No a od té doby sedím doma, čtu, píšu a nebo, jako včera, koukám na Hannibala, protože včera přišly měsíčky (TMI? Deal with it!), což znamenalo kompletní day off, hezky v posteli, jen později odpoledne, když už se křeče trochu zklidnily a prášky na bolest zabraly, alespoň skočit do sboru, když už tam příští týden nebudu moct. Takže když jsem dnes poněkud překvapeně zjistila, že jsem strávila šest hodin psaním a zvládla jsem napsat nějakých tři tisíce slov, a že je venku stále ještě světlo a teplo, zavřela jsem krám a šla jsem s psíkem ven. Nepřestává mě překvapovat, jak brzo už se rozednívá, jak pozdě se stmívá a mám z toho obrovskou radost. Ve vzduchu je skoro až brzce letní energie a pod večerní procházka mi připomněla, jak jsme kdysi dávno, už skoro před šesti lety, s panem Darcym začali randit a toulali jsme se právě o letních podvečerech po venku, protože jsme se ještě ani jeden necítili na to představit se rodičům. Krásné časy to byly. Právě ta vůně jarních a letních podvečerů mě okouzluje, dává mi pocit, že je všechno strašně jednoduché a na dosah ruky a mám chuť se toulat. A nejlepší je na tom, že na to toulání ani nikoho nepotřebuju. Jen ten pes jde se mnou a s tím si rozumím, čas od času se dáme do klusu, jinak ale většinou chodíme pozvolna a kocháme se. Je čím, u nás na Vysočině.
A za poslední týden jsem napsala už tolik slov, že sem mi jich asi nezbývá. A tak je to dobře, protože slova do bakalářky potřebuju jako sůl. Často se mi jich nedostává a kolokační slovník je můj nejlepší kamarád. Ale odsejpá to. Kvalita už je jiná věc, ale slova se řetězí a i když je asi budu muset ještě popřeházet, některá vyházet a jiná přidat, tak přibývají, a to je dobře.
No a tady, abyste měli takhle z jara na co vrtět zadkama.
Žádné komentáře:
Okomentovat