Až budu zase za rok vzpomínat, jistě se mi bude stýskat po Oslu. Budu vzpomínat, jak jsme s Andělkou vyrazily do Opery užít si trochu kultury a nechaly si vyrazit dech nádherným hudebně-tanečním představením, kde se snoubilo baroko a tu více, tu méně moderní balet. Jak vedle nás seděl strašně hezký mladý muž, kterému to tak slušelo a byl oblečený s takovým vkusem, že jsem mu odpustila i to, že si vzal do divadla rifle. A jak se ten krásný mladý muž dokonce nabídl, že nás dvě vyfotí, když viděl, jak si chceme tu vzácnou chvíli zvěčnit a pořád se nemůžeme trefit tak, abychom byly v záběru obě dvě. A jak nám Andělčin muž mezitím uvařil a prokázal, že stačí chtít a všecko jde. Jak ti dva spolu udělali famózní sushi, které jsme uzobávali při velkoprojekci mého nejoblíbenějšího animovaného filmu a popíjeli u toho norské vánoční pivo, které vlastně vůbec vánoční nebylo. Těším se, co dalšího přinese norský advent. Ještě týden strávím rozervaná mezi odpor k učení staroangličtiny a pokusy nějak se s tím poprat, a pak už to budu mít za sebou, ať už to dopadne jakkoli. Věřím, že si tady uděláme společně krásný advent, aby nám nebylo líto, že ho nemůžeme trávit s rodinou, přáteli či našimi drahými polovičkami. Moc se na to těším.
23. 11. 2013
Když zasněží
Taliesyn zní nejlíp, když jdu zmrzlým městem nebo zmrzlou krajinou, na kterou dopadají první sněhové vločky a od pusy mi stoupají obláčky páry. Je to asi proto, že jsem je začala opravdu intenzivně poslouchat loni ke konci podzimu, když jsem se dozvěděla, že budou hrát v Brně. A začínám vzpomínat - na to, jak jsem si vzala na konci listopadu v pátek volno kvůli koncertu, kde měl být pan Božský a nakonec nebyl. Ale vůbec mi to nevadilo, protože volno v pátek, to je svátek. Ještě teď mě prostupuje pocit nádherné pohody a úlevy, když si vzpomenu, jaké to bylo, vzít si v pátek dovolenou. Vzpomínám na to, jak jsem jela do Ostravy potkat se s mými drahými děvčaty a Taliesyn jsem poslouchala cestou tam i zpět. Cestou zpátky jsem si taky četla Stelinu povídku, kterou mráz za okny rychlíku skvěle dokresloval. A až jsem přijela, sedla jsem si k počítači, protáčela Taliesyn sem a tam a tam a sem a neodešla jsem, dokud jsem nenapsala první kapitolu něčeho, k čemu jsem se pak už nikdy nevrátila, i když si slibuju, že teď už na to konečně zase sednu a budu psát. Tak snad po zkouškách. Vzpomínám, jak jsem pak úplně neplánovaně vyrazila na jiný koncert, kde nejenom, že pan Božský byl, ale strávili jsme většinu večera v příjemném hovoru. Vzpomínám, jak jsme s Andělkou jely o předvánočním víkendu vlakem k nám na Vysočinu a začaly jsme spontánně vymýšlet náš projekt 1000 Manly Ways of Being Sexy, abychom ho pak ještě s paní Správcovou dávaly celý víkend dohromady s nadšením malých dětí u vánočního stromečku. K tomu koledy, cukroví, maminčino vyváření ... těžko si představit krásnější začátek Vánoc.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Lucinko má drahá, to je krásný článek, který mě svým předvánočně nostalgickým laděním neskutečně zahřál a potěšil, ale i dojal a trochu roztesknil, až mi vhrkly slzy do očí. Vzpomínky jsou něco, co nám krom pana Alzheimera nikdo nevezme... Naladila jsi mě tak, že jsem si v archivu knihomolny našla konec listopadu loňského roku a zavzpomínala jsem na to, co bylo loni touto dobou jiné, co je pořád stejné a neměnné, co se vyvinulo a co se z mého života vytratilo. Díky tobě jsem si teď uvědomila nebo připomněla, že v listopadu příštího roku určitě nebudu vzpomínat na to, jak jsem před rokem pořád uklízela to naše nové hnízdo, jak jsem zuřila na drahého, aby nebyl takový bordelář a jak jsem stresovala kvůli malichernostem, ale budu zase vzpomínat na to dobré a krásné. Takže bych měla přestat stresovat, brát svou hospodyňkovskou a pančelkovskou roli příliš vážně a měla bych si víc užívat života. Mhm, co třeba začít dnes večer na předvánočním večírku s kolegy, kde má být i jeden velmi sympatický fyzikář? :D Ivan stejně celý den spí, neboť ho sužuje rýmička, takže bych si ten den měla nějak zpříjemnit... :))
OdpovědětVymazatA týden uteče jak voda, zkoušku budeš mít za sebou, ať už dopadne jakkoliv (ale já nepochybuji o tom, že zdárně! :)) a budeš si moct opět maximálně užívat tu božskou skandinávskou předvánoční atmosféru. A radovat se a lehce nostalgicky vzpomínat...
Jsem ráda, Steli, že článek potěšil a zahřál, i když i roztesknil - ono to asi někdy jedno bez druhého nejde. Ráda na to naše setkání v Ostravě vzpomínám a je mi líto, že si ho nestihneme letos zopakovat - ale tajně doufám, že bychom se mohly všechny tři potkat někdy po Novém roce než nám Mona odjede na Ostrovy - co myslíš?
VymazatJe fajn si čas od času připomenout, že ty maličkosti nám za rozčilování nestojí, na druhou stranu je potřeba si i s nimi dříve či později poradit. Zrovna to bordelářství chápu, je to rozčilující a hlavně to máš před očima den co den, takže je to jistě zrovna jedna z těch věcí, které jsou sice drobné, ale vyžadují intervenci. Ale zase mám tu zkušenost, že když už se to člověk jednou naučí, jde to lehce a a stačí překonat první odpor k uklízení a za chvíli už je to automatická součást denního života.
Doufám, že sis večírek pěkně užila, o sympatickém fyzikáři doufám, že někdy popovídáš víc :-). A snad už je Ivan zdráv a nebo alespoň již tolik netrpí, rýmička je svině.
Děkuju za podporu, bude to perný týden, ale doufám, že zkoušku zvládnu a konečně budu mít volno a budu se moc věnovat všemu, co jsem doteď nestíhala, a že toho je! Kurzy na Courseře, čtení knížek, psaní, skládání, načítání na bakalářku (je to zvláštní, ale moc se na to těším), vegan food-porn a samozřejmě taky zimní procházky, snad i keškování, slavení adventu se spolubydlícími a všechny ty malé všednodenní radosti.