Dnes jsem s Monikou vyrazila prohlédnout si studentský byteček, kam se bude po Novém roce stěhovat s přítelem a moc mě potěšilo, že můžu být malou součástí toho těšení a plánování a přidat ruku k dílu. Byt je to opravdu maličký, na mě asi až příliš, nicméně s velkým potenciálem a nebojím se, že by Kamil jako architekt nepřišel se spoustou nápadů jak ten miniaturní prostor využít na maximum. Navíc bydlení je kousek od tramvaje i autobusu, od sámošky a hned vedle parku - co víc si přát? Připomnělo mi to, jak jsem ještě loni na jaře myslela, že už brzo mě bude čekat to samé - bydlení v něčem malém jen pro dva - a jak je to nakonec všecko úplně jinak. Na jednu stranu Monice samozřejmě závidím ten luxus mít pro sebe vlastní kuchyň a koupelnu, mít ten klid a soukromí jen s mužem, na druhou stranu jsem si uvědomila, že já to zatím až tolik nepotřebuju. Než bydlet v něčem zbytečně malém, to raději skousnu to sdílení společných prostor s tím, že pro sebe samu budu mít trochu více místa. Ale je to všecko hlavně o lidech - sdílení prostor tady s lidmi, se kterými bydlím, je většinou radost a starost jen málokdy. Na starém bytě to bývávalo jinak a není divu, že jsem v tu chvíli netoužila po ničem jiném než mít od lidí pokoj a klid. Čas od času přemýšlím, jak to asi budu mít příští semestr a zatím neznám odpověď. Všechno visí ve vzduchu, ale nevadí mi to. Čas ještě je a líbí se mi ta možnost, že ještě není nic pevně rozhodnuto, že mě nic netlačí se rozhodovat, když ještě pořádně nevím kudy kam. Však uvidíme. Všecko si to nějak sedne.
Taky jsem, v rámci oprášení svého adventního playlistu, přečetla své články z loňského prosince. Je to velice zvláštní, jak se toho na jednu stranu změnilo tolik, a na druhou stranu zase moc ne. Nicméně mám pocit, že jsem se od té doby hodně posunula a to směry, které jsem tehdy vůbec nečekala. Jen si říkám, že jsem trochu pozapomněla na svoje kreativní chutě, které mnou tehdy tak bujely. Ale věřím, že velmi brzy s tím budu opět moci něco dělat. Mezitím se můžu utěšovat, že i tady v Norsku vznikla minimálně jedna nová písnička, povídka a další jen a jen chystá, až ji naklepu do počítače. A ono je na čase si uvědomit, že kreativita se nemusí vždycky týkat jenom umění, třeba za plotnou jsem udělala v Norsku velký pokrok.
Kolem a koukolem a dokola a dokola, když se zkusím podívat z ptačí perspektivy, myslím, že se to všechno hýbe tím správným směrem. Advent začal krásně, tak doufám, že to takhle půjde i dál. A že konečně napadne taky ten sníh, Vesmíre, koukej s tím něco dělat!
Žádné komentáře:
Okomentovat