Austenland

Odmlčela jsem se, ale přiznávám, svědily mě prsty. Krátká odmlka totiž nebyla způsobená ani tak tím, že by se mi nechtělo psát/nebylo o čem, ale tím, že prostě nebyl čas. Minulý týden byl ve znamení státnic - pana Darcyho, Annie, Tiny a dalších spolužáků a spolužaček. A všichni to zvládli, šikulové! Slavilo se spoustou kultury - vynikajícím 12 let v řetězech ve Scale, Coriolanem tamtéž a v pátek už jsme se s naším dámským klubem přesunuly k nám na Vysočinu, abychom si užily prodloužený víkend spolu. Mám pocit, že teprve teď, na vysoké, jsem objevila pravé spřízněné duše (samozřejmě, pár výjimek znám už déle a každý den za ně děkuji Vesmíru) - bavíme se spolu, protože chceme, vyznáváme stejné hodnoty, baví nás stejné věci, a přece jsme každá jiná. Někdy máme jistě chuť si dát přes držku nebo si alespoň zacpat pusy. Ale to k tomu patří. Nebavíme se spolu jenom proto, že se nacházíme po dlouhý čas ve stejné geografické lokaci. A je to úžasně osvobozující. Ta parta, po které jsem toužila od té doby, co jsem si přečetla Rychlé Šípy, konečně existuje. Máme jméno, a jsme neustále v kontaktu, i když jsme třeba zrovna každá v jiné zemi. Když se vidíme, tvoříme, což je pro mě strašně důležité. Božsky vaříme a vůbec nevadí, že polovina z nás jsou veganky a druhá masožravky. Zpíváme, hrajeme, překládáme, přehráváme, vtipkujeme, píšeme, kreslíme, prostě děláme kdeco. A jasně, někdy taky jen tak sedíme na zadku a koukáme na filmy a seriály, ale zjišťujeme, že na to většinou pro všecku tu aktivitu nemáme čas. A tak i když už mi ke konci trochu docházely síly, protože i když jsem se svými nejlepšími přáteli, potřebuju vždy trochu času o samotě, byl to naprosto božský prodloužený víkend, ta nejlepší možná oslava státnic a nového roku a konce semestru a začátku semestru a kdovíčehoještě, co si dovedu představit. Takže uznejte - blogování muselo počkat.

V Brně jsem se taky stihla potkat s Ef a zase se potvrdila stará známá pravda, že s některými lidmi se nemusíte vídat často, ale pokud jste na stejné vlně, každé to setkání se vám vryje do paměti a obohatí vás. Taky jsem se nechala obarvit a ostříhat, takže jsem teď úplně blond a víc než kdy dřív vypadám jako Brienne of Tarth. A všichni víme, že Brienne je kus sexy ženské. Myslí si to i pan Darcy, což mi dělá neskutečnou radost, stejně jako to, že s naším dámským klubem vyrazil na bowling. Je to statečnej chlap. 

No a co ten Austenland? Má oblíbená knížka konečně dorazila na plátna kin (ehm, tedy spíš na online streamové stránky) a i když si tvůrci leccos upravili k obrazu svému, povedlo se to na výbornou. Austenland je komedie, co se musí brát s velkou nadsázkou a rozhodně není pro každého - užijí si ji nekonzervativní fanoušci Austenové, milovníci period dramas with a twist a všichni ti, kteří někdy něco měli rádi tak, že se okolí začalo trošku podivovat, jestli jsou ještě mentálně zdraví. Díky Austenlandu se konečně mé drahé přítelkyně přesvědčily o tom, že JJ Feild si nezadá s Cumberbatchem ani s Hiddlesem a že je to též herec par excellence a že i on si zaslouží své místo v naší síni slávy a v našich bláznivých fantaziích. Jenže smůla, je můůůůůůůj!

Last but not least, Annie se podařilo mě dohnat k slzám, protože mi k narozeninám a Vánocům a kdečemu všemu pořídila Feminist Ryan Gosling. Díky adaptačnímu semináři v Norsku a čtení na bakalářku jsou mi některá zmiňovaná jména a koncepty již víc než povědomé. To je tak, když vaše akademické směřování pokrývá vaše zájmy. Blaho! Tak se mějte, děcka, a buďte blond!