Posledních pár

Od neděle jsem na tom vpravdě bídně. M-days, k tomu nachlazení, bolavá záda, zažívací problémy - nic z toho samo o sobě není vyloženě nezvládnutelné, ale dohromady mi to opravdu dává zabrat. Jsem nevýslovně ráda, že mě něco takového chytlo až teď, kdy nemusím vystrčit nos z koleje, v pondělí jsem ještě musela jít pěšky do školy, ale cestou zpět jsem si alespoň nakoupila a včera jsem tedy mohla opravdu celý den poctivě ležet. Jak tohle budu zvládat, až bude zase škola, nedej bože zaměstnání, to opravdu nevím. Není to vždycky tak strašné, ale většinou nepohodlí během M-days vyřešily prášky proti bolesti. Tentokrát už nezabírají buď vůbec a nebo jen velmi pomalu, k tomu ty zažívací problémy, které mě donedávna netrápily ... Něco je špatně, jen nevím co a tím pádem i náprava je velmi složitá. Dnes už je mi naštěstí lépe, prospala jsem 12 hodin, což je i na mě poměrně hodně. Možná to bylo i tím, že jsem se v noci vzbudila s bolestmi a trvalo hodinu, než se všechno zklidnilo a povedlo se mi usnout.
Samozřejmě mi nemůže neuniknout souvislost mezi mým přechodem na veganství/odjezdem do Osla a zhoršenými problémy s menstruací a trávením. Otázkou tedy je, jestli na to jdu špatně a chybí mi nějaké látky, případně zda špatně kombinuji nebo jestli to vyřazení mléčných výrobků má nějaký negativní vliv. A nebo je to Oslem a imigrantskou zeleninou. Já nevím. Slyšela jsem, že detoxikace organismu trvá dlouho a že pozitivní výsledky veganské stravy se lecky dostavují třeba až za půl roku nebo i později, nechci tedy nic vzdávat. Jen vím, že je potřeba poslouchat svoje tělo a to moje mi říká, že někde něco nesedí.

Nicméně při tom všem polehávání mám alespoň čas se vzdělávat ve všemožných směrech. Pilně sleduji videa Laci Green, která s odzbrojující nenuceností a bezprostředností vykládá o sexu, rovnosti pohlaví a lásce k vlastnímu tělu. Zjišťuju, že mám ještě na čem pracovat - mám sklony k slut-shaming (odsuzovat holky podle toho, že často střídají sexuální partnery), victim-blaming (komentáře ve stylu - byla oblečená jako štětka, říkala si o to), fat-shaming (dívat se na tlusté lidi skrz prsty) a podobně. Přijetí vlastního těla a sebelásku většinou odkládám na později - až mi zmizí akné, až nebudu mít muffin, až budu mít trochu svalů na rukách, blá blá blá. A přitom, když se podívám do zrcadla, vidím tam pěknou holku. Celou pěknou. Není dokonalá podle časopisovejch a televizních měřítek, ale proč by měla být? Navíc se ta holka ráda směje, a všichni dobře víme, že to je nejkrásnější módní doplněk pro obě pohlaví a taky nejmocnější afrodiziakum. Někdy to holt člověk sám nevidí, dokud mu to dostatečně pádně nevysvětlí jiní. 

Konečně zase pokračuju se čtením The Female Eunuch a pasáž o submisivitě a dominanci skvěle doplnila můj pokus o přečtení 50 Shades of Grey (moje review najdete tady). Hlava mi teď šrotuje na plné obrátky a před usnutím většinou sklouzávám k brainstormingu pro bakalářku. Když už se moje tělo rozhodlo, že si dá na chvíli pauzu, mysl to evidentně potřebuje dohnat dvojitou dávkou přemýšlení. Nicméně je to velmi příjemná změna věnovat čas tomu, co mě opravdu zajímá a kde si můžu sbírání vědomostí řídit přesně podle svých chutí a potřeb. 

A jestli mě nemrzí, že poslední dny v Oslu trávím v posteli koukáním na videa? Ne. Nezahálela jsem při průzkumech, a tak nemám pocit, že na poslední chvíli musím ještě všecko dohnat. Beztak je venku nevalně a většina spolubydlících už je v trapu. V neděli jsme se rozloučili báječnou večeří s ještě báječnějším dezertem a pak mě málem rozplakali, protože mi, jakožto jediné, kdo se z naší čtveřice nevrací na další semestr, připravili nádhernou a vtipnou rozlučkovou prezentaci shrnující, co všecko jsme si spolu užili. 

Tak jen doufám, že do neděle, kdy nasednu na Student Agency bus a pofrčím zase domů, už budu v pořádku, cestu neprotrpím a budu ready užít si Vánoce doma.