23. 11. 2013

Když zasněží

Taliesyn zní nejlíp, když jdu zmrzlým městem nebo zmrzlou krajinou, na kterou dopadají první sněhové vločky a od pusy mi stoupají obláčky páry. Je to asi proto, že jsem je začala opravdu intenzivně poslouchat loni ke konci podzimu, když jsem se dozvěděla, že budou hrát v Brně. A začínám vzpomínat - na to, jak jsem si vzala na konci listopadu v pátek volno kvůli koncertu, kde měl být pan Božský a nakonec nebyl. Ale vůbec mi to nevadilo, protože volno v pátek, to je svátek. Ještě teď mě prostupuje pocit nádherné pohody a úlevy, když si vzpomenu, jaké to bylo, vzít si v pátek dovolenou. Vzpomínám na to, jak jsem jela do Ostravy potkat se s mými drahými děvčaty a Taliesyn jsem poslouchala cestou tam i zpět. Cestou zpátky jsem si taky četla Stelinu povídku, kterou mráz za okny rychlíku skvěle dokresloval. A až jsem přijela, sedla jsem si k počítači, protáčela Taliesyn sem a tam a tam a sem a neodešla jsem, dokud jsem nenapsala první kapitolu něčeho, k čemu jsem se pak už nikdy nevrátila, i když si slibuju, že teď už na to konečně zase sednu a budu psát. Tak snad po zkouškách. Vzpomínám, jak jsem pak úplně neplánovaně vyrazila na jiný koncert, kde nejenom, že pan Božský byl, ale strávili jsme většinu večera v příjemném hovoru. Vzpomínám, jak jsme s Andělkou jely o předvánočním víkendu vlakem k nám na Vysočinu a začaly jsme spontánně vymýšlet náš projekt 1000 Manly Ways of Being Sexy, abychom ho pak ještě s paní Správcovou dávaly celý víkend dohromady s nadšením malých dětí u vánočního stromečku. K tomu koledy, cukroví, maminčino vyváření ... těžko si představit krásnější začátek Vánoc.
Až budu zase za rok vzpomínat, jistě se mi bude stýskat po Oslu. Budu vzpomínat, jak jsme s Andělkou vyrazily do Opery užít si trochu kultury a nechaly si vyrazit dech nádherným hudebně-tanečním představením, kde se snoubilo baroko a tu více, tu méně moderní balet. Jak vedle nás seděl strašně hezký mladý muž, kterému to tak slušelo a byl oblečený s takovým vkusem, že jsem mu odpustila i to, že si vzal do divadla rifle. A jak se ten krásný mladý muž dokonce nabídl, že nás dvě vyfotí, když viděl, jak si chceme tu vzácnou chvíli zvěčnit a pořád se nemůžeme trefit tak, abychom byly v záběru obě dvě. A jak nám Andělčin muž mezitím uvařil a prokázal, že stačí chtít a všecko jde. Jak ti dva spolu udělali famózní sushi, které jsme uzobávali při velkoprojekci mého nejoblíbenějšího animovaného filmu a popíjeli u toho norské vánoční pivo, které vlastně vůbec vánoční nebylo. Těším se, co dalšího přinese norský advent. Ještě týden strávím rozervaná mezi odpor k učení staroangličtiny a pokusy nějak se s tím poprat, a pak už to budu mít za sebou, ať už to dopadne jakkoli. Věřím, že si tady uděláme společně krásný advent, aby nám nebylo líto, že ho nemůžeme trávit s rodinou, přáteli či našimi drahými polovičkami. Moc se na to těším. 

2 komentáře:

  1. Lucinko má drahá, to je krásný článek, který mě svým předvánočně nostalgickým laděním neskutečně zahřál a potěšil, ale i dojal a trochu roztesknil, až mi vhrkly slzy do očí. Vzpomínky jsou něco, co nám krom pana Alzheimera nikdo nevezme... Naladila jsi mě tak, že jsem si v archivu knihomolny našla konec listopadu loňského roku a zavzpomínala jsem na to, co bylo loni touto dobou jiné, co je pořád stejné a neměnné, co se vyvinulo a co se z mého života vytratilo. Díky tobě jsem si teď uvědomila nebo připomněla, že v listopadu příštího roku určitě nebudu vzpomínat na to, jak jsem před rokem pořád uklízela to naše nové hnízdo, jak jsem zuřila na drahého, aby nebyl takový bordelář a jak jsem stresovala kvůli malichernostem, ale budu zase vzpomínat na to dobré a krásné. Takže bych měla přestat stresovat, brát svou hospodyňkovskou a pančelkovskou roli příliš vážně a měla bych si víc užívat života. Mhm, co třeba začít dnes večer na předvánočním večírku s kolegy, kde má být i jeden velmi sympatický fyzikář? :D Ivan stejně celý den spí, neboť ho sužuje rýmička, takže bych si ten den měla nějak zpříjemnit... :))

    A týden uteče jak voda, zkoušku budeš mít za sebou, ať už dopadne jakkoliv (ale já nepochybuji o tom, že zdárně! :)) a budeš si moct opět maximálně užívat tu božskou skandinávskou předvánoční atmosféru. A radovat se a lehce nostalgicky vzpomínat...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, Steli, že článek potěšil a zahřál, i když i roztesknil - ono to asi někdy jedno bez druhého nejde. Ráda na to naše setkání v Ostravě vzpomínám a je mi líto, že si ho nestihneme letos zopakovat - ale tajně doufám, že bychom se mohly všechny tři potkat někdy po Novém roce než nám Mona odjede na Ostrovy - co myslíš?
      Je fajn si čas od času připomenout, že ty maličkosti nám za rozčilování nestojí, na druhou stranu je potřeba si i s nimi dříve či později poradit. Zrovna to bordelářství chápu, je to rozčilující a hlavně to máš před očima den co den, takže je to jistě zrovna jedna z těch věcí, které jsou sice drobné, ale vyžadují intervenci. Ale zase mám tu zkušenost, že když už se to člověk jednou naučí, jde to lehce a a stačí překonat první odpor k uklízení a za chvíli už je to automatická součást denního života.
      Doufám, že sis večírek pěkně užila, o sympatickém fyzikáři doufám, že někdy popovídáš víc :-). A snad už je Ivan zdráv a nebo alespoň již tolik netrpí, rýmička je svině.
      Děkuju za podporu, bude to perný týden, ale doufám, že zkoušku zvládnu a konečně budu mít volno a budu se moc věnovat všemu, co jsem doteď nestíhala, a že toho je! Kurzy na Courseře, čtení knížek, psaní, skládání, načítání na bakalářku (je to zvláštní, ale moc se na to těším), vegan food-porn a samozřejmě taky zimní procházky, snad i keškování, slavení adventu se spolubydlícími a všechny ty malé všednodenní radosti.

      Vymazat