Can't Hold Us

Tuhle písničku nejde nejsdílet, protože jestli je něco nakopávák, je to tenhle song. Vždycky si s ním vyřvávám nánánanánánanáná, oooooooooooooooo a skáču po pokoji. Navíc je Macklemore děsně sexy. Kdybyste se divili, co mě to zase popadlo, bohužel vám k tomu nemůžu poskytnout další komentář, protože za všechno může Andělka (Nebo Ďábelka? Někdy si nejsem jistá.). Tahle píseň taky vyjadřuje tu radost a energii co cítím, když si zase trochu provětrám pokoj a něco z něj vyházím.
Já vím, píšu o tom vlastně skoro pořád. Ale to je právě ono - většinou to odlehčování nejde udělat celé naráz, ale pěkně po fázích. Protože teď máme domeček ve vylepšovací fázi, děláme pořádek ve všem, v čem se dá. Takže jsme se rozhodli vytahat ze sklepa krabice s kdečímvším, protřídit je a zbytečnosti povyházet. Jak se například moje Jméno růže ocitlo v krabici ve sklepě, to fakt netuším, natož kdo kdysi dostal ten geniální nápad, že knížky do sklepa schováme. Fakt moc chytrý. Nicméně nezplesnivěly, jen trochu zatuchly, takže jsme využili skleníkového efektu v naší nové krbové místnosti a pěkně jsme je nechali opalovat na sluníčku. Teď už jsou pěkně schované ve skříňce u bratra v pokoji a v nově vyklizené části mé knihovničky.
Tato akce mi nicméně potvrdila úvahu, kterou se zabývám už delší dobou - je sice hezké být knihomol, ale ani se skupováním knížek se to nemá přehánět. Každému samozřejmě, co jeho jest, ale když slyším/čtu jak někteří knihomolové skupují knihy všude možně i když je přečtou jen jednou, vím, že tohle prostě není pro mě. Za prvé na to nemám prostory. Ale hlavně vím, že by mi tyhle knížky potichu užíraly životní energii tím, že by mi jen ležely v policích a chytaly prach. Snažím se kupovat takové knížky, o kterých vím, že se k nim budu vracet a nejlépe o kterých vím, že si je rádi přečtou i přátelé/členové rodiny. Však těm knížkám to musí být taky líto, když jen leží v polici a nikdo se o ně nezajímá, že?
No, abych se vrátila k tomu vyklízení. Některé knížky jsme vyhodili. Věřím, že teď mě jistě pár lidí zatratí, jenže co bychom si lhali do kapsy - hodně knížek bylo takových, které byly ještě z dětství mých rodičů, poplatné době, žádné velké či zajímavé příběhy, ke kterým by se někdo měl chuť vracet. Takový ten typ, co najdete k rozebrání v městské knihovně. Stejně tak tatínek, pravda, se slzou v oku, vyhodil své staré Sedmičky a dnes já, s hodně těžkým srdcem, všechny staré Pevnosti. Možná toho pak za pár let budeme litovat. Kdo ví. Ale mám pocit, že něco, co mohlo ve sklepě/v posteli ležet netknuté několik let, nám zas tak moc chybět nebude.
Doufám, že jednou budu mít kolem sebe jen takové věci, které budu opravdu využívat. Možná jednou za rok, ale u každé věci budu vědět, že má v mém životě svoje místo a neskladuju ji jen pro "co kdyby", které nikdy nenastane. Mám radost, jak se množství krámů v mém pokoji a obecně v našem domě postupně tenčí, mám kolem sebe víc místa a nemusím si tolik dělat starosti "kam s ním". Jsem samozřejmě zvědavá, jak dlouho mi ten pořádek a nepořizování si chujovin vydrží. Čímž vás všecky vyzývám, abyste mě neváhali proplesknout, pokud se vám bude zdát, že si hodlám pořídit přesně takovou blbost, kterou za půl roku vyhodím.