannibala, protože včera přišly měsíčky (TMI? Deal with it!), což znamenalo kompletní day off, hezky v posteli, jen později odpoledne, když už se křeče trochu zklidnily a prášky na bolest zabraly, alespoň skočit do sboru, když už tam příští týden nebudu moct. Takže když jsem dnes poněkud překvapeně zjistila, že jsem strávila šest hodin psaním a zvládla jsem napsat nějakých tři tisíce slov, a že je venku stále ještě světlo a teplo, zavřela jsem krám a šla jsem s psíkem ven. Nepřestává mě překvapovat, jak brzo už se rozednívá, jak pozdě se stmívá a mám z toho obrovskou radost. Ve vzduchu je skoro až brzce letní energie a pod večerní procházka mi připomněla, jak jsme kdysi dávno, už skoro před šesti lety, s panem Darcym začali randit a toulali jsme se právě o letních podvečerech po venku, protože jsme se ještě ani jeden necítili na to představit se rodičům. Krásné časy to byly. Právě ta vůně jarních a letních podvečerů mě okouzluje, dává mi pocit, že je všechno strašně jednoduché a na dosah ruky a mám chuť se toulat. A nejlepší je na tom, že na to toulání ani nikoho nepotřebuju. Jen ten pes jde se mnou a s tím si rozumím, čas od času se dáme do klusu, jinak ale většinou chodíme pozvolna a kocháme se. Je čím, u nás na Vysočině.
A za poslední týden jsem napsala už tolik slov, že sem mi jich asi nezbývá. A tak je to dobře, protože slova do bakalářky potřebuju jako sůl. Často se mi jich nedostává a kolokační slovník je můj nejlepší kamarád. Ale odsejpá to. Kvalita už je jiná věc, ale slova se řetězí a i když je asi budu muset ještě popřeházet, některá vyházet a jiná přidat, tak přibývají, a to je dobře.


No a tady, abyste měli takhle z jara na co vrtět zadkama.

Žádné komentáře:

Okomentovat