3. 3. 2014

How much is too much?

Ptala jsem se, kolik maté je příliš maté. Odpověď jsem zatím nedostala, nicméně předevčírem jsem vypila dvě konvice a usla jsem jak nemluvně. Dnes jsem do sebe naklopila pouhou jednu konvičku gunpowderu, nota bene poměrně brzy odpoledne, a posledních pár hodin se cítím pěkně naspeedovaná. A to jsem vstávala v 7 ráno. Laik se diví a odborník žasne. Nebo jsem to o tom dlouhodobým účinku maté pochopila špatně?
Proč se takto nalévám povzbuzujícími tekutinami je samozřejmě jasné - konečně jsem se pustila do psaní bakalářky. Myslím tím opravdu psaní. Sedím u PC a v meziprokrastinačních pausách bouchám do klávesnice. Zatím rozebírám Pýchu a předsudek a mám 2 kapitolky z plánovaných 3. Je zajímavé sledovat, jak se ten plánovaný počet kapitolek mění a i když mám na papírcích spoustu zajímavých nápadů, co všechno bych tak mohla zařadit, dokud to nenapíšu, tak nemám tucha, co v které vlastně bude. Čas od času se zaseknu, ale obecně se mi píše vcelku s lehkostí. A to mě děsí. První minikapitolku jsem hned v sobotu poslala vedoucí ke kontrole, aby mě kdyžtak zastavila včas a já se nevypsala na něčem, co pak budu muset celé předělávat. Obávám se, že dřív než ke konci týdne se feedbacku nedočkám, píšu tedy dále podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a modlím se, abych toho nemusela předělávat moc. Děsí mě, jak aboslutně nezvládám hodnotit, co píšu. Jasně, u něčeho podvědomě cítím, že to je dobrý nápad, u něčeho, že  by to možná šlo lépe, jenže do vedoucí a do melounu nevidíš, že jo. Snažím se samu sebe racionálně přesvědčit, že o známku přece nejde, jde o to, abych já měla pocit, že je to dobré, že to má smysl a že jsem se svou prací spokojená. Dobře vím, jak strašně moc se může lišit hodnocení stejné práce od dvou různých akademiků, a za co jeden dává jasné Ačko, druhý ohodnotí Cčkem s vykřičníkem. Jenže když vidím záplavy Aček z posledních dvou semestrů (a vlastně ze skoro všech literárních předmětů), mám pocit, že to přece musím zvládnout na výbornou. Že na to mám.
Stejný pocit mě trápí i u certifikátu CPE, o který se budu pokoušet teď o víkendu. Jsem si jistá, že ho získám. Na to jsem dřela dlouho a tvrdě. Na mock testu se mi ale povedlo se vejít do Ačkového skóre. A najednou mě roztřásá obava, že naostro se mi to tak dobře nemůže povést. Co na tom, že já pro sebe budu vědět, že na to mám? Bez papíru mi to nikdo neuvěří.
Celé je to vlastně o tom, jak je tohle známkování strašně ošidné. Mnoho toho nevypoví. Vždy si vzpomenu na IQ testy, kdy jsem někdy v 16 letech měla 126 bodů, loni při prvním testování pro Akademii věd pak najednou 140 a při druhém testování (po 3 hodinách spánku, kdy jsem se cítila jako po opici, ač jsem pila možná čaj) zase nějakých 125 bodů. Tak jsem génius nebo ne? Můžu do Mensy? A co na to Jan Tleskač?


5 komentářů:

  1. Jsi génius, protože jen génius řekne o své vedoucí, že je meloun :D
    S tím maté jde hlavně o to, KOLIK ho do kalabasky dáš. Čerstvě upražené rize taky člověka nenechá usnout. A někdy i obyčejný sáčkový zelený "prášek", který jsem pila celej týden o svaťáku a taky žila od sedmi do kdo-ví-kolika.
    Závidím a přeju - přávidím Ti tvé nadšení a tu lehkost, s jakou se ti píše. Jen tak dál!!! Hlavně ať to nadšení neuvadne jako čajové lístky.
    A o týdnuvale držím všechny čtyři pěsti pro štěstí, aby to bylo minimálně na A+ :) Seš přece Luci!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, ale to né já, to se tak říká - do ženské a do melounu nevidíš, já to jen přenesla na vedoucí :D.
      A jojo, to vím, že záleží na množství, spolubydlící v Norsku si vždycky kalabasu napěchovla až k vršku, to se nedalo pít vůbec, jak to bylo silné!
      A díky moc za držení pěstí, tak snad se poštěstí :-).

      Vymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chybička se vloudila...

      S bakalářkou držím palce!
      Sama jsem psala hodně samostatně. Předložila jsem osnovu, kterou jsme s vedoucí doladily. Obdržela tipy na pár vhodných autorů k tématu a pak jsem si jela podle sebe. Až asi ve třetině práce mi došlo, že jestli mi to vedoucí neschválí, jsem v háji. S bolestí břicha jsem text odeslala a dostalo se mi povzbuzení a pochvaly.
      Neskutečně se mi ulevilo a pustila jsem se do práce i nadále po svém :-)
      Ale asi je to tím, že jsem byla dálkař. Vůbec mi nedocvakávalo, že bych měla nějak víc konzultovat.
      Nicméně ve výsledku mi to pomohlo, protože při obhajobě vedoucí vyzdvihla mou samostatnost ;-)
      Jé, to jsem si zavzpomínala. Trochu s nostalgií. I když znovu bych se do toho stresu vrátit nechtěla :-)
      Hodně štěstí a přiznám se, že tvoje bakalářka by mě ve výsledku opravdu zajímala :-)

      Vymazat
    2. Děkuju moc za přání štěstí, Baru, budu ho potřebovat :-). Je super, že sis takhle poradila sama. Ono je taky fakt, že každý vedoucí to má jinak, ne všichni s těmi svými svěřenci spolupracují stejně intenzivně. A je vidět, že máš svůj obor opravdu v malíku, když jsi zvládla i takhle samostatně napsat dobrou práci, to je úžasné!

      Vymazat